Primát [2025]

Co se týká hororů, tak je začátek letoška opravdu štědrý. Navíc neustále samý nadprůměr. A Primate konkrétně se velmi zlehka okamžitě dostal na seznam mých TOPů za rok 2026. Samozřejmě, že první mi na mysl přišel Kingův Cujo, který má s Benem dost společného. Však ono také přijít v dnešní době s něčím opravdu originálním je vskutku kumšt. Pochopitelně to není remake, ale jistou inspiraci prostě tvůrci nezapřou. Jestliže u loňské Opice se jednalo v podstatě o čistou horrorcom (která mi ale filmařsky lehce nadprůměrně sedla), tady v tomto případě se jedná o drsnější horor. Zatímco v případě Cuja jsme viděli původce vztekliny „v akci“, tady se o něm pouze mluví (i když ho pak poté i uvidíme). Přiznám se, že v životě jsem neslyšel o hlodavci promyka (v angličtině mongoose). To je možná jediná menší výtka k jinak zcela dokonalému snímku – do šimpanzí klece se prostě nějak dostane ten hlodavec. Ale jak? Ale to nijak zvláště neřeším (až tedy na to pro mě neznámé malé zvíře).
Vzteklina je pro zvířata opravdu hrozná. Viděl jsem mnoho obrázků pro srovnání – především psů – před tímto onemocněním a po tom. Je to tedy fakt děsivé. Naštěstí už jsou dnes vakcíny, ale přeci jenom pro zvířata v divoké přírodě to není nic platné. Vzteklina (jak ostatně i samotný název napovídá) v napadaném vyvolává silnou agresi. Nedalo mi to a po zhlédnutí filmu jsem začal hledat nějaké konkrétní případy napadení člověka šimpanzem. Nejvýraznějším a také nejděsivějším je ten se šimpanzem Travisem. Toho v domácím šimpanzím útulku vychovávala jistá Američanka a byl dost populární. Jenže zlom přišel v únoru 2009. Travis se léčil s lymskou borreliózou a tak mu majitelka do čaje dala i trochu Xanaxu – krátkodobě působícím silném léku proti úzkosti, který ale také může způsobit dezorientaci či halucinace a agresi; tedy hlavně u lidí. K té Američance přišla kamarádka, aby jí pomohla Travise uklidnit. Jenž šimpanz se na tu známou prudce vrhl a ona pak měla zcela roztrhanou tvář, přišla o nos a také devět prstů na rukách. Po přivolání policie byl posléze agresivní opičák zastřelen. Paradoxem je, že Travis tu ženu znal, protože taktéž občas pracovala v tom útulku. Jen přijela jiným autem a měla jiný účes. V následujících letech musela žena podstoupit mnoho plastických operací (mimo jiné i za pomoci českého chirurga působícího v USA Bohdana Pomahače). Sice pak měla ta žena trvalé následky, ale přežila. Pro silnější povahy doporučuji najít na internetu srovnávací fotky před útokem a po operacích. Není to ovšem nic příjemného.
Primát je horor jak má být. Moc se mi to líbilo. Nebudu konkrétním ději vůbec nic vůbec psát. Jen ho prostě můžu jen doporučit. Opravdu výborná tam je hudba. Jasně, stejně jako ve snímku Cujo, i byl tady Ben nahrazen živým hercem. Ale zajímalo by mě, kolikrát se použil skutečný opičák.
Primate je zkrátka za mě naprosto skvělý horor.

Cujo, vzteklý pes [1983]

Cuja považuju za takový „spíše jednodušší“ Kingův příběh. Nemůžete tam hledat nějaké příliš hluboké myšlenky. Ale vše působí velmi reálně a asi by se to i mohlo stát. Ale nevím. U každého tohoto „nového Kingova zamyšlení“ zdůrazňuji, že si pak postupně musím (znovu) přečíst všechny knižní předlohy. Občas si něco pamatuji víc, ale obecně spíše méně, protože ve většině případů zjišťuji, že tyto filmové adaptace nemůžu úplně srovnávat s romány a povídkami. Ukažte mi jakýkoliv jediný film, který byl natočen podle knižní předlohy a který by úplně věrně zachytil veškerý děj i s jeho vedlejšími odbočkami. Na jednu stranu, v tom je síla knih – můžeme si to představovat úplně jakkoliv (a každý pokaždé navíc zcela jinak). Jenomže pokud nemáte v úmyslu udělat pěti-hodinový film, jako filmař musíte vypíchnout jen ty nejdůležitější momenty. Pro běžného diváka, „nezkaženého“ a neovlivněného předlohou, je hodnocení takového filmu jako každý jiný. Kingovi čtenáři, ale mají přirozeně tendenci to okamžitě srovnávat a hledat nesrovnalosti a rozdíly. Na jednu stranu to je asi dobře, ale pro mě osobně film nemusí být úplně přesnou kopií knihy. Musí prostě zaujmout.

Cujo není vůbec špatný film. Ale stejně teď při druhém zhlédnutí se mé hodnocení trošičku zhoršilo. Půl filmu se totiž řeší nevěrná manželka a s tím související rodinné problémy. Při prvním filmovém setkáním s tímto nemocným bernardýnem mi to tolik nevadilo. Teď už ano, protože mi to přišlo poněkud zdlouhavé. Naštěstí se vše změní, když na scénu vlítne samotný Cujo. Útoky na auto uprostřed farmy patří vlastně k tomu nejlepšímu z celého filmu. Trenéři odvedli ze všemi psy (prý jich bylo dohromady asi čtyři) skvělou práci. A k tomu samozřejmě i maskéři. Jak postupně vzteklina na bernardýna působí, tím je jeho vzhled „strašnější“. Jen jsem moc nerozuměl kompletně změněnému závěru, kdy v knize malý Tad na konci zemře. Ve filmu ne a koná se happy end. Proč? Diváci by to neustáli? Vždyť o tom horor je. Nemusí to přeci vždy skončit dobře. Ale jinak je to celkově dobrý film. I když ve většině Kingových knihách jsou antihrdinové lidé, ale občas to jsou i zvířata. Ale ty sami za to mnohdy nemůžou. Pes Cujo by pravděpodobně nikdy nikomu neublížil, nebýt infikovaného netopýra. Ale potom by to nebyl horor.

Nejsem si jistý, zda se na Cuja ještě v budoucnu znovu podívám. Možné to je, ale s aktuálním hodnocením bych pak už asi nehýbal. Obecně řečeno, v opětovném zhlédnutí můžete objevit další nedostatky (ale zároveň i pozitiva). Něco jiného je zhlédnutí filmu po několika letech. Jinak si myslím, že by měly platit úplně první dojmy. A když si něčeho napoprvé nevšimnete, nedělal bych z toho tragédii. Důležité je, jak na vás ten daný film celkově zapůsobí. A každé další zhlédnutí to vše může ovlivnit. Cujo je dobře natočený film, i když pro mě ne zcela stoprocentně skvělý. Ale klidně ho můžu každému doporučit.