Štítek: skvělý zvuk

Francouzi umí. Nikdy jsem se nepovažoval za arachnofobika. Ale zároveň vím, že bych se nikdy dobrovolně nedotkl chlupatého sklípkana. Říká se, že každý (byť sebehnusnější) živočišný druh je svým způsobem krásný. Já se s takovým tvrzením tedy vůbec neztotožňuji. Vzhled některé havěti je pro mě naprosto odpudivý. Ale pochopitelně ve filmech to zas tak hrozné není. Tam víte, že ne všechno je skutečné, živé a reálné.
Vermines v celkovém hodnocení trochu pokulhává velmi těžko uvěřitelnou rychlostí rozmnožování pavouků a jejich absurdní neustálé zdvojnásobování velikosti. Ale přesto jsem byl se snímkem spokojený a rozhodně jsem z kina neodcházel zklamaný. Líbilo se mi jednoduché umístění celého děje do jednoho činžáku na poněkud špinavé francouzské předměstí. Předpokládám, že jsem nebyl jediný, koho zaujal architektonicky unikátně podaný vzhled bytového domu. Ale ve srovnání s našimi klasickými paneláky tam těch bytů určitě bylo přes stovku. Trailer na Havěť možná prozradil trochu více, než by bylo žádáno, ale přesto se v konečném filmu objevilo několik velmi povedených scén. Je potřeba to celé brát poněkud s nadhledem. Nejsem odborník na pavouky, ale občas se mi jejich chování zdálo opravdu neuvěřitelné. Co naopak musím velmi pochválit, tak celkový zvuk. Opět jsem byl skutečně rád, že jsem snímek viděl v kině, kde bylo skvěle využito různě umístěných reproduktorů po celém sále, čímž se vytvořil perfektní 3D audio zážitek. Opravdu jsem měl občas pocit, že pavouci „vylezli“ ven z plátna a začali rejdit po sále. Celkový film je pochopitelně zaměřen na pavouky a boj s nimi, ale je možná škoda, že na úkor nich byly utlumené detailnější charakteristiky jednotlivých postav. Za celou dobu sledování jsem si prostě nenašel svého oblíbence, kterému bych vyloženě fandil. Z úplně úvodní scény filmu na poušti (která mě příjemně nečekaně překvapila), jsem neměl absolutně žádnou představu, jak bude probíhat zbytek snímku. V tu chvíli jsem si vlastně okamžitě vzpomněl na můj první horor, ke kterému se hrdě hlásím – Vymítač ďábla z roku 1973. Ten také začíná na poušti kdesi v Iráku a potom se přesouváme do Washingtonu D.C.. Ale přesto u obou těchto snímků je každý jednotlivý začátek velmi důležitý.
Stejně je zajímavé, že se do našich kin Havěť dostala až skoro půl roku po francouzské premiéře. Ale měl jsem od toho hodně očekávání. A čekání se vyplatilo. Bylo to velmi povedené a celková atmosféra byla dost dobrá a byť to nedosáhlo absolutnímu vrcholu (tomu zatím letos z mého pohledu vévodí Tarot), při sledování jsem se nenudil. Musíte se prostě oprostit od občasných nelogičností hlavních postav a také samotných pavouků. Závěr je možná trošku přehnaný, ale já musím hodnotit celkový dojem, co mi tento snímek dal. Chválím skvělý zvuk a také kameru. A někdy je prostě lepší, když se celý příběh odehrává v podstatě v jednom prostoru. Současně to je ale pro tvůrce poněkud výzva, aby se i na takto omezeném místě divák nenudil. Pavouci (když nepočítám ty opravdu přehnaně velké) vypadají pěkně a reálně. Takže po vizuální stránce nemám co vytknout. Příběh má možná poněkud pomalejší začátek, ale dočkáme se pak i slušně rozjeté akce. Možná vše nepůsobí úplně uvěřitelně, ale přesto se Havěť povedla. Já jsem byl spokojený, i když nepředpokládám, že bych se na snímek ještě někdy podíval znovu. Ale stálo to za to.
Fun fact: Po návratu domů z kina na mě ve vaně čekal pavouk. Tak jsem mu zamával a poslal ho tobogánem do útrob trubek SčVaKu. 😀 😀