Pokud bych měl uvést nějaké hororové překvapení tohoto roku, pravděpodobně zvítězí tento původně finský snímek. Vlastně to je asi poprvé, kdy jsem kdy ve filmu slyšel finštinu. Mám rád, když jdu do kina na horor, o kterém předem nic nevím. Můžu čekat totální katastrofu nebo naopak velké překvapení. Tady jsem byl skutečně nadšen. Rupert Grint za mě vždycky bude spojen s rolí Rona Weasleyho ze série o Harry Potterovi. Ale dost mě zaujal i v dobrém seriálu Servant. Ale osobně v tomto snímku s originálním názvem Yön lapsi za mě neměl úplně hlavní roli. Tu si takříkajíc ukradla pro sebe zcela neznámá (aspoň za mě) Seidi Haarla. Ta role jí sedla úplně skvěle. Hned ze začátku musím říct, že se rozhodně nejedná o mainstreamový horor. Což tedy určitě není za škodu. Částečně to je více psychologické. A část věcí si prostě musíte představit sami. Ano, je tam naznačena určitá mystika „finského lesa“. Nejsou tam vyloženě lekací scény, ale kompletně jako horor to funguje dokonale. Tempo není vůbec nikterak rychlé, ale za mě tam vlastně ani hluchá místa nebyla. Ano, můj velmi dobrý pocit z celého snímku spočívá možná také v tom, že opravdu jsem dopředu o filmu absolutně nic nevěděl. Žádný trailer, žádný plakát, absolutně nic.
Proč tento horor není mainstream, jak jsem zmínil? Mám za to, že hodně lidí si obecně pod pojmem „horor“ vždy představí různá monstra a hromadu krve. Tento snímek je jiný. Ano, ono dítě samo o sobě je velmi děsivé a před jeho odhalením se žádný jumpscare v podstatě nekoná.. Ač sám nejsem rodičem, přesně takovým tématem se film zabývá. Budete milovat své dítě navzdory tomu, že je jiné – a to dost extrémním způsobem? Jenže mateřská láska je velmi silná. Saga, která je v podstatě hlavní postavou celého snímku, také zpočátku své dítě vůbec nemá ráda, i když si to asi sama nechce připustit, protože je to s Jonem jejich dlouho vysněné. Hrdinka si k potomkovi postupně hledá cestu. A je pak přesvědčená, že nikdo ji nechápe. Že to jsou právě ti ostatní, kdo jsou jiní. Je přesvědčená, že všichni chtějí jejímu synovi ublížit. Saga je k dítěti tak fixovaná, že ze smrti svého manžela si vlastně vůbec nic nedělá.
Ano, po skončení filmu jsem si během závěrečných titulků říkal, co jsem to vlastně viděl. Ale celkově naprostá spokojenost. A takovéto nenápadné horory můžou ve výsledku ukázat naprosté překvapení. Nemusíte mít tisíce lekaček a monster, aby jste dostali skvěle natočený horor. Určitě to ale nesedne každému. Možná se malinko obávám, že opětovné zhlédnutí by mě třeba tolik nezasáhlo. Miluju „klasické“ horory s duchy, démony a zabijáky z jiného světa (a samozřejmě s pořádně krvavým gore), ale jednou za čas je ideální chvíle na změnu. Líbilo se mi zajímavé obsazení, ačkoli kromě zmíněného Grinta jsem nikoho neznal. Hororů o jakémsi „jiném dítěti“ určitě je spousta. Ale tady se mi líbil finský folklór (jako třeba i švédský v případě naprosto skvělého Slunovratu). Některé scény mi možná přišly trošku přitažené za vlasy (viz třeba extrémně rychlý růst stromu, který způsobil Jonovu smrt), ale svým způsobem to tam naprosto dokonale pasovalo. Samotný děj se celkem nelehko interpretuje někomu jinému, kdo film neviděl. A asi se nebude jednat o horor, který bych všem doporučoval. Byl jsem tedy „pouze“ velmi dobře naladěn, že na mě ten snímek tak zapůsobil? To si nemyslím. Příběh mi přišel velmi originální. A samozřejmě potěšila i finština. 🙂
