Štítek: Španělsko

Sestra smrt [2023]

Mám tu další tip od mé výborné kolumbijské kamarádky. Opět to sice není horor přímo z Kolumbie, ale aspoň španělský. A tady se mi to hned líbilo mnohem více než předešlé Turno Nocturno. Po zhlédnutí a přečtení zajímavostí k filmu jsem zjistil, že Hermana muerte je vlastně prequelem k šest let staršímu snímku Verónica od stejného režiséra Paco Plazy.
Nejsem žádný věřící, ale stejně mě tak nějak obecně baví horory s jeptiškami. A navíc víra jako taková může mít mnoho podob – nemusí to být jen jakýsi vousatý pán na obláčku. Ano, i u tohoto filmu by se mohlo poznamenat, že něco podobného to už bylo. Jasně, že jo, ale stejně je každé zpracování trochu odlišné. V hororovém subžánru nunsploitation je prý producentem nejvíce těchto snímků sice itálie (především ze 70. let), ale určitě mnoho jich má i Španělsko. V tomto konkrétním případě v příběhu poměrně velkou roli sehrála španělská občanská válka, která je dost zásadní v historii této země. A stejně jako v jiných lidských společenstvích, i tady všichni opravdu nejsou svatí. Kolikrát už v minulosti věřící našli právě onoho jednoho vyvoleného, který měl vidění. Bylo evidentní, že její rodina byla věřící, protože pak sama vstupuje do kláštera. I když původně jen jako učitelka.
Někdo by mohl namítat, že v tomto hororu moc nejsou lekačky. To je sice pravda, je jich vlastně velice poskrovnu, ale za mě je příběh obecně zpracován velmi dobře. A některé scény jsou opravdu povedené – viz třeba ta s plněnými koláčky (či co to bylo). Paradoxem je nastávající jeptiška, která ale sama má o své víře pochybnosti. Nevidí to, co jiní. Zásadní roli ve snímku hraje zatmění slunce. Nejsem si zcela jist, zda jsem pochopil, co hlavní hrdinku vlastně vedlo, že měla nezastavitelné nutkání zírat přímo do zlatého životodárného kotouče. Ale nebýt toho, nezjistila by celou pravdu.
Abych byl upřímný, nemůžu říct, že by se tento film stal mým úplně nejoblíbenějším. Velmi pravděpodobně bych ho nezařadil ani do první desítky. Přesto ale má své kouzlo.Co se týče příběhu – až na pár nejasností se to dost povedlo. Navíc jsem rád, že když jsou v ústřední roli jeptišky, nemusí to nutně znamenat exorcismus. I když se to tady nabízelo, nebylo to vůbec o vymítání.
Bavilo mě to. Užil jsem si to. A klidně to doporučím dál.

Kukačky [2023]

Konec roku se nám neúprosně blíží a já se ptám: Kolik hororů se ještě letos zařadí k mým TOP roku 2023? Sice absolutní dokonalosti dosáhly asi jen celkem čtyři filmy, ale u hodně ostatních k nejvyššímu hodnocení moc nechybělo. Většina mnou viděných pochází z USA, a proto jsem byl rád, že se tentokrát jednalo o kompletní španělskou produkci. Není to tak dávno, co jsem slyšel v hororu norštinu. Španělština je krásný jazyk a dobře zní. A musím říct, že je poněkud znát, pokud je film natočený v Americe nebo v Evropě.
Moc se mi líbí, když je ve filmech zobrazena velmi blízká technologická budoucnost (nebo možná spíš už přítomnost). A v tomto případě bylo fakt k neuvěření, že by postarší německý pár bydlel právě v takovém moderními vychytávkami nabitém domě. Když se poprvé ukázala jejich pravá tvář v novém bytě, trošku jsem se bál, že to bude říznuté komedií. To se naštěští nestalo. Je skvělé, když ve filmu není mnoho postav – čtyři hlavní úplně stačí, aby se dobře vykreslily jich charaktery. Němci jsou dokonale slizcí, mladý pár příjemný, i když hned zpočátku bylo vlastně naznačeno, že hlavní bude těhotná Anna. Když se nad tím tak zamýšlím, asi bych nechtěl, abych si s někým vyměnil byt. Přeci jenom bych si neustále kladl otázku, co tam právě v tu a tu chvíli ti dotyční doma dělají. I když upřímně – ten moderní německý byt bych bral hned. Navíc natočeno to je dobře. A to, že tam bylo dosaženo převtělení pomocí jakési temné magie mi vůbec nevadilo. Celkový nápad je opravdu povedený. Mnohdy je lepší, když se celý děj odehrává jen na jednom místě. Samozřejmě musí fungovat scénář. To je základní věc. A opravdu není potřeba, aby v hororu byla nějaká nadpřirozená monstra. Naopak, mohdy lépe působí, když je to čistá realita. Samozřejmě horor je postavený na tom, že by se to normálně asi nemělo stát. I když…
Zdá se, že zde píšu jen samá pozitiva. Ale je to opravdu tak. Jak jsem se již zmínil, hodně tomu pomohly moderní technologie a vychytávky zobrazené v domě. Ale musím říct, že to je celkově velmi povedený snímek, který mě opravdu bavil. A o to víc jsem si film užil, když jsem v kině byl úplně sám. Částečně to je i psychologické. A to je přesně ten typ hororů, který mě velmi baví. Přesto si myslím, že konkrétně tento snímek nebude vyloženě pro mainstreamové publikum (už jen, že je čistě španělská záležitost). Já jsem si opravdu užíval každou scénu. A v podstatě k tomu nemám absolutně co vytknout. Doufám tedy, že ještě do konce roku bude v kinech další horor, který zase přiřadím mezi mé TOP.