Longlegs [2024]

Pravděpodobně úplně největší překvapení roku 2024. Pochopitelně jsem zaznamenal, že se chystá nějaký horor s Nicolasem Cagem v hlavní roli. Jakmile se začaly objevovat první trailery, pokaždé, když na mě vyskočily, jsem je úspěšně přeskakoval a ignoroval. Chtěl jsem jít do kina s úplně čistou hlavou a nebýt jakkoliv ovlivněn. A rozhodně jsem udělal správně. Tady moment překvapení funguje skvěle. Ačkoli obecně kriminálky nesleduji, tento případ o sériovém vrahovi mě velmi zaujal. Už jen to, že on sám v podstatě žádnou vraždu nespáchal. To, že tam celkem podstatnou roli hrálo náboženství, satanismus a především okultismus, vlastně ani nevadí. Mám rád, když vás jakýkoliv film zaujme hned první scénou. Zasněžená zahrada, za ní dům a poté detail jenom na Longlegsova ústa (ano, zpočátku jsem si myslel, že se jedná o chybu kina, když byla horní část obrazu oříznuta). Samostatná postava Longlegs je velmi dobře popsaná a líbilo se mi, jak postupně během snímku se o tomto psychopatovi dozvídáme více. A hlavně, proč to celé dělal. Ačkoli je dopaden, stále se dějí vraždy.
Pokaždé, když někdo zmíní tento snímek, okamžitě se mi vybaví bílá tvář s výraznými rty a dlouhé neupravené vlasy. On vlastně i ten samotný vzhled nám dává najevo, že se nebude jednat o žádného svatouška a „normálního“ sériového vraha. Už jenom to líčení Nicolase Cage je úplně dokonalé a plným právem byly masky alespoň nominovány na Oscara. Sice ho nezískaly, ale dostal ho za svůj scénář režisér Osgood Perkins. Jeho jméno jsem si nejprve nemohl s nikým spojit. Až poté mi došlo, že je to syn Normana Batese z Hitchcockova Psycha. Trochu mě překvapilo, že dle nominací na Oscara byl Cageův Longlegs jako vedlejší postava. Celý film tedy táhne agentka Lee Harker, kterou ztvárnila sympatická americká herečka se zajímavým jménem Maika Monroe. S tou jsem se poprvé setkal u celkem hezky povedeného horůrku It follows. Role agentky FBI ji sedla perfektně. Scénář Longlegs je napsán opravdu dobře a udržuje diváka v napnutí vlastně až do závěrečných titulků. Zaslouženě byl oceněn Cenou Akademie. A Nicolas Cage si svou roli satanistického naprosto užívá. Je to prostě herec, kterému nedělá absolutně žádný problém zahrát jakoukoliv postavu a charakter.

Co říci závěrem? Překvapení roku se konalo a naprosto splnilo své poslání. Film vás dostane hned prvním záběrem a pak už vás prostě nepustí. Budete více fandit vrahovi nebo mladé agentce? Každá z postav je napsána velmi dobře a každý si najde svého favorita. Líbila se mi kamera a celkový způsob natáčení a rozkrývání chytře napsaného příběhu. Na detektivky se prakticky nedívám, ale tady to opravdu stálo za to. Pěkná filmařská práce.

P. S.: Rozhodl jsem se absolutně předstírat, že neexistuje český překlad názvu snímku…

Jack staví dům [2018]

Lars von Trier. Pro mě absolutně neznámý režisér, kterého znám jen podle jména. Ale pochopil jsem, že by to svým způsobem mohl být vlastně „brácha“ Davida Lynche. Oba totiž točí takové jakési „filmy náročného diváka“. Samozřejmě ne každému to vyhovuje (já mám třeba s Lynchem problém dosud, i když některá jeho díla jsou i z mého pohledu lepší a pochopitelnější). Nicméně tento konkrétní film jsem měl v hledáčku už dlouho. A určitě tomu nedám stoprocentní hodnocení. Musíte se přizpůsobit tomu, že je to vyprávěno z pohledu sériového vraha. To je samozřejmě zajímavá myšlenka. Nemůžu říct, že by mi to přímo vadilo, ale zpočátku pro mě bylo trošku zvláštní rozdělení filmu na asi pět kapitol, tzv. incidentů. Ale zase to mělo výhodu, že ty jednotlivé dílky postupně tvořily celek. Každý incident představoval jiný časový úsek. Pro mě byla nejzajímavější asi třetí část, kdy Jack má díky vousům totálně změněnou image a – co mě překvapilo nejvíc – dokonce i rodinu (kterou tedy stejně obětuje). Nikdy jsem ve filmu neviděl vraha (jako bych ho někdy viděl v reálu, haha), který by měl obsesi dokonale uklízet místo svého činu. A to i za cenu, že by se nechal přitom chytit.
Škoda jen, že některé scény mohly být více brutální. Nějakou dobu jsem přemýšlel pouze o průměru, ale nakonec se to dostalo lehce přes. Je to takový těžší film a určitě ne pro každého. Navíc zde je hrdina vrah. Musím ale pochválit casting, protože Matt Dillon se na roli slizkého Jacka hodí dokonale. Sám bych měl problém ho po tomto výkonu obsadit třeba do komedie. Konec snímku s peklem byl možná přeci jen trochu přehnaný, ale na druhou stranu to tam tak nějak logicky patřilo. The House that Jack Built není dokonalý film. A rozhodně mě už jeho „znovuzhlédnutí“ neláká. Neměl jsem problém s tím, že hlavní hrdinou příběhu je vrah. Spíš to na mě místy bylo až moc filozofické. Vím, že v názvu zmíněný dům měla být nějaká metafora čehosi, ale to už jsem moc nepobíral. Na konci filmu jsem přemýšlel – co by se stalo, kdyby Jack úspěšně přešel peklem a znovu a znovu začal vraždit? Režisér jasně ukázal, že když je někdo zlý člověk, čeká ho v pekle to nejhorší.
Opět se musím přiznat, že s tímto zamyšlením jsem zase nějaký čas otálel, protože jsem potřeboval chvíli na vstřebání dojmů. Pokud bych nad snímkem ještě dále přemýšlel, možná by se moje hodnocení změnilo (spíše tedy snížilo). Takže mé jediné větší výtky jsou k menší brutalitě při vraždách a že je to opět film, u kterého je nutné myslet s čistou hlavou. Nejsem schopen ho komukoliv doporučit, protože to je individuální na každém, jak snímek přijme. Nepochybuji, že bude mít své skalní fanoušky, který na něj nedají dopustit. U mě rozhodně platí, že jednou a dost.