Některé horory jsou unikátní a originální a nedají se lehce zaškatulkovat. Pak jsou tu takové ty „běžné“, které pracují s již osvědčenými žánry a největší vliv na úspěch příp. neúspěch má především scénář a samozřejmě režisér. Hodnocení takovýchto snímků se pochopitelně liší divák od diváka. Ale rozhodně není pravidlem, že by každý druhý film musel nutně skončil podprůměrem. Záleží na každém, jak mu to sedne. Jenomže pak dle mého existuje ještě třetí rozdělení hororů. Jsou to takové, které už z principu míří na béčkovou, příp. dokonce céčkovou kategorii. Pro zachování duševního zdraví by je člověk neměl brát vůbec vážně – cílem by mělo být jen se pobavit a zapomenout na všední starosti. Proč se ale takové filmy v hodnocení prakticky vždy pohybují v černých číslech? Samozřejmě nemůžu mluvit za všechny, určitě to své fanoušky má (ostatně také mně se občas stalo, že obecně velmi špatně hodnocený snímek se mi osobně naopak líbil). U filmů (stejně jako v hudbě) jsou žánry, které se mi prostě nelíbí a tak je cíleně nevyhledávám. S mou největší vášní je ale trošku „problém“, že v rámci mého vybraného celoživotního hororového vzdělávání se snažím vidět každý snímek, na který byť jen i nějakou naprostou náhodou narazím. Nastavil jsem si takové pravidlo, že když už se začnu na nějaký film dívat, tak ho i třeba přes jeho stále hlouběji klesající kvalitu prostě zhlédnu celý. Ale někdy se pak na konci chytám za hlavu, jak někoho takový nápad na zfilmování mohl vůbec napadnout. Jenže teď nemám na mysli pouze scénář, ale celkové vizuální zpracování. Pochopitelně chápu, že mnoho začínajících režisérů si nemůže dovolit rozpočet v řádu desítek milionů dolarů, jako mají velká studia. Jsou nuceni použít úplně ty nejlacinější efekty a naprosto neznámé herce. S tím osobně nemám problém, protože je i mnoho větších filmů, kde je pro mě obsazení zcela neznámé. Problém občas mám, když si představím ty chudáky herce, kteří do těchto céčkových filmů jdou hrát. Abych nikomu nekřivdil, někoho takové role třeba můžou opravdu bavit. A jako začínající herec budete rád za každé obsazení. Takovéto snímky určitě své diváky a fanoušky mají, ale pro jiné to jejich sledování může být vyloženě utrpení. Nejhorší je, když hororoví tvůrci své dílo (či možná lépe řečeno „své dítě“) berou smrtelně vážně. Ačkoli ve skutečnosti to celé vypadá jako komedie, příp. parodie na celý hororový žánr.
Samostatným subžánrem takovýchto céčkových filmů jsou tzv. animal horory. Zjednodušeně by se to dalo představit jako snímky, kde úhlavní roli mají různě zmutovaná zvířata. Jedním z nejznámějších zástupců je série Sharknado. A specialistou na takovéto braky je studio The Asylum. Základním pojítkem všech těchto filmů je nelogický scénář a chování postav, ale hlavně efekty, které jsou (nejspíš záměrně) opravdu špatné a do očí bijící – slušně řečeno. Zdá se, jako by je tvořil někdo, kdo daný grafický program otevřel poprvé v životě a proto vše přidané působí velmi uměle a nehezky. Jasně, chápu, že i za těmito CGI je určitá práce. Ale oko diváka tím trpí (pokud ještě přistoupí na akceptování děje samotného, což je otázka druhá). Ale jak říkám – všechny tyto typy hororů své diváky dozajista mají a já jim to přeju.
Megahroznýš je typickým zástupcem céčkové kategorie. Už podle názvu jsem věděl, do čeho asi jdu. Já se tentokrát ale schválně zkusil zaměřit více na samotný děj. Jenže i tak to byla hrůza. V hodnocení to nakonec úplnou katastrofou neskončilo, protože se tam našlo malinko i světlejších míst ve scénáři. Ale moc jich nebylo. A jakmile se na scéně objevil titulní megahroznýš, bylo hotovo. Fakt mi přišlo, jako by to monstrum někdo vystřihl a pak do filmu jednoduše přilepil. Vůbec to nepůsobilo přirozeně. A celé to tak nějak nedrželo pohromadě.
Tušil jsem, že kdybych psal zamyšlení čistě a pouze o tomto konkrétním snímku, bylo by to opravdu velmi krátké (viz předchozí odstavec). Animal horory opravdu nejsou pro každého. Musíte na to také být naladěni. Já jsem se opravdu tady snažil najít něco pozitivnějšího, ale bohužel se mi to moc nedařilo. Ale jestli se to tak dá říct, tak mi tento zástupce animal hororů přišel o trošičku lepší (ale stále těžký podprůměr). Špatné efekty jsou jedna věc, ale opravdu horší je, když má děj spoustu logických děr.
Takže ve zkratce – animal horory rozhodně nebudou patřit mezi mé oblíbené. Ale zase zároveň i takovéto snímky do velkého hororového světa patří. Určitě budou tací, kteří je budou brát zcela vážně jako jakýkoliv jiný subžánr. Tady opravdu nemůžu a nebudu nikoho soudit. Každý má prostě svůj vkus. Pro mě to ale není. A jestli to má člověk brát jako horrorcom (mého opravdu nejméně oblíbeného druhu hororu – já vím, už je to ohraná písnička), tak o to víc s tímto u mě rozhodně nepochodí.
