Zombie vždy od počátku formovali mou lásku a vášeň k hororu. Stále mě baví a nedám na ně dopustit. A velké díky patří velikánovi jménem George A. Romero, který (od) roku 1968 legendárně představil nemrtvé v podobě, v jaké je známe dnes. O jejich velkou popularitu se taktéž zasloužil povedený seriál The Walking Dead. Zack Snyder byl zase jedním z prvních, díky kterému známe rychlé zombie. Pokud bych měl vybrat nějaký můj oblíbený horor s touto tématikou, určitě by zazněla některá z klasik již zmíněného pana Romera, ale jistě bych si taktéž vzpomněl na manchesterského rodáka Dannyho Boyla. Jeho 28 dní poté patří dle mému k tomu nejlepšímu v této kategorii. Příběh je fajn a podaný tak, že by se to i reálně klidně mohlo stát. Velkou lahůdkou je samotná hudba od Johna Murphyho (především ikonická skladba In The House – In A Heartbeat).
Pokračování 28 týdnů poté bylo již z mé strany opravdu průměrné (tedy kromě vynikající úvodní scény na farmě – tu také jako jedinou režíroval sám Boyle, jinak u zbytku filmu zůstal pouze v roli producenta).
Když jsem se dozvěděl o dalším pokračování této série, vlastně jsem byl dost nadšený. O to víc, když se vrátili duchovní otcové Danny Boyle a scénárista Alex Garland. Navíc jsem viděl pár fotek z natáčení a věděl jsem, že to bude stát za to. A také ano. Největším problémem celého snímku ale je, že není akční po celou dobu. Jsou tam prostě takové výkyvy, kdy film hezky utíká, aby následovaly momenty, které celkově děj zpomalují. Za mě tedy první půlka s otce byla mnohem zajímavější. I když je pravda, že tu druhou si zase krade pro sebe samotný Voldemort. Musím říct, že za mě to bylo malinké zklamání. Určitě to byl jeden z nejočekávanějších hororů tohoto roku. Jak jsem říkal v úvodu, k zombíkům mám opravdu slabost a navíc tady mě hodně bavily alfy. Jednoznačně nejlepší scénou je ta, jak se otec se synem tryskem vrací přes molo a za nimi se žene ten mohutný obr. Když začaly závěrečné titulky, trochu jsem si pomyslel, zda jsem neviděl dva různé filmy. První půlka je o otci a druhá o matce. Klidně bych se obešel bez scény, kdy zombie žena porodí zombie dítě. To tam podle mě bylo navíc. Je ale super, že se filmu opět ujal Boyle s Garlandem, protože je to celkově velmi povedené duo, které je zárukou dobrou podívané. Musím velmi pochválit kameru. Ta byla opravdu špičková.
S tím tvrzením, že se jedná o dva filmy, jsem ale nebyl zas tak daleko od pravdy. Konec jasně ukázal, že prostě bude pokračování. To se navíc točilo společně s tímto filmem. Mám za to, že vzhledem k tomu, že i k chystanému sequelu napsal opět scénář Alex Garland, hned od začátku měl napsaný celkový příběh, který by ale na kino byl příliš dlouhý. Jinak 28 Years Later vlastně obstojí i jako samostatný snímek, protože vlastně nijak nenavazuje na dříve natočené filmy. Tady jsem se dočkali pěkné akce. Jen prostě nemám rád otevřené konce, kde je naprosto evidentní, že příběh bude pokračovat. Rozhodně nejvíce zazářil Ralph Fiennes. Roli doktora si náležitě užíval a jsem vlastně rád, že příští snímek by měl být více zaměřený na něj. Celkově jsem byl velmi spokojený a jednalo se o lehce nadprůměrnou podívanou. Myslím si, že téma zombie apokalypsy je takřka nevysychající studnice, i když samozřejmě v tom může být potíž, že se některé filmy prostě opakují. Tady je ale zajímavý i samotný původ viru, který je za mě dost originální.
Vím, že 28 let poté bude součástí nové trilogie (již je studiem Sony potvrzený třetí díl). Sám jsem zvědavý, kam se celá tato rostoucí frančíza bude ještě vyvíjet. Ale celkově mě tento svět velmi baví.
