Vlčí muž [2025]

Velmi příjemný filmový zážitek, při kterém mi dost pomohla má pověstná síla kina. Musím říct, že mám Leigh Whannella rád. Samozřejmě mě nejdříve zaujal sérií Saw a následně pak i Insidious. A v roce 2020 se rozhodl, že začne zpracovávat hororové klasiky ze 30. a 40. letech od studia Universal. Vše ovšem zasazené do současnosti. Nejprve si vybral Neviditelného, který byl velmi dobrý a lehce nadprůměrný, ale úplného TOPu u mě nedosáhl. No a o pět let později si napsal scénář (spolu s Corbettem Tuckem) a režíroval remake další klasiky z roku 1941. Přiznám se, že ačkoliv se považuji za velkého hororového nadšence, dosud jsem včechny klasické horory studia Universal vlastně neviděl (jedině tak Draculu s Belou Lugosim a pak oba Frankensteiny s Borisem Karloffem). Takže v tomto případě nemůžu porovnávat s originálem. Hned ze začátku ale řeknu, že jsem byl ze snímku opravdu velmi nadšený. Ano, musíte si prostě zvyknout na to (zvlášť pokud znáte původní film), že vše je to pojaté moderně. Ale všechno tak nějak do sebe krásně hezky zapadalo a dávalo smysl. Osobně jsem žádná hluchá místa nenašel a scénář dobře drží pohromadě. Obecně musím říct, že vlkodlaky jsem nikdy nijak zvlášť nevyhledával. Ano, jsou to klasická monstra a k hororu patří, ale nikdy se nestali mou srdcovkou. Za nejlepší transformaci člověka ve vlkodlaka určitě považuji tu v An American Werewolf in London z roku 1981 (samotný snímek za nic nestojí, ale tato scéna mi dobře utkvěla v paměti). A tady se určitě musím kouknout i na původní The Wolf Man od Universalu. Tady byly dobře znázorněny lykantropické příznaky. Film končí dobře, vlkodlak je poražen a umírá. Myslím si, že je jedině dobře, když se některé kultovní klasiky předělávají pro moderního diváka. Diváci se samozřejmě mění a když se na více jak osmdesát let starý film podívají dneska, přijde jim to minimálně úsměvné (a nemluvím jen o efektech). Důležité ale je, aby si tvůrci moderního zpracování něco vzali z originálu (byť se to převede do současného světa). Jak jsem znímil, tady mi možná s hodnocením trochu vypomohl kinosál s velkým plátnem. Ale určitě ho s klidným svědomím můžu přiřadit k letošním TOPům.

Stříbrná kulka [1985]

Další Kingovka, kterou ale nemůžu porovnat s knižní předlohou Cycle of the Werewolf, protože jsem ji jednoduše nečetl. Co vím, tak u ní čtenáři kromě samostatného příběhu také chválili doprovodné ilustrace. A na to můžu navázat, protože i ve filmu se mi líbily povedené masky a efekty. Příběh je zajímavý a vlastně jednoduchý. Reverend Lester Lowe mi byl hned povědomý. No ano, vždyť je to přeci Velký Ed Hurley z Twin Peaks. Everettu McGillovi tahle role sedla dokonale. Není příliš výrazný a nebýt kněžského obleku, skvěle by zapadl mezi další obyvatele malého městečka Tarker’s Mills v Maine. Akorát takový malý detail – skrývá menší tajemství…
Vlkodlaci patří mezi ty nejklasičtější hororová monstra. Jak poradila chytrá Wikipedie, první zmínky o vlkodlacích pocházejí již z antického Řecka, čili tak z 5. století př. n. l. V tom článku mě také zaujalo to, že vlkodlakem se člověk buď narodí, může se jím stát kousnutím jiného vlkodlaka a nebo může být zakletý nějakým čarodějem. V tomto posledním případě je z něho „hodný“ vlkodlak, který pomáhá lidem v boji proti ostatní vlkodlakům a jiným monstrům. Narozdíl od upírů, které osobně příliš nevyhledávám, mi vlkodlaci ani nevadí. Vím, že i v reálu na mnohé lidi působí síla Měsíce. A jestli se z nich opravdu stávají vlkodlaci, no to už nechám každému na posouzení.
Filmy, ve kterých mají hlavní roli děti (byť třeba již teenageři) mě naprosto nechávají chladným. Tady to ale překvapivě bylo docela fajn. A pochopitelně nejlepší byla, když se Marty začal prohánět na motorové tříkolce.
Příjemným faktem tohoto filmu určitě je, že děj dobře plyne a moc hluchých míst tam není. Určitě to stojí za zhlédnutí. Rozhodně se těším, až se dostanu k přečtení originální novely. Ale předpokládám, že se to příliš lišit nebude, protože k tomuto hororu scénář napsal sám král King.