Štítek: zombie

Braindead – Živí mrtví [1992]

Tak toto byl prosím fakt úlet! Velmi dlouho jsem zhlédnutí odkládal. Absolutně jsem neměl důvod. Film očividně možná tak nějak předem určil mou absolutní a největší lásku – tedy k hororu. Premiéra na Novém Zélandu byla totiž jedenáct dnů po mém narození. To prostě muselo být znamení!
Takto má vypadat skutečná horrorcom! Nijak se netajím, že na hororech nejvíce miluju gore. A tady to místy byla pěkná krvavá jatka. Řekl bych, že minimálně část snímku byla inspirována sérií Evil Dead Sama Raimiho. U něčeho mi přišla hezká podobnost. Ač já stále odmítám přijmout hororový subžánr horrorcom, tak Braindead bude patřit mezi mé oblíbené hororové komedie, stejně tak jako třeba Gremlins, Beetlejuice, Zombieland nebo právě zmíněný Evil Dead. Jelikož mám ale opravdu v hororu velkou slabost pro krev, tak toto Jacksonovo dílko ostatní zmíněné přeci jenom trošku převyšuje. Když se zamyslím, co mě vlastně obecně přivedlo k hororu, tak určitě dvě věci – exorcismus a zombíci. V případě Braindead to je převedeno do až absurdního extrému. Opravdu jsem se královsky bavil. Jackson ještě před vysoce ceněným Pánem prstenů kromě Braindead režíroval další dva horory. A u obou dle ČSFD.cz se to dělí společně s komedií (ani jeden jsem neviděl, nemůžu tedy osobně posoudit). Pochopitelně v rámci neustálého hororového dovzdělávání se na oba snímky časem kouknu, ale tak nějak osobně vnitřně cítím, že ani jeden z nich Braindead netrumfne. Tady se očividně Jackson naprosto odvázal a utrhl ze řetězu (v tom mi to právě dost připomnělo Raimiho a především jeho Evil Dead II). Obecně se na komedie jako takové už vlastně nedívám a nevyhledávám je. A o to víc ty hororové. Ale tady mě to doslova dostalo do kolen. Bylo to nápadité, bylo to hodně červené a oběti měli originální smrti (za mě určitě nej scéna se sekačkou). Dnešní mladší diváky by to už asi prostě nezaujalo. Jenže já se absolutně nesmál trikům – ty naopak za mě byly dost povedené a prostě úžasné. Já se smál celému příběhu a všem postavám. Nesmál jsem se jim, ale s nimi. O nejvyšším hodnocením prostě nemohlo být pochyb.
Proč se něco takového dneska už netočí?

28 let poté: Chrám z kostí [2026]

Páni! Takový otvírák roku 2026 jsem tedy nečekal. A k tomu má tento snímek další zářez – myslím si, že celkově to je teprve třetí, na kterém jsem byl v kině dvakrát (rekord zatím drží Joker z roku 2019, jenž jsem v kinosále zhlédl dokonce třikrát).
Bylo evidentní, že se prvních 28 let poté točilo současně s tímto pokračováním. Tady děj navazuje přímo tam, kde jednička končila. Klidně by to mohl být jeden dlouhý film, i když v případě sequelu se děj více soustředí na skvělého Ralpha Fiennese a pak „kultovní“ partičku kolem Jimmyho Crystala, kterého bravurně ztvárnil Jack O’Connell. Ten si tu roli vyloženě užíval. Vlastně se dá říct, že celá zombie nákaza se velmi upozadila stranou. Ale to mi ani nevadilo. Mně se líbí celý ten svět. Z úplně původních 28 dnů poté se stal kult v žánru. Vždycky jsem měl slabost pro zombie. Ale tady je fajn, že se to není jen o zuřícím viru, ale je to více zaměřeno na lidi samotné.
Určitě je pozitivní, že u série nadále zůstávají scénárista Alex Garland a Danny Boyle – byť on opět pouze v roli producenta. Osvěžující bylo, že se na režisérském křesle vystřídala talentovaná Nia DaCosta (která je taktéž podepsaná pod – z mého pohledu naprosto fenomenálním – novým zpracováním Candymana). Ano, bylo to trošku jiné, než kdyby to natáčel Boyle. Ale osobně mě toto pokračování bavilo mnohem více. Předchozích 28 let poté bylo dost nadprůměrné, ale tady to bylo ještě o kousek lepší a výše. Pokud bych musel říct aspoň jedno negativum, zpočátku mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl na ty dvě střídající scény – první s Jimmyho partou a druhou s dr. Ianem Kelsonem a jeho Samsonem. Jimmy je vůdce jedné jako z mnoha nesmyslných násilných sekt. A scény s tím a jeho nohsledy bylo rozhodně akčnější než s doktorem. Už od počátku je jasné, že ve svého „boha“ vlastně ani sám nevěří, ale má obrovský vliv na své následovníky, kteří v něm skutečně vidí toho syna vyvoleného. Proto mě opravdu naprosto pobavila scéna, kdy mu Kelly aka Jimmy Ink říká, že Kotelníka skutečně viděla. Při tom (a posléze při prozkoumání chrámu z kostí dalekohledem) je krásně vidět, že si to své „náboženství“ pouze vymyslel. Jimmy Crystal je ten typ vůdce, co špinavou práci nechá dělat své následovníky.
Pokud bych měl film nějak rozdělit, druhá půlka je celkově přeci jenom trochu akčnější. Vše ale samozřejmě vyvrcholí setkáním Jimmyho sekty s Kelsonem. Vlastně se dá říct, že právě doktorova show s Kotelníkem byl také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl na film po dvou dnech jít znovu do kina (a do technicky lépe vybaveného sálu). Iron Maiden tam seděli naprosto perfektně.
Když jsem si teď četl různé komentáře a hodnocení jiných diváků, oni ten film celkově hodnotí spíše průměrně a dokonce i hůře. S tím já ale naprosto nesouhlasím a jen mi to utvrdilo v názoru, že podle hodnocení jiných nebudu předem hodnotit libovolný film. Tady jsem poměrně velmi brzy věděl, že se mi to bude naprosto líbit a budu z toho nadšený. O nejvyšším hodnocení nemohlo být pochyb. Nebyla tam jediná scéna, která by mi přišla hluchá a zbytečná.
Chrám z kostí je zcela fantastické pokračování, které budu mít ještě dlouho v hlavě. Úplný závěr taktéž potěšil, protože přeci jenom Cillian Murphy k této zombie série prostě patří. Jsem zvědavý, jak se celkový příběh bude ještě vyvíjet. Film se určitě vyplatí vidět v kině, ale myslím si, že si ho užijete i doma. S čistým svědomím ho můžu zcela určitě a naprosto doporučit.

28 let poté [2025]

Zombie vždy od počátku formovali mou lásku a vášeň k hororu. Stále mě baví a nedám na ně dopustit. A velké díky patří velikánovi jménem George A. Romero, který (od) roku 1968 legendárně představil nemrtvé v podobě, v jaké je známe dnes. O jejich velkou popularitu se taktéž zasloužil povedený seriál The Walking Dead. Zack Snyder byl zase jedním z prvních, díky kterému známe rychlé zombie. Pokud bych měl vybrat nějaký můj oblíbený horor s touto tématikou, určitě by zazněla některá z klasik již zmíněného pana Romera, ale jistě bych si taktéž vzpomněl na manchesterského rodáka Dannyho Boyla. Jeho 28 dní poté patří dle mému k tomu nejlepšímu v této kategorii. Příběh je fajn a podaný tak, že by se to i reálně klidně mohlo stát. Velkou lahůdkou je samotná hudba od Johna Murphyho (především ikonická skladba In The House – In A Heartbeat).
Pokračování 28 týdnů poté bylo již z mé strany opravdu průměrné (tedy kromě vynikající úvodní scény na farmě – tu také jako jedinou režíroval sám Boyle, jinak u zbytku filmu zůstal pouze v roli producenta).

Když jsem se dozvěděl o dalším pokračování této série, vlastně jsem byl dost nadšený. O to víc, když se vrátili duchovní otcové Danny Boyle a scénárista Alex Garland. Navíc jsem viděl pár fotek z natáčení a věděl jsem, že to bude stát za to. A také ano. Největším problémem celého snímku ale je, že není akční po celou dobu. Jsou tam prostě takové výkyvy, kdy film hezky utíká, aby následovaly momenty, které celkově děj zpomalují. Za mě tedy první půlka s otce byla mnohem zajímavější. I když je pravda, že tu druhou si zase krade pro sebe samotný Voldemort. Musím říct, že za mě to bylo malinké zklamání. Určitě to byl jeden z nejočekávanějších hororů tohoto roku. Jak jsem říkal v úvodu, k zombíkům mám opravdu slabost a navíc tady mě hodně bavily alfy. Jednoznačně nejlepší scénou je ta, jak se otec se synem tryskem vrací přes molo a za nimi se žene ten mohutný obr. Když začaly závěrečné titulky, trochu jsem si pomyslel, zda jsem neviděl dva různé filmy. První půlka je o otci a druhá o matce. Klidně bych se obešel bez scény, kdy zombie žena porodí zombie dítě. To tam podle mě bylo navíc. Je ale super, že se filmu opět ujal Boyle s Garlandem, protože je to celkově velmi povedené duo, které je zárukou dobrou podívané. Musím velmi pochválit kameru. Ta byla opravdu špičková.
S tím tvrzením, že se jedná o dva filmy, jsem ale nebyl zas tak daleko od pravdy. Konec jasně ukázal, že prostě bude pokračování. To se navíc točilo společně s tímto filmem. Mám za to, že vzhledem k tomu, že i k chystanému sequelu napsal opět scénář Alex Garland, hned od začátku měl napsaný celkový příběh, který by ale na kino byl příliš dlouhý. Jinak 28 Years Later vlastně obstojí i jako samostatný snímek, protože vlastně nijak nenavazuje na dříve natočené filmy. Tady jsem se dočkali pěkné akce. Jen prostě nemám rád otevřené konce, kde je naprosto evidentní, že příběh bude pokračovat. Rozhodně nejvíce zazářil Ralph Fiennes. Roli doktora si náležitě užíval a jsem vlastně rád, že příští snímek by měl být více zaměřený na něj. Celkově jsem byl velmi spokojený a jednalo se o lehce nadprůměrnou podívanou. Myslím si, že téma zombie apokalypsy je takřka nevysychající studnice, i když samozřejmě v tom může být potíž, že se některé filmy prostě opakují. Tady je ale zajímavý i samotný původ viru, který je za mě dost originální.
Vím, že 28 let poté bude součástí nové trilogie (již je studiem Sony potvrzený třetí díl). Sám jsem zvědavý, kam se celá tato rostoucí frančíza bude ještě vyvíjet. Ale celkově mě tento svět velmi baví.

Little Monsters [2019]

Na úvod dá se říct skoro tradičně zopakuji dvě věci, které jsem už určitě nesčetněkrát uváděl. Spojení komedie a hororu se mi víceméně z principu příčí, protože každý žánr je zcela odlišný. A další již známá věc je, že jedny z mých nejoblíbenějších hororových monster jsou právě zombie. Naštěstí (pro mě) se sem tam povede a hororovou komedii si užiju. V tomto případě to určitě platí a to nejen přítomností nemrtvých. Krásnou Lupitu Nyong’o zbožňuji mimo jiné kvůli jedinečnému jménu. Shodou okolností ve stejném roce 2019, kdy vyšel snímek Little Mosters, měl premiéru i horor Jordana Peelea – Us. V obou tedy měla hlavní roli zmíněná Lupita a v obou mě svým výkonem okouzlila. Bylo příjemné ze závěrečných titulků zjistit, že ve filmu na ukulele opravdu hraje ona. Horory s dětmi sice také příliš nevyhledávám, ale tady to bylo povedené. Kamarádi a učitelka z mateřské školky jedou na školní výlet do zábavného rezortu. Jenže brzy zjistí, že na ně příliš zábavy nečeká. Zajímavá pro mě byla i úvodní dlouhá hádka partnerů, i když jsem se trochu bál, že to bude prostě jen komedie a z hororu minimum. Ale já se příjemně bavil. Postava Teddyho McGiggleho mi zbytečná nepřišla, protože ve filmu má svůj podíl a o to víc, když se dozvíme o jeho pravém charakteru. A i přes dobrý výkon Davida v podání Alexandera Englanda si Lupita Nyong’o a její slečna Caroline celý film takřka krade pro sebe. Takovou učitelku by rozhodně chtěl mít každý. A zavěrečné vyvrcholení s vlivem hudby na zombie mě možná trošičku zaskočilo, ale zase to tak nějak spadalo do celého konceptu tohoto snímku. Jsem opravdu rád, že po delší době jsem nějakému hororu mohl s klidným svědomím dát plné hodnocení. Celou dobu jsem se bavil, zombie jsou povedení, pobavily mě některé hlášky (A jsou to pomalý nebo rychlý zombie? – Pomalý. – Díky bohu, že aspoň pomalý). Hororové komedie bych asi jen tak někomu nedoporučil, ale tady to klidně udělám. Pokud máte rádi zombie a naladíte se na stejnou vlnu snímku, tento film si určitě užijete. Já byl spokojený naprosto.