Hříšníci [2025]

Zdá se, že mnohými je tento snímek považován za nejlepší horor snad i celé dekády. Podle mě je kolem něho jen vysoký hype. Ano, líbil se mi, ale rozhodně to absolutně nemůžu zařadit mezi TOPy. Film je dlouhý a – řekněme si na rovinu – prakticky celá první hodina je strašně nudná a pomalá. Jasně, celé se to odehrává v jižanské Americe a jak víme ze známého sloganu televizní reklamy na Royal Crown Colu: „Southern slow since 1905„. Málokdy se mi to stává, ale můžu říct, že do první půlky jsem měl mnohdy nutkání několikrát zkontrolovat hodinky a jen si přát, aby zbytek filmu měl už nějaký rozjezd.
Když hodnotím nějaký film, může to mít různé stupně. Tím pro mě nejlepším (což ale není vůbec pravidelné) je, že po deseti minutách od začátku snímku vím, že mě to bude ohromně bavit a pokud tam tvůrci neudělají nějakou vyloženou botu, dostane tento mou nejvyšší známku. Pak jsou tu další filmy, které mi po celou dobu hodnocení balancují mezi 4/5 a 5/5. V takovém případě to většinou stejně skončí tím o trochu horším. A to proto, že já ten film musím hodnotit jako celek. Takový snímek mě dost bavil, ale přece mi tam tak trošku něco chybělo. A pak jsou v podstatě ty ostatní snímky, kdy mě to zpočátku vlastně ani nezaujme (nejhorší jsou horory, kdy je prvních pět deset minut naprosto skvělých, aby to následně až do konce tvůrci totálně zazdili) a jen tajně doufám, že v tom najdu aspoň něco málo pozitivního. A jestliže mě film ani v půlce nezaujme, dodívám se na něj pak možná spíše více méně ze zvědavosti, jestli druhá půlka bude stejně slabá jako ta první. Nebo ještě horší.
Co se týká Sinners, až do té půlky to vypadalo jako pro hodnocení v mé třetí kategorii a kdyby v tu chvíli ten snímek skončil, myslím si, že bych mu určitě dal dost podprůměrné hodnocení. Naštěstí semtam se stane, že zpočátku horší film nakonec příjemně překvapí. A to se stalo i v tomto případě. Druhá půlka je rozhodně lepší a konečně se dočkáme nějaké té větší akce. A vlastně finální střet bandy irských upírů s návštěvníky zábavného klubu pro černé je hodně povedený a dočkáme se i slušného (a mého milovaného) gore. A minimálně z toho důvodu se chystám na horor kouknout ještě znovu. Opravdu výjimečně se stane, že bych po následovném zhlédnutí měnil hodnocení. Ale tady jsem na to sám zvědavý. Třeba se můj celkový dojem zlepší a ten za mě velmi pomalý rozjezd bude dávat smysl.
Již jsem několikrát zmiňoval, že ačkoliv upíři jsou klasická hororová monstra, já v podstatě uznávám jen Dráculu. Ale čas od času se najdou i dobré snímky s postavami lačnícími po lidské krvi. Hříšníci mají celkově zajímavou atmosféru a to možná i částečně rozhodlo, že z mého pohledu to skončilo lehce nadprůměrně. Byla rovněž zajímavá dvojrole hlavních bratrů, kdy opravdu každý byl jiný. Ve výsledku tedy Sinners nemůžu označit za špatný film. Je vlastně vcelku dobrý a povedený, jen prostě mou největší výtkou je pomalost v podstatě celé první půle. Vážně ale všem netrpělivým doporučuji vytrvat a počkat si na druhou část, která je osobně mnohonásobně lepší. Vím, že se v různých hororových žebříčcích tento horor objevuje na předních místech – především co se týká zisku určitě patří mezi vysoce výdělečné. A při závěrečných titulcích jsem měl nejprve opravdu trochu rozporuplné pocity. Jak je možné, že první půlka dokáže opravdu nudit (a ano, i uspat), aby to následně výrazně zlepšila část druhá? Určitě to ale bude patřit mezi mé pamětihodné horory roku 2025. Vlastně to je dost originální kousek. Nezáleží mi na tom, že celé herecké obsazení je pro mě prakticky neznámé. Podle toho už dávno filmy nehodnotím (popravdě možná asi nikdy, když se nad tím zamyslím). Jak vždy tvrdím, nejdůležitějším aspektem jakéhokoliv snímku je dobrý scénář, potažmo příběh, a minimum nelogického chování postav a hluchých míst.
Co se tedy říci závěrem? Hříšníci určitě není vyloženě špatný horor. A třeba při opětovném zhlédnutí ho budu vnímat ještě trochu jinak. Jen za mě trochu nechápu, proč kolem něho bylo takové haló. Já osobně bych celý film o dost zkrátil. A hodně dlouho trvá, než se začne něco pořádného dít. Jenomže, když to přeci jen nakonec nastane, pak to je parádní jízda. Hudbě nemůžu nic vytknout, ta tam sedla ideálně. Věřím, že se může najít dost lidí, kterým takový příliš pomalý úvod (a vlastně celá první půle) přišel skvělý. Což je naprosto v pořádku. Já tomu určitě ještě jednu šanci dám. Při druhém zhlédnutí si totiž můžu všimnout detailů, které jsem si při kinopremiéře nevšiml.
Ačkoliv se tento snímek mezi mé TOPy nedostal, stejně se drží těsně pod vrcholem. Což určitě ve výsledku vlastně ani není špatná známka.

Abigail [2024]

Úplně první zmínky o upírech pochází dokonce již z období Mezopotámie či Starověkého Egypta a postavy jako takové k hororu prostě patří. Při slově upír se naprosté většině lidí jako první jistě vybaví Dracula, kterého v roce 1897 přivedl na svět irský spisovatel Bram Stoker. Ale již v roce 1819, tedy o 78 let dříve, byl původně anonymně vydán příběh s prostým názvem The Vampyre. Nejprve bylo toto krátké dílko připisováno slavnému anglickému romantickému básníku lordu Byronovi (celým jménem George Gordon Noel Byron), ale ve skutečnosti příběh sepsal jeho osobní lékař Dr. John Polidori. A ještě jedna zajímavost. Je známý fakt, že upíři nesnášejí slunce. Jenomže ve Stokerově Draculovi není zmíněno, že tak mohou i zemřít. To je poprvé zobrazeno v dnes již kultovním německém němém hororu z roku 1922 Upír Nosferatu (celým originálním názvem Nosferatu, symfonie hrůzy), kdy tímto způsobem v závěru snímku umírá hrabě Orlok. K tomu si neodpustím ještě jeden poměrně známý fakt. Podoba mezi Orlokem a Draculou není náhodná. Německým tvůrcům se nepodařilo sehnat autorská práva a aby je obešli, tak jednoduše pozměnili jména a místo děje. Jedná se tedy o prvního zfilmovaného Draculu, který se tam vlastně ale nevyskytuje. Titulky byly přeložené do francouzštiny, ale poté, co film vyšel v USA, tak zase do angličtiny, ale již s použitím originálních jmen ze Stokerova románu. Pak se do toho vložila spisovatelova vdova Florence a vysoudila, že se původní titulky (s pozměněnými jmény) musí zničit. Ale nakonec se později ještě jedna kopie originálních titulků našla v jednom východoněmeckém archivu, co tam ležela bez povšimnutí skoro půl století.

Tak. Po vyčerpávajícím úvodu se konečně vrhnu na samotné zamyšlení snímku Abigail. Ještě bych rád podotknul, že upíři obecně nepatří k mým nejoblíbenějším hororovým stvořením. Čekal jsem jednoduchou oddechovku a tu jsem i dostal, ale zároveň i o něco víc. Trailer vypadal dost dobře a měl jsem i nějakou tu představu, ale i tak jsem byl zvědavý, co si tvůrci na nás tentokrát vymysleli. Úvodní scéna únosu Abigail je celkem povedená a tajně jsem doufal, aby se to poté neslo v podobném duchu. Z ukázky bylo jasné, že to bude také říznuté komedií. Můj vztah k „horrorcomu“ jsem již zmiňoval několikrát a tak k tomu nebudu nic dodávat. Při vtipných scénách jsem se jen lehce pousmál, ale víc jsem se soustředil na samotný děj. To, že se z baletky stane upír, bylo ukázáno již v traileru. Ale v konečném snímku to bylo místy opravdu pěkně akční a dobře natočeno. Dočkáme se krve, dočkáme se mrtvol a i pár (aspoň pro mě) nečekaných zvratů. Je zajímavé, že od začátku jsem vlastně fandil jen titulní Abigail a přál jsem si, aby prostě všechny rozsápala a vysála. Co mi ale přišlo přetažené za vlasy (a co vlastně možná způsobilo bod v hodnocení dolů) byla postava otce Abigail, Kristofa Lazaara. Moment, ale jako ostatní věděli, že tento mafiánský boss je zároveň upír? To mi přišlo takové zvláštní.
Co se týká délky snímku, je úplně adekvátní a tak akorát. Film nemá skoro žádná hluchá místa, i když zpočátku samozřejmě trvá, než začne nějaká ta akce. Pak to ale stojí za to. Člověk od tohoto filmu nemůže čekat nic hlubšího. Je to prostě jen ideální oddechovka, která ale i pěkně zabaví. Jinak se musím přiznat, že balet je pro mě velká neznámá. Nerozumím mu, ale to je tím, že se o něj nezajímám. Ale musím tvůrce pochválit za nápad upíří baletky. Nevybavuji si žádný obdobný hororový snímek, kdy by se někdo takový objevil. Takže to je jasné pozitivum. Abigail není úplně top, ale zároveň jsem si film dost užil.
Mimochodem, jsem jediný komu herec Kevin Durand (postava Petera) strašně připomínal Elona Muska? 😀

Prokletí Salemu [1979]

Strašně dlouho jsem odkládal zhlédnutí tohoto snímku. Předlohu jsem četl již před před X lety, ale něco matně jsem si přeci jen z knihy pamatoval.Vůbec jsem netušil, že to natočil legendární hororový režisér Tobe Hooper. Tři filmy, které jsem od něj dosud viděl, získaly ode mě od průměrného po nejvyšší hodnocení (Poltergeist zatím zůstává průměrný, ale v budoucnu mu zároveň chci dát ještě jednu šanci). Salem’s Lot (zkrácený název pro Jerusalem Lot) je Kingův druhý román. Tentokrát se otevřeně inspiroval Drákulou. Tedy jen částečně, udělal si ho dost po svém. Upíři k hororu odjakživa patří. A Prokletí Salemu není příběhově vůbec špatná kniha. King si libuje v maloměstech, které vždy zaplní různorodými postavami. A když se do Salemu přestěhují dva cizinci, z nichž toho jednoho prakticky nikdo neviděl, vzbudí to ve starousedlících zájem. A když se po letech do městečka vrací bývalý rodák Ben Mears, přišlo mi, že pánové Barlow a Starker teprve až v tu chvíli začínají s únosy a vraždami. Jasně, Ben je hlavní postava, ale nějakým způsobem to je on, kdo to všechno odstartuje. Jenomže ve filmové adaptaci mi nějakou dobu trvalo, než mi začal být aspoň trochu sympatický. Nechci dopodrobna zde psát děj. Film celkem dobře utíká a má i několik skvělých scén (obzvláště legendární je škrábání na okno). Stejně jako v případě s Carrie si musím opět přečíst knižní předlohu. Ale i tak si myslím, že Tobe Hooper odvedl dobrou práci. Nebylo to úplně dokonalé a možná bych i zkrátil celkovou délku. U mě stejně celý film vedl elegantní Starker v podání Jamese Masona. Ten byl pro mě nejsympatičtější. Jak říkám, k plnému hodnocení mi pár věcí chybělo. Ale určitě to stojí za zhlédnutí.

Renfield [2023]

Tak to bylo opravdu super! Neříká se nadarmo, že výjimka potvrzuje pravidlo. Jedná se totiž o skvělou hororovou komedii. Kdysi dávno (opravdu to už je hodně let) jsem četl Drákulu od Brama Stokera. Ale rozhodně mám v plánu si to přečíst znovu. Vím, že tam nějaký Renfield vystupoval, který pojídal mouchy a pavouky a díky tomu skončil v blázinci. A tam ho právě našel sám Drákula.
Dost se mi líbil hned úvod snímku, kde byla jaksi reprízovaná scéna z klasického Drákuly ze 30. let studia Universal. Cage tam opravdu vypadá jako Bela Lugosi, příp. Christopher Lee. Už ze samotného traileru bylo jasné, že to opravdu bude pěkná komedie. Renfielda, či spíše jeho představitele Nicholase Houlta, jsem poprvé uviděl naservírovaného ve fenomenálním hororovém Menu. Už i tam mě velmi zaujal a určitě se nad jeho filmografií v budoucnu pozastavím. Tady se Drákulova posluhovače ujal opravdu znamenitě. Ale i Nicolas Cage se svého Drákuly zhostil na jedničku (a konečně se dočkal – prý tento valašský princ byl jeho vysněnou rolí). Vlastně se mi líbilo zapojení mafie do příběhu. A Awkwafinu jsem konečně někde viděl (znal jsem jí pouze jen podle zvláštního jména, resp. pseudonymu). Nejlepší část filmu byla rozhodně první půlka a pak samotný závěr. V Polovině se tempo lehce zpomalilo, ale ani to tak nevadilo. Musím pochválit povedené komediální akční scény (např. jak Renfield jednomu nepříteli utrhl obě ruce, aby jimi mohl následně propíchnout dva další mafiány). Nejedná se o žádnou parodii Drákuly – ten je zobrazen skvěle a Cage mu svým šarmem dodává ještě více. Není to ani žádný remake. Vlastně by se dalo říct, že to je jakési pokračování knihy, i když tam (jestli si dobře vzpomínám) se Drákulu podaří zabít. Je to prostě zasazené do současnosti. S tím jsem ale neměl žádný problém. Celé herecké obsazení je skvělé. Musíte si ale prostě hned ze začátku uvědomit, že film nevznikl kvůli tomu, aby vyloženě děsil nebo se bral vážně – je to prostě zábavná oddechovka. Každý se do Renfielda může vžít a mně byl mimo jiné díky panu Houltovi opravdu velmi sympatický. Film jsem si maximálně užil. A rozhodně musím tvůrce pochválit i za povedené závěrečné titulky. U mnoha filmů to totiž je, že jsou hezky udělané jenom hlavní herci, scénáristé či režisér, aby se to poté změnilo na nudný seznam zainteresovaných techniků, kostymérů, osvětlovačů atd. A zvlášť při návštěvě kina během tohoto jmenného seznamu hodně lidí ze sálu odchází. To rozhodně při mé včerejší projekci neplatilo. Každý seděl na svém místě až do úplného konce. Nebudu přesně popisovat, co tam během těch závěrečných titulků bylo, ale můžu říct, že se o žádnou nudu nejedná. A byla by škoda, kdyby to někdo vynechal.