Klaunovy Vánoce [2024]

Když se zamyslím nad svou v podstatě celoživotní láskou k velkému žánru zvaném horor, můžu zaznamenat určitý posun v oblíbenosti subžánrů. Úplně zpočátku jsem byl nejvíce unešen zombieky. Následně se to trošku přesunulo k exorcismu a různým paranormálním aktivitám a duchařinám. Posléze také k více psychologickým filmům. Toto vše zmíněné mám stále velmi rád, ale přece jenom jedna hororová kategorie se o něco více tyčí nad ostatními. A tím je gore. Zjednodušeně – čím víc krve, tím lépe. Současné efekty a samozřejmě stále vynikající práce maskérů jsou opravdu úžasné. Na druhou stranu nemám rád, když čekám pořádný masakr, ale tvůrci kvůli přístupnosti v té nejlepší scéně přesunou kameru bokem a my jen slyšíme zvukové efekty umírajících a zabíjených. To je mnohdy škoda. Ale jsem rád, že čas od času i do kin „proleze“ i krvavější a brutálnější snímek. A ještě, že jsou takoví režiséři, jako kupříkladu pan Damien Leone.

Tímto oslím můstkem se konečně dostávám k samotnému zamyšlení na pokračování vynikající hororové série. Výjimečně mi český překlad originálního názvu Terrifier 3 zas tolik nevadí. Mám mnoho velmi oblíbených hororových postav – Ash Williams, Freddy Krueger, John Kramer, Candyman, Karel Kopfrkingl či Pennywise. Ale přesto nad těmito všemi ikonami stojí Art the Clown. Ten si mě získal hned úvodním krátkometrážním filmem, kde ho tedy ještě nehrál úžasný David Howard Thornton. Je prostě vidět, že když je nějaká postava skvěle napsaná, nepotřebuje vůbec promluvit. A to je vlastně na Artovi to nejděsivější. Samozřejmě, že není z tohoto světa, ale mě se opravdu líbí a to jako hodně. Oproti třeba Dexterovi tady emoce používá naplno – byť jako mim. Užívá si, když jeho oběti trpí. Velký široký úsměv a jiskřivé oči to jen potvrzují. Líbí se mi, jak se postupně celá série dalším a dalším dílem stává brutálnější a krvavější. Citlivé diváky rozhodně nešetří. A to je jedině dobře.
Celou dosavadní sérii Terrifier hodnotím velmi kladně, i když třeba dvojka absolutního TOPu nedosáhla. Ale rozhodně nejlepší je tento třetí vánoční speciál. Dočkáme se všeho, co od šíleného Arta máme rádi. Opravdu se jedná o zatím nejbrutálnější díl celé frančízy. Za celkové zasazení příběhu do zimních svátků jsem opravdu rád, protože každoročně mám tradici zveřejňovat seznam tipů na vánočně laděně horory. A navíc Terriefier 3 se z mého pohledu dostal na absolutní TOP horor roku 2024. To neustálé „pošťuchování“ Arta a Sienny mě opravdu velmi baví a dost si ho užívám. Z osobního hlediska jsem opravdu rád, že v dalším (a předpokládaném posledním díle) se již nedočkáme otravného mladšího bratra hlavní ženské hrdinky, protože ten mi lezl na nervy už od prvního filmu. Občas si říkám, jak je až neuvěřitelné, co všechno herci pro svou roli musí podstoupit. U Arta se mi líbí celkový look a vlastně i osobnost, která ho tvoří. David Howard Thornton se v něm vyloženě vyžívá.
Terrifier 3 byl asi můj vůbec nejočekávanější horor roku a jsem opravdu rád, že se velmi lehce vyšplhal i na samotný vrchol celkového mého žebříčku za rok 2024. Už teď se nemůžu dočkat čtvrtého dílu, protože předpokládám, že bude ještě brutálnější, než tento. Dokonce se musím k něčemu přiznat. Já v hororech můžu opravdu všechno – střeva, krev, zvratky a tak dál. Přesto v tomto třetím díle mi Art předvedl jednu scénu, nad kterou jsem dokonce tak otrlý divák jako já musel na chvilku odvrátit oči. Nebudu to podrobně popisovat, ale stačí říct jen tři věci – plastová trubky, krysy a zapalovač. Ovšem pochopitelně ani to mi nemohlo zkazit celkový skvělý filmový zážitek.

Šťastné a krvavé [2023]

Taková rodinná komedie s lehce hororovými prvky. Věděl jsem do čeho jdu, i když jsem tajně doufal, že by to místy mohlo být brutálnější a krvavější. Škoda nevyužitého potenciálu. Český název je schválně takový chytlavý, protože doslovný překlad – Něco je ve stodole – by upřímně třeba mě vůbec nezaujal. Názvy cizích děl se obecně musí přizpůsobit danému jazyku a publiku. Protože doslovný překlad ve velké většině případů prostě nefunguje.
Každoročně před Vánoci již několik let zveřejňuji několik tipů na horory, které se buďto odehrávají přímo o Vánocích nebo prostě jen v zimě. Tento snímek tam pochopitelně přidám taky a to hlavně z toho důvodu, že byl natočen letos. Synopse i trailer vypadaly skvěle a tak to přeci musela být paráda, že jo? No, ne tak docela. Místy jsem se v hlavě v hodnocení ubíral lehce nad průměr, ale nakonec to u toho čistého středu zůstalo. Nedávno jsem v nějakém zamyšlení zmiňoval přístupnost. Mnoho filmů tak trpí, protože se pak tvůrci musí krotit, omezovat a některé scény kompletně sestříhat a vyhodit. A to je fakt škoda. Ono taky záleží, jak k tomu ten daný režisér přistoupí. Když chce udělat fakt brutální řež a krvák (jako například letos Thanksgiving či Evil Dead: Rise), je jasné, že přístupnost musí omezit. Vím, že horory by neměly být pro děti. Ale na druhou stranu se mi nelíbí, když vidím skvělý trailer na horor a když se pak podívám na přístupnost, je tam od dvanácti let. Z mé zkušenosti, když už mám hororů doslova nakoukány stovky, vím, že to prostě bude ochuzené o detaily, mnoho krve se tam taky nedočkáme a všechny vraždy (nebo minimálně absolutní většina) se odehrají mimo kameru. Možná si tvůrci takovýchto mladších diváků přístupných filmů myslí, že tím vydělají více, protože na ten snímek půjde právě třeba celá rodina. Neříkám, že všechny takto nastavené a sestříhané horory jsou špatné. Však horor není jen o krvi a jumpscarech. Ale mnohdy je takového omezení prostě škoda.

Takže Šťastné a krvavé považuji za takovou rodinnou komedii lehce otřenou hororem. Hned úvodní scéna s losem napověděla, že z větší části to bude komedie. Samozřejmě potkat takové mohutné zvíře v reálu asi není nic příjemného, ale tady to bylo samozřejmě udělané s nadsázkou. Bylo zajímavé, jak si tvůrci udělali legraci ze stereotypů Američanů (naivní až hloupí, narážky na střílení a nošení zbraní) a Norů (chlastání alkoholu). Tady dávalo smysl, že mnoho (v podstatě všichni) obyvatelé ospalého norského městečka nově přistěhované rodince rozuměli. Všeobecně se ví, že právě severské národy se hodně učí anglicky už od mala a tak není pro ně větší problém domluvit se.
Líbil se mi vzhled jednotlivých „BarnElfů“. Všichni byli podobní a přeci jenom každý úplně jiný. Jen je škoda, že se na ně poměrně dlouho čeká (když nepočítám toho jednoho „zrádce“ ze začátku). Ke konci to tam slušně rozjedou, ale mohlo to být aspoň nějak trochu už i v první půlce filmu. Velké zklamání byla scéna s rampouchem, která mohla být úplně skvělá – je zajímavé, že padající rampouch by dvanáctiletým dětem vadil, ale když se pak v další scéně ukáže už zaražený skrz pusu, to už problém není. Ale o to víc mě pozitivně překvapilo přejetí místní šerifky skútrem. To byla v podstatě nejvíc krvavá scéna z celého snímku. Což je zatraceně škoda. A to jsem se právě divil, že konkrétně tato scéna tvůrcům prošla. Musím dát za pravdu několika komentářům na československé databázi, že jim řádění skřítků připomínalo legendární Gremliny. Jen si nejsem jistý jednou věcí. Když BarnElfové popíjejí alkohol, zdá se, že by poslouchali nahlas hudbu. Tím by ale samozřejmě porušili jedno ze svých pravidel. I když vlastně ne. Teprve teď, když jsem to napsal, ta hudba nahlas svým způsobem smysl dávala. Díky tomu se ještě více dokáží rozzuřit.
Víceméně celou dobu při sledování jsem byl přesvědčený, že snímku udělím nadprůměrné hodnocení. Samozřejmě to na TOPku nemělo, ale i tak jsem si myslel, že by se to nad ten průměr dostalo. Nakonec se tomu nestalo. Proč? Již jsem zmiňoval přístupnost. Dále na můj vkus hodně komediálních prvků a scén (možná tak při jedné, dvou jsem se lehce pousmál). Málo krve, málo brutality. A hlavně, že to všichni ti hlavní na konci přežili. Nojo, ale to by jinak nemohlo být přístupné dvanáctiletým. Takže, abych to shrnul. Tím, že si snímek nakonec vysloužil z mé strany úplně čistý průměr, to neznamená, že by se jednalo o špatný film. Některé scény jsou i povedené a skřítci se opravdu povedli. Jenomže pak jsem si vzpomněl na loňský rok, kdy byla takhle před vánoci v kině Šílená noc. Ta sice byla také dost říznutá komedií, ale tam aspoň bylo mnoho akcí a brutálnějších scén. A když jsem si ty dva snímky poté srovnal v hlavě, nebylo by fér, kdyby si oba snímky odnesly totožné hodnocení. Ani jeden ze zmíněných filmů nedosáhl toho nejvyššího ohodnocení, ale ani jsem to prostě nemohl srovnávat. Na letošním filmu s BarnElfy se mi nejvíc líbí český název, který určitě zaujme a je skvělý. Ale jak říkám, víceméně jsem tušil, do čeho jdu a tak úplně zklamaný nejsem. Rozhodně by to mohlo být lepší. Na jedno zhlédnutí to je ale úplně v pohodě.