MaXXXine [2024]

Přemýšlím, kdy naposledy jsem u některé hororové série měl tak kolísavé hodnocení. U X z roku 2022 jsem si užíval styl natáčení – tam ten feeling 70. let byl dobře znát a to určitě mělo také vliv na celkové hodnocení. To nejvyšší si to sice ode mě neodneslo, ale i tak to byla super podívaná. Zato u Pearl (která se natáčela souběžně s X) to byla úplná katastrofa (no dobře, vyloženě odpad to nebyl, ale i tak hodnocení 1/5 mluví za vše). Jednak to já nepovažuji přímo za horor, ale spíš nějaké drama. Ale největší problém vidím v tom, že se tam opětovně objevuje Mia Goth (která je mimochodem skvěle vzkvétající hororová hvězda). Oba již zmíněné snímky jsem viděl krátce po sobě a tak jsem stejně v roli Pearl viděl stále Maxine Minx (ano, obě hrála Goth) – no a to mě asi nejvíc mátlo. Ale prostě i ten celkový příběh Pearl byl takový hodně zvláštní a vůbec mě vlastně nenadchnul.

Co se týká snímku MaXXXine, absolutně jsem nevěděl, co mám čekat. Samozřejmě, že po bídném předchozím dílu (který je vlastně prequel) jsem doufal v něco lepšího. Trailer jsem viděl několikrát, nevypadal vůbec zle a zaujal mě (což je v podstatě definice traileru). No a tadá – o pěti hvězdičkách jsem nemusel ani chvíli přemýšlet. Podobně jako u X musím velmi pochválit a ocenit celý ten styl, v jakém to bylo natočeno. Sám jsem sice osmdesátky nezažil (a kór v USA v Hollywoodu), ale myslím si, že režisér a scénárista v jedné osobě – Ti West – si s tím poradil na jedničku. Ta 80. léta tam prostě cítíte – ať už stylem oblečení, hudbou či auty, kterými se v té době jezdilo. To je známkou dobrého dobového filmu. Ano, celkový vizuál hodně ovlivnil můj finální pocit a hodnocení. Ale práce s kamerou není jediný kladný bod. Hodně mě potěšilo do děje zasazeného Night Stalkera neboli Richarda Ramireze – známého sériového vraha, který v té době skutečně v Californii řádil. A za jeho účast ve filmu jsem měl radost, protože přímo o něm mám povídku Hotel Orientu (pardon za vlastní reklamu :D). Pochopitelně si ho tvůrci trochu upravili pro potřebu snímku.
Film ukazuje, že když si jdete za svým snem, dříve či později se vám splní. Už od snímku X Maxine touží, že z ní bude hvězda. Sice je poměrně úspěšnou pornoherečkou, ale sama cítí, že má na víc. A jestli chcete ve filmovém průmyslu v USA něco znamenat a prorazit, opravdu byste měli začít ve státě California, ve městě Los Angeles a konkrétně ve čtvrti zvané Hollywood. A Maxine se ten sen skutečně stane realitou, když zazáří na hororovém castingu. Jedná se sice již o pokračování známějšího a úspěšného filmu, ale i tak to pro začínající hollywoodskou herečku není špatný start.
Tvůrci míchají fikci s realitou a nebo si přímo realitu poněkud mění dle potřeby děje. Pokud divák není vyloženě expert na dobový filmový průmysl a obecně život v Hollywoodu, takové změny od skutečnosti nejsou vlastně na škodu. Mně to tedy absolutně vůbec nevadilo. Zpočátku jsem trochu „zápasil“ s úpravou Night Stalkera. Ale na druhou stranu se to tam takhle přímo hodilo. Největším tahákem snímku je pochopitelně titulní Mia Goth, ale celkem slušně jí šlape na paty role, kterou ztvárnil Kevin Bacon. A vlastně nakonec dostal, co si zasloužil.

Pevně věřím, že další pokračování této franšízy už nevznikne. Podle mě by to už bylo zbytečné natahování. A nedovedu si představit, že by se děj přesunul do současnosti. Slušně to začalo, pak to (tedy aspoň z mé strany) dost ztratilo zbytečným prequelem a závěrečná část Westovy trilogie je vyloženě lahůdka. Na samotného režiséra se chci více zaměřit, protože kromě této trilogie jsem od něj viděl pouze dva filmy (které ode mě dostaly diametrálně odlišné hodnocení). Nicméně si myslím, že by mohl být součástí nové skvělé mladší hororové generace. Konkrétně MaXXXine považuji za jeho dosud nelepší zářez.

Tiché místo: První den [2024]

Na pokračování (resp. prequel) snímku A Quiet Place jsem byl celkem zvědavý. Když jsem před lety viděl první díl, příliš mě nezaujal a vyšel mi z toho jen průměr. Při nedávném opětovném zhlédnutí jsem své hodnocení musel přehodnotit a trochu zlepšit. Chystal jsem se kouknout i na druhý díl, ale to jsem bohužel dosud nestihl. Podobně jako na nedávné Strážce jsem na tento nový přírůstek počínající série trailer v kině několikrát viděl. Jenže na rozdíl od zmiňovaného hororu od dcery M. Night Shyamalana mi opětovné zhlédnutí tohoto traileru vlastně vůbec nevadilo a spíš mě to na samostatný film více nalákalo. Přiznám se, že jsem tento horor chtěl vidět hlavně z toho důvodu, že tam jednu z hlavních rolí hraje má oblíbená Lupita Nyong’o (fenomenální zejména v Us a Little Monsters). V sérii Tichého místa mi ještě chybí zhlédnutí právě druhého dílu. Ale celkově musím bohužel konstatovat, že se to asi nikdy nestane mou oblíbenou sérií. Ačkoli oproti původnímu dílu se děj z lesa přesunul do New Yorku, stejně celkově mi to přijde stále jednotvárné a žádných změn (kromě postav) se nedočkáme. A Quiet Place: Day One byl propagován především proto, že se konečně diváci dozví, jak to celé vlastně začalo. Jenže my se právě nic takového vlastně nedozvíme. Je jen rychlá scéna, kdy na obloze uvidíme padající meteority (což bylo mimochodem ukázáno a v předešlých dílech) a pak prostě propukne chaos. Očividně ale New York nebyl prvním zasaženým městem touto vesmírnou invazí. Jak by jinak armáda mohla vědět a varovat lidi, že monstra neumí plavat a mají extrémně vyvinutý sluch? Když toto s přimhouřeným okem pominu, opravdu byl celý tento snímek o tom, jak si chce Samira (btw, její celé jméno ve filmu ve skutečnosti nezazní) přes počínající apokalypsu zajít na kousek pizzy? Jako vážně? Navíc má sebou němou kočku, která přes hodinu a půl trvajícího snímku ani jednou nezamňouká? A připojení Erica je opravdu nešťastné. Scénáristé očividně nechtěli, aby měla Lupita Nyong’o sólo roli a tak jí tam přidali cizince v podání Josepha Quinna. Jenomže právě to připojení k hlavní hrdince působí dost uměle. Chemie absolutně nefunguje (vím, že nebylo v plánu, aby se z nich postupně stal pár, ale stejně). Monstra jsou ale opět povedená, i když je pravda, že bychom si scén s nimi zasloužili víc. Snímek bohužel nepřináší vůbec nic nového, co bychom již dříve neznali z původních snímků. Ale zase chválím změnu prostředí, která si ode mě vysloužila pozititvní bod navíc. Ale stejně celkově se mi to vyšplhalo pouze na čistý průměr. Hlavní zápletka s pizzou je fakt ubohá a konec doslova zklamal. Samira má rakovinu a tak si nedělá žádné naděje. Ale to opravdu musela čekat až na konec snímku? To se nemohla nechat zabít již dříve? CGI efekty jsou celkem povedené a osobně na mě nepůsobily nějak zvlášť uměle.
Nevím tedy, jaké jsou prozatím finanční obraty tohoto snímku, ale tak nějak tuším, že tvůrci a producenti z toho budou chtít vytřískat co nejvíc a určitě se už mluví o dalším pokračování této série. První díl jsem musel vidět dvakrát, aby se mé původní hodnocení malinko zlepšilo. Ale jinak ta zatím celé zůstává v čistém středu.
Osobně předpovídám, že se dalších dílů z univerza A Quiet Place v nějakém nepříliš vzdáleném časovém horizontu dočkáme. Na další díly se pravděpodobně také kouknu, ale určitě to nebude moje top priorita. Jak jsem zmínil – pro mě dosud viděné dva díly nepřinesly nic moc nového a žádný zásadní vývoj se tam neděje. A myslím si, že čistě průměrné hodnocení tohoto letošního prequelu není vůbec špatná známka.

Version 1.0.0
Version 1.0.0

Strážci [2024]

Tak to byla fakt nuuudaaa. Nějak si nevzpomínám, kdy naposledy jsem tak často viděl trailer na jeden konkrétní film. V tomto případě to bylo stoprocentně nejméně třikrát. A ani jedno zhlédnutí mě nijak nenalákalo snímek vidět, spíše naopak. Ale jelikož chodím rád (občas i trošku z povinnosti) na veškeré hororové kinopremiéry, šel jsem na to s tím, že od toho nic nečekávám. A bohužel to stejné jsem taky dostal. Filmy M. Night Shyamalana jsou takové zvláštní a za mě většinou velmi průměrné, jen asi ve dvou nebo třech případech to lehce malinko překročilo ten pomyslný střed. A je vidět, že Shyamalanova dcera Ishana se potatila. Snaží se vyprávět velkolepý příběh, ale to se jaksi nedaří. Celý film mi nějak nedržel pohromadě. Nejzajímavější na snímku je asi ten poloskleněný úkryt uprostřed lesa. Žádná z postav mi vůbec nepřišla sympatická, ale to pochopitelně není vina herců, kteří se snaží držet nudného scénáře. Vlastně po hodně dlouhé době jsem z kina odcházel zklamaný. Vyložený odpad to nebyl, pár dobrých scén by se tam našlo, ale jinak opravdu žádná sláva. Celý koncept zlých elfů mi prostě přišel až moc přitažený za vlasy. Největším pozitivem asi byla přítomnost skvělé irské herečky Olwen Fouéré, kterou jsem tedy paradoxně upřímně poprvé viděl necelé dva měsíce zpátky ve fenomenálním Tarotu (který mj. aspiruje na TOP horor letoška). Celý příběh na mě působil až příliš nereálně. Samozřejmě, že se obecně v hororu nejčastěji setkáváme s bytostmi a skutečnostmi, které ve skutečnosti pochopitelně neexistují. Jenomže já jsem tentokrát na tuto hru nepřistoupil. Přiznám se, že toto zamyšlení píšu až asi po dvou týdnech po zhlédnutí. Ale vím, že by to můj pohled na celkový film nezměnil. Co bych tedy na filmu změnil, aby byl lepší? Určitě rozvést více minulost postav. Je to tam řečeno narychlo jen v pár větách. Ale jak se ostatní (konkrétně Ciara a Daniel) do úkrytu vlastně dostali? Přeci jenom ten film je také o nich. Dále menší výtka může být, že jsme až přibližně v půlce snímku poprvé viděli elfí monstra (která se ale celkem povedla). Některé scény mi přišly zbytečné a zdlouhavé. A celkově to je takové nemastné, neslané. Dlouho jsem se tak u hororu v kině nenudil. Bohužel to s čistým svědomím nemůžu nikomu doporučit. Já na tom prostě nic moc pozitivního nenašel.

Havěť [2023]

Francouzi umí. Nikdy jsem se nepovažoval za arachnofobika. Ale zároveň vím, že bych se nikdy dobrovolně nedotkl chlupatého sklípkana. Říká se, že každý (byť sebehnusnější) živočišný druh je svým způsobem krásný. Já se s takovým tvrzením tedy vůbec neztotožňuji. Vzhled některé havěti je pro mě naprosto odpudivý. Ale pochopitelně ve filmech to zas tak hrozné není. Tam víte, že ne všechno je skutečné, živé a reálné.
Vermines v celkovém hodnocení trochu pokulhává velmi těžko uvěřitelnou rychlostí rozmnožování pavouků a jejich absurdní neustálé zdvojnásobování velikosti. Ale přesto jsem byl se snímkem spokojený a rozhodně jsem z kina neodcházel zklamaný. Líbilo se mi jednoduché umístění celého děje do jednoho činžáku na poněkud špinavé francouzské předměstí. Předpokládám, že jsem nebyl jediný, koho zaujal architektonicky unikátně podaný vzhled bytového domu. Ale ve srovnání s našimi klasickými paneláky tam těch bytů určitě bylo přes stovku. Trailer na Havěť možná prozradil trochu více, než by bylo žádáno, ale přesto se v konečném filmu objevilo několik velmi povedených scén. Je potřeba to celé brát poněkud s nadhledem. Nejsem odborník na pavouky, ale občas se mi jejich chování zdálo opravdu neuvěřitelné. Co naopak musím velmi pochválit, tak celkový zvuk. Opět jsem byl skutečně rád, že jsem snímek viděl v kině, kde bylo skvěle využito různě umístěných reproduktorů po celém sále, čímž se vytvořil perfektní 3D audio zážitek. Opravdu jsem měl občas pocit, že pavouci „vylezli“ ven z plátna a začali rejdit po sále. Celkový film je pochopitelně zaměřen na pavouky a boj s nimi, ale je možná škoda, že na úkor nich byly utlumené detailnější charakteristiky jednotlivých postav. Za celou dobu sledování jsem si prostě nenašel svého oblíbence, kterému bych vyloženě fandil. Z úplně úvodní scény filmu na poušti (která mě příjemně nečekaně překvapila), jsem neměl absolutně žádnou představu, jak bude probíhat zbytek snímku. V tu chvíli jsem si vlastně okamžitě vzpomněl na můj první horor, ke kterému se hrdě hlásím – Vymítač ďábla z roku 1973. Ten také začíná na poušti kdesi v Iráku a potom se přesouváme do Washingtonu D.C.. Ale přesto u obou těchto snímků je každý jednotlivý začátek velmi důležitý.
Stejně je zajímavé, že se do našich kin Havěť dostala až skoro půl roku po francouzské premiéře. Ale měl jsem od toho hodně očekávání. A čekání se vyplatilo. Bylo to velmi povedené a celková atmosféra byla dost dobrá a byť to nedosáhlo absolutnímu vrcholu (tomu zatím letos z mého pohledu vévodí Tarot), při sledování jsem se nenudil. Musíte se prostě oprostit od občasných nelogičností hlavních postav a také samotných pavouků. Závěr je možná trošku přehnaný, ale já musím hodnotit celkový dojem, co mi tento snímek dal. Chválím skvělý zvuk a také kameru. A někdy je prostě lepší, když se celý příběh odehrává v podstatě v jednom prostoru. Současně to je ale pro tvůrce poněkud výzva, aby se i na takto omezeném místě divák nenudil. Pavouci (když nepočítám ty opravdu přehnaně velké) vypadají pěkně a reálně. Takže po vizuální stránce nemám co vytknout. Příběh má možná poněkud pomalejší začátek, ale dočkáme se pak i slušně rozjeté akce. Možná vše nepůsobí úplně uvěřitelně, ale přesto se Havěť povedla. Já jsem byl spokojený, i když nepředpokládám, že bych se na snímek ještě někdy podíval znovu. Ale stálo to za to.
Fun fact: Po návratu domů z kina na mě ve vaně čekal pavouk. Tak jsem mu zamával a poslal ho tobogánem do útrob trubek SčVaKu. 😀 😀

Cizinci: Kapitola 1 [2024]

Tak kdy se konečně dozvíme, kdo je ta Tamara, kterou v každém díle shánějí? Spolu s odšroubovanou žárovkou u hlavních dveří to začíná být ohraná písnička. Ale zase na druhou stranu, proč ne? Vždy jsou tři, vždy mají stejné masky a tak i ta otázka a žárovka k této sérii patří. Když jsem se dozvěděl, že do kin míří v podstatě prequel této série, byl jsem úplně nejprve lehce rozpolcený. Jednak jsem se těšil, že uvidím další horor v kině, ale na druhou stranu jsem věděl, že bych si naplno ten snímek neužil. Ty předchozí dva díly jsem nikdy předtím neviděl a tak jsem je oba zhlédl necelý týden před premiérou toho letošního. A vlastně jsem udělal dobře, protože jsem to měl čerstvě v hlavě a mohl tedy případně srovnávat. Oproti čistě průměrné jedničce se moje hodnocení druhého dílu velmi lehce přehouplo do nadprůměrné kategorie (byť ne úplně té nejlepší). Takže třetí snímek této hororové série měl v podstatě jen dvě možnosti – buď bude na podobné (nebo dokonce lepší) úrovni jako skvělá dvojka, anebo v hodnocení sklouzne k průměrnému originálu, či dokonce ještě níže. Tady naštěstí zvítězila ta první možnost – a to dokonce tak, že tento prequel ještě víc předčil povedený druhý díl. Přiznám se, že k tomu částečně (ale ne zároveň malou měrou) přispělo něco, vyjádřené dvěma slovy – síla kina. S tímto „fenoménem“ jsem se setkal již několikrát. On je opravdu mnohdy velký rozdíl, když se díváte v podstatě na jakýkoliv film doma nebo, když na něj vyrazíte do kinosálu. On ten samotný prostor kina – sál, větší a pohodlnější sedačky, ozvučení, vůně popcornu (který osobně vůbec nemusím), ostatní (mnohdy naprosto cizí) lidi a prostě celková ta potemnělá atmosféra – to vše z mého pohledu způsobuje to, že daný film vnímám jinak. Ale samozřejmě a pochopitelně – když je celkový film prostě špatný, prostředí ho nezachrání. Já už jsem si tu sílu kina mnohokrát osobně vyzkoušel a potvrdil. Když se mi totiž někdy z kina líbil nějaký film a později jsem si ho pustil doma, tak – byť kvalitně byl stejně dobrý – jsem si ho v tom kině prostě užil o něco více.
Nejprve mě ale zarazil samotný název filmu – samozřejmě míněn český překlad. V originále se ta celá série jmenuje The Strangers, čemuž odpovídá název tohoto letošního prequelu. Nevím, proč se distributoři rozhodli tentokrát pro doslovný překlad, když v předchozích dvou filmech se to v češtině jmenuje Oni a přitom to patří do stejné série. To na mě působilo prostě poněkud zmatečně. Ale to je vlastně skoro jediná vada na kráse. I když z předchozích dvou dílů víme, o čem to zhruba bude, i tak to dovede překvapit, s čím vším tvůrci ještě přijdou. Tento prequel se vlastně částečně vrací k originálu, protože obětí tří maskovaných agresorů se opět stanou dva mladí lidé. Líbilo se mi, že i v úplně malém městečku se můžete ubytovat v rámci Airbnb. Ale vlastně proč ne, tuto službu je možno dneska využít v podstatě kdekoliv. Opakuje se úplně stejný scénář, kdy mužská část páru zase na nějakou dobu odjede pryč. Zaklepání na dveře a dotaz, zda je Tamara doma. Je ale pravda, že podobně jako ve druhém dílu této série, tak i zde je přidáno více brutality a násilí, než v komornějším originálu. A ačkoli je to prequel, je zde pár možností, jak se tří agresorů úplně zbavit. Což pochopitelně nejde. Chata v lese je skvělá volba a jsem rád, že se jí vytěžilo ve filmu na maximum (tj. včetně prostoru pod základy a přilehlé kůlny). Film celkově příjemně utíká a moc nelogičností jsem na vlastně vůbec nenašel. Další pokračování (i když v tomto konkrétním případě to vyloženě pokračování nebylo) vždy může zlepšit či naopak uškodit předchozím dílům. Tady se mi nejvíc vlastně líbilo asi to celkové prostředí. Scény v mlhavém lese možná působily trochu fantasticky a uměle, ale jsem rád, že se celý film neodehrával jen v chatě, jako tomu bylo prakticky v případě originálu. Hlavní postavy jsou velmi sympatické. Jediné lehké negativum mám v úplném závěru, kdy jsem trochu čekal (a doufal), že nikdo z páru nepřežije. I když ono tomu pak ve skutečnosti tak vlastně skončilo, jak bylo vidět v potitulkové scéně.
Podobně jako povedenou dvojku jsem si tento prequel opravdu velmi užil, mnohem více, než ospalý originál. Přesto letošní přírůstek do této série hodnotím velmi kladně a ještě to lehce předčilo i tak povedený druhý díl. Je zajímavé, jak z mého pohledu mají jednotlivé ty filmy vzestupnou tendenci. Po třech dílech tvůrci ujistili, že se v podstatě můžou k této série kdykoliv v budoucnu vrátit. Jen se trochu bojím, aby se scénáristé nevyhnuli určitým opakováním. Přeci jenom v každém z dosavadních tří dílů se našlo něco společného. Na jednu stranu to je dobře, protože aby série působila i nadále jako celek, měly by tam být určitá pojítka (jako například v sériích Saw či Final Destination). Každé další hodnocení postupně jednotlivých snímků jsem zvyšoval. Pakliže jsem ale již teď dosáhl nejvyššího možného ohodnocení, může se poměrně lehce stát, že to s případnými přibývajícími díly mohlo postupně zase kvalitativně klesat. Ale třeba ne. Třeba se to bude postupně ještě více zlepšovat. Nicméně, nechme se tedy překvapit. Skoro bych totiž dal ruku do ohně za to, že již se v hlavách tvůrců rýsuje další přírůstek/přírůstky k této dobře rozjeté sérii.

Oni 2: Noční kořist [2018]

Achjo. Stačilo kousek a dal bych nejvyšší možné hodnocení. Po čistě průměrném prvnímu dílu z roku 2008 jsem neměl moc velká očekávání. Předpokládal jsem, že se bude jednat o úplně jiný příběh; tedy o jakousi další kapitolu ze stejného univerza. Vše záleží na tvůrcích, jak se pokračování chopí. Svým způsobem by mělo respektovat styl původního dílu, ale to samozřejmě není pravidlo, které se nutně musí dodržet. Obecně se má za to, že každé další pokračování nedosahuje úplně stejné kvality jako originál. Naštěstí i tak je plno výjimek potvrzujících pravidlo.
Druhý díl The Strangers: Prey at Night se odehrává v úplně jiném prostředí, což tomu jenom prospívá. Ono je fakt poměrně obtížné vytvořit film, který nenudí, když se odehrává jen na jednom místě, jako tomu bylo v originálním snímku. Prostředím kempu možná tvůrci chtěli svým způsobem vzdát hold Pátku třináctému a vlastně i pytlovitá maska jednoho ze tří agresorů připomíná Jasona Voorheese z druhého dílu této kultovní série. Tady ta rodina i přes odlišnosti kupodivu pasuje dohromady. Dospívající děti mají každý trochu jiné problémy, zvláště ta nejmladší, a to je takovým základem celého příběhu. Přirozeně se chce bouřit, což je v jejím věku naprosto normální. Svým způsobem jsem trochu spíše očekával, že to bude ona, kdo první zemře. Když udělám menší porovnání s prvním dílem, tento díl je o dost brutálnější. Přeci jenom v uzavřeném prostoru jedničky (když se v podstatě celý film odehrával skoro jen v jedné místnosti) tolik možností nebylo, kolik jich naskýtal prostorný kemp. Už z originálu bylo vidět, že agresoři si to velmi užívají a rozhodně od nich nesmíme očekávat žádné slitování. Takže veškeré zabíjení je bez soucitu a brutální. Ačkoliv ze čtyř členů rodiny zemřou pouze rodiče, i děti utrží pěkné rány (syna jsem i přes závěrečné převezení do nemocnice beztak stejně odepsal). Trochu jsem si říkal, že jestli se chce pokračování nějak držet prvního snímku, na konci nikdo nesmí přežít. K tomu ale nedojde. Nejmladší (které jsem zpočátku absolutně vůbec nefandil) se i přesto podaří maskovaným psychopatům uniknout, ale asi lepší by pro diváka bylo nechat ji prostě také zemřít. Žádný happy ending.
Druzí Oni dost zvedli laťku. Snímek měl bavil o dost víc než originál, protože to tady vůbec nenudilo. Velmi lehce to přesáhlo čáru průměru, ale k úplnému vrcholu stejně nedošlo. Tady to z mého pohledu trochu zkazil poněkud přehnaný závěr filmu. Z „pytlové masky“ tvůrci udělali trochu terminátora a dle mého to bylo jen zbytečné natahování a protahování. Absolutně nejlepší je scéna v bazénu, která se dost povedla (zvláště v doprovodu skvělého songu Total Eclipse of the Heart od Bonnie Tyler). A vlastně největší zábavy se člověk dočká po smrti obou rodičů, kdy se sourozenci snaží psychopatům uniknout. Takže celkově snímek hodnotím velmi kladně. Žádná hluchá místa jsem tam vlastně nenašel. A pokud by konec nebyl tak bláznivě zdlouhavý, byl by to skvělý TOP horor. Nebylo to vůbec špatné a nevadilo by mi se na snímek po nějaké době kouknout znovu. Je super, že se tvůrci nebáli a oproti originálu ještě trošku přitvrdili. Dobrá práce a za mě spokojenost.

Oni [2008]

Home invasion horory nepatří mezi mé nejoblíbenější. Osobně bych je asi spíše zařadil k thrillerům, protože jejich „princip“ je, že se to může odehrát i ve skutečnosti. A bohužel se to tak mnohokrát i děje. Tento typ hororů klade důraz na reálnost. To je docíleno tím, že tam nejsou vyloženě jumpscary – tíživé atmosféry je mj. dosažené tím, že se hlavní postavy pohybují v jejich známém prostředí. Nikdo prostě nepředpokládá, že by se nějaký psychopat mohl dostat do jejich domu. Doma jsou totiž naprosto v bezpečí a znají, kde co je a tak podobně. Tak co by se tak asi mohlo stát?
Ještě než se dostanu k samostatnému zamyšlení, rád bych předtím zmínil jeden home invasion horor, který se mi dost líbil. Jedná se o Hush, který v roce 2016 natočil Mike Flanagan (mj. podepsaný pod dvěma adaptacemi Stephena Kinga a letos chystá jeho další). Na snímku Hush je ale zajímavé také to, že hlavní hrdinka je hluchá. Ale i přes svůj handicap dokáže přežít. Mělo to skvělou atmosféru, napětí a celkově jsem si to užil. A to i přesto, že takové snímky moc nevyhledávám.

Jenže v případě The Strangers se o žádný zázrak nejedná. K tomu použiji parafrázi mého milovaného Cimrmana – byla to nuda, nuda, šeď, šeď. Vyšel mi z toho čistý průměr, i když místy jsem měl pocit, že bych hodnocení měl ještě snížit. V celém filmu je jen pět postav. Což mnohdy není na škodu. Jenže celé je to prostě zdlouhavé. Úplně bohatě by stačilo, kdyby to byl jen krátkometrážní snímek, maximálně tak na půl hodiny. Navíc tam nic moc nedávalo vlastně smysl. Přítel James (aka bývalý budoucí manžel) jede pro cigarety snad až do jiného státu. Jako chápu, že bylo kolem třetí hodiny ráno, ale ten dům (či chata) byla někde na konci civilizace? Určitě i v Americe jsou večerky, které jsou nonstop otevřené. Já u hororů většinou nedokážu přesně odhadnout, jak to celé skončí. Někdy ano, ale spíše obecně ne. Tady jsem v tom měl naprosto jasno, ale právě pro mě ten úplně nečekaný konec vlastně způsobil, že se mi celkové hodnocení zakotvilo na čistém průměru. Přiznám se totiž, že od půlky filmy jsem byl skoro přesvědčený, že to holt prostě nešťastně skončí podprůměrem. Je to opravdu nezáživné, i když je pravda, že po vpádu vetřelců je trošku nějaké té akce dočkáme. Ale to prostě nestačí. Přemýšlím, jestli můj celkový nezájem nemůže pramenit z toho faktu, že se o tento subžánr hororu nezajímám. Ale tak to určitě není. Protože obě následují pokračování (i když nejnovější letošní přírůstek se odehrává ještě před prvním dílem) měly ode mě stoupající hodnocení. Celou dobu jsem byl přesvědčený, že bývalý budoucí manžel James bude ten muž s pytlem přes hlavu. Musím ocenit masky těch tří vetřelců, které se možná mohou zdát jednoduché, ale skvěle to stačí (viz například maska mimina ve skvělém hororu Všechno nejhorší. Doufal jsem, že to aspoň ta Kristen přežije a bude dalží final girl. Samozřejmě bylo jasné co bude následovat, když si trojice sundala v závěru masky. To byl u mě právě ten zvrat, který způsobil, že se z podprůměrného horůrku stal průměrný. Což sice není moc dobrá vizitka, ale zase na druhou stranu jsou i horší filmy.
Toto zamyšlení je obecně v pesimistickém a negativním duchu. Dobře, nebyla to úplná katastrofa, některé momenty jsem si opravdu užil. Jen osobně bych poněkud upravil scénář. Dlouho se nic neděje a samotné vloupání a boj o přežití zas tak dlouhé není. Nebylo to zcela tak nejhorší, ale některé logické nesmysly přímo byly do očí. Celkově si myslím, že zlatá střední cesta v hodnocení není zas tak špatnou známkou. Nezaujme to a ani nenadchne.

Tarot [2024]

Dvě „P“ – prostě paráda! Prozatím pro letošek absolutní TOP. A to přitom při oznámení a prvním viděném traileru jsem tomu moc šancí nedával a do kina jsem spíš šel jen z povinnosti, než abych se na snímek těšil. Očekával jsem další tuctovou „lekačku pro teenagery“ a víc jak průměr jsem ani neočekával. Naštěstí se stále v dnešní době daří semtam urodit překvapení. Ukazuje se, že někdy je prostě lepší od hororu nic nečekat a vzápětí dostanete perfektní podívanou.
V tomto případě nejde ani tak o lekačky (většina jich je tady bohužel předvídatelných), ale jako spíše o celkové vizuální zpracování. Tady se to prostě povedlo na jedničku. Každý oživlý obrázek z prokletých tarotových karet vypadá skvostně. Drží se své namalované předlohy, ale právě ještě k tomu přidává něco navíc. Nejvíc se mi stejně líbilo – a nevybavuji si, že bych to viděl někdy jinde – že po každém útoku jsme danou příšeru viděli v plné kráse. Jako by se chtěl ještě divákům extra pochlubit. Jednotlivé smrti jsou dobře vymyšlené a hned třeba první s žebříkem je vyloženě lahůdka. Je vidět, že se občas prostě vyplatí dát si kvalitně záležet na vizuální stránce. Samozřejmě, že celkový dojem z filmu nestojí jen na tom, ale já to vidím vždy jako pozitivum. Možná by bylo dobré nějak zmínit, proč jsem tomu po zhlédnutí traileru nedával moc velkou šanci. Je to podobné jako s filmy o náboženství – jednoduše na takové podobné věci nevěřím. Amulety, které vás mají ochránit, víra v jakousi vyšší moc, jaký život budeme mít nám určí hvězdy, čtení z ruky – to vše jsou pro mě naprosto totální nesmysly, kterým zároveň ale polovina lidí věří. Ti, kteří denně do novin píší (resp. pouze vymýšlí) horoskopy, musí být báječní pohádkáři, co si ale zároveň musí dávat pozor, aby se často neopakovali. Budu pokračovat ve své skepsi když řeknu, že mám za to, že veškeré horoskopy a podobné věci mají již z kdysi dávna daný scénář – jakýsi mustr, který se prostě jen podle potřeby vždy upraví. Každý ale ať si věří čemu chce.

Tarot je pro mě zatím největší překvapení letoška. Měl jsem možnost film vidět dokonce dvakrát a ani opakované zhlédnutí rozhodně není na škodu – ba spíše naopak. Ačkoliv jsem v podstatě přesně věděl, co se v jaké scéně stane, stále jsem byl uchvácen (ano vím – již několikrát zmiňovanou) vizuální stránkou. Ta se prostě povedla. A i celkový děj vlastně dává smysl. Musíte ale vydržet úvodní scénu do názvu filmu, která právě může mylně napovídat, že se bude jednat o průměrný (až podprůměrný) popcornový horůrek pro mladistvé. Ano, místy je to lehce říznuté komedií, ale v tomto případě mi to vlastně ani tolik nevadilo. Potěšila mě v závěru zobrazená Smrt, která mi prostě vzhledem evokovala Eddieho – legendárního maskota neméně legendární britské heavy metalové skupiny Iron Maiden. Všechny nestvůry do jedné byly opravdu povedené. Závěr filmu je poněkud přehnaný a osobně bych ho tak přehnaně vtipný nenechal. Ale i tak to nezmění celkový výborný pocit z celého hororu. A opakované zhlédnutí určitě není na škodu. Já se bavil přímo královsky.

Abigail [2024]

Úplně první zmínky o upírech pochází dokonce již z období Mezopotámie či Starověkého Egypta a postavy jako takové k hororu prostě patří. Při slově upír se naprosté většině lidí jako první jistě vybaví Dracula, kterého v roce 1897 přivedl na svět irský spisovatel Bram Stoker. Ale již v roce 1819, tedy o 78 let dříve, byl původně anonymně vydán příběh s prostým názvem The Vampyre. Nejprve bylo toto krátké dílko připisováno slavnému anglickému romantickému básníku lordu Byronovi (celým jménem George Gordon Noel Byron), ale ve skutečnosti příběh sepsal jeho osobní lékař Dr. John Polidori. A ještě jedna zajímavost. Je známý fakt, že upíři nesnášejí slunce. Jenomže ve Stokerově Draculovi není zmíněno, že tak mohou i zemřít. To je poprvé zobrazeno v dnes již kultovním německém němém hororu z roku 1922 Upír Nosferatu (celým originálním názvem Nosferatu, symfonie hrůzy), kdy tímto způsobem v závěru snímku umírá hrabě Orlok. K tomu si neodpustím ještě jeden poměrně známý fakt. Podoba mezi Orlokem a Draculou není náhodná. Německým tvůrcům se nepodařilo sehnat autorská práva a aby je obešli, tak jednoduše pozměnili jména a místo děje. Jedná se tedy o prvního zfilmovaného Draculu, který se tam vlastně ale nevyskytuje. Titulky byly přeložené do francouzštiny, ale poté, co film vyšel v USA, tak zase do angličtiny, ale již s použitím originálních jmen ze Stokerova románu. Pak se do toho vložila spisovatelova vdova Florence a vysoudila, že se původní titulky (s pozměněnými jmény) musí zničit. Ale nakonec se později ještě jedna kopie originálních titulků našla v jednom východoněmeckém archivu, co tam ležela bez povšimnutí skoro půl století.

Tak. Po vyčerpávajícím úvodu se konečně vrhnu na samotné zamyšlení snímku Abigail. Ještě bych rád podotknul, že upíři obecně nepatří k mým nejoblíbenějším hororovým stvořením. Čekal jsem jednoduchou oddechovku a tu jsem i dostal, ale zároveň i o něco víc. Trailer vypadal dost dobře a měl jsem i nějakou tu představu, ale i tak jsem byl zvědavý, co si tvůrci na nás tentokrát vymysleli. Úvodní scéna únosu Abigail je celkem povedená a tajně jsem doufal, aby se to poté neslo v podobném duchu. Z ukázky bylo jasné, že to bude také říznuté komedií. Můj vztah k „horrorcomu“ jsem již zmiňoval několikrát a tak k tomu nebudu nic dodávat. Při vtipných scénách jsem se jen lehce pousmál, ale víc jsem se soustředil na samotný děj. To, že se z baletky stane upír, bylo ukázáno již v traileru. Ale v konečném snímku to bylo místy opravdu pěkně akční a dobře natočeno. Dočkáme se krve, dočkáme se mrtvol a i pár (aspoň pro mě) nečekaných zvratů. Je zajímavé, že od začátku jsem vlastně fandil jen titulní Abigail a přál jsem si, aby prostě všechny rozsápala a vysála. Co mi ale přišlo přetažené za vlasy (a co vlastně možná způsobilo bod v hodnocení dolů) byla postava otce Abigail, Kristofa Lazaara. Moment, ale jako ostatní věděli, že tento mafiánský boss je zároveň upír? To mi přišlo takové zvláštní.
Co se týká délky snímku, je úplně adekvátní a tak akorát. Film nemá skoro žádná hluchá místa, i když zpočátku samozřejmě trvá, než začne nějaká ta akce. Pak to ale stojí za to. Člověk od tohoto filmu nemůže čekat nic hlubšího. Je to prostě jen ideální oddechovka, která ale i pěkně zabaví. Jinak se musím přiznat, že balet je pro mě velká neznámá. Nerozumím mu, ale to je tím, že se o něj nezajímám. Ale musím tvůrce pochválit za nápad upíří baletky. Nevybavuji si žádný obdobný hororový snímek, kdy by se někdo takový objevil. Takže to je jasné pozitivum. Abigail není úplně top, ale zároveň jsem si film dost užil.
Mimochodem, jsem jediný komu herec Kevin Durand (postava Petera) strašně připomínal Elona Muska? 😀

Krvavá sklizeň [2007]

Otázka víry se řeší již od pradávna. Každý na to má jiný názor nechám na každém, jak se k tomu postaví. Pro mě jsou to všechno jen pohádky, které si lidé vymysleli, aby se nenudili. A když si něco nedokázali vysvětlit, jednoduše to přikládali nějaké vyšší moci. Podobný přístup jako já k tomu měla i hlavní hrdinka tohoto snímku Katherine v podání Hilary Swank (i když ona dříve v boha věřila). Nyní je názoru, že úplně veškeré takzvané „boží zázraky“ mají logické a vědecké vysvětlení. Když je přivolána k náhle rudě zbarvené řece, myslí si, že to bude opět jednoduše vysvětleno.
Dlouho jsem váhal, jak mám film vůbec ohodnotit. A pak jsem si říkal, že horory o exorcismu (které patří k mým vůbec nejoblíbenějším) jsou také velkou mírou založené na náboženství. Ten, kdo na takové věci nevěří, prostě hodnotí film obecně jako takový. Zjednodušeně jestli se mu líbil nebo ne. Až do půlky jsem to viděl spíše podprůměrně. Kromě první boží rány se dlouho totiž nic neděje. Ale líbila se mi ústřední dvojice Swank-Elba. Celkové zpracování je docela povedené. Naštěstí druhá půlka snímku trochu zvedá laťku a dočkáme se více akce. Líbil se mi ten jakýsi kult, které v městečku působil. Samozřejmě je to také nutné brát trochu s nadhledem. Závěrečný Armageddon, kdy z nebe prší ohnivé kameny se povedl. Ano, díky druhé polovině se konečné hodnocení zvedlo na čistý průměr. Trošku to bylo také tím, že jsem si asi posledních dvacet minut musel pouštět nadvakrát (pustil jsem si to pozdě a usínal jsem). Nevím, jaké přesně jsou ty vymyšlené boží rány, ale myslím si, že všech deset ve filmu znázorněno nebylo. Kobylky ovšem byly povedené. A trochu se dalo tušit, že ta holka v závěru zůstane s Katherine.
Celkově je film poměrně dobře natočený, ale vzhledem k tomu, že mi téma snímku v podstatě nic neříkalo, skončil jsem u průměru. Začátek docela dobrý, pak drobný útlum a opět menší zvýšení kvality scénáře. Na takové jedno zhlédnutí to je fajn. Ale vyloženě v kině bych to vidět nepotřeboval. Scénář je docela dobrý a jsou tam některé povedené postavy. A myslím si, že průměr je z mé strany slušná známka. Ale podruhé to již vidět nemusím.