V poslední době jsem horory zanedbával, protože jsem měl jiné povinnosti. Zjistil jsem ale jak mi chybí, a tak jsem se – k těm filmovým – opět vrátil. Mám rád takřka veškeré žánry hororů, ale na duchy jsem se (vědomě) příliš nezaměřoval. Musím samozřejmě počítat mé velmi oblíbené série Insidious a Conjuring.
Nedávno jsem podruhé viděl povedenou duchařinu Hrůza v Connecticutu. Osobně se mi velmi líbila. Věděl jsem, že je i druhý díl, ale občas (rozhodně ne vždy) se druhých a dalších dílů nějakého „mého super filmu“ děsím. Někdy to je stejně dobré jako díl první, ba i lepší, ale mnohdy to je katastrofa, která jen těží z výborné značky. S druhou „Hrůzou“ jsem si nebyl jistý. Po prvním zhlédnutí filmu prvního jsem si četl komentáře i na druhý díl. Vesměs se tam psalo, že to na jedničku rozhodně nemá a hlavně, že tam není žádná spojitost mezi Connecticutem a asi 1600 km vzdáleným státem Georgia. S názorem ohledně názvu musím souhlasit, s tím ostatním už nikoli.
U filmů (a nemyslím jen horory) se při jejich sledování zaměřuji na několik kritérií, podle kterých pak následně film hodnotím. Určitě nejhlavnější položkou je děj, se kterým v podstatě přímo souvisí případné (ne)logické chování postav. Dalším důležitým milníkem jsou i použité efekty. Myslím si, že v dnešní době se již předpokládá, že tvůrci použijí co nejkvalitnější a „nejreálnější“ efekty. Přece jen ale stále obdivuji ty staré filmy, kde se prakticky veškeré triky dělaly ručně, a přece vypadají kvalitně. Jako další aspekt při zhodnocení filmového díla považuji vybranou hudbu. To má taky svůj podíl na celkovém ději. Když už jsem zmínil staré filmy, vzpomněl jsem si na jednu (snad podivnou) skutečnost. Tvůrci hororů dnes chtějí diváka co nejvíc vylekat – typická scéna, kdy hlavní postava stojí otočená zády a někdo jiný mu zezadu položí ruku na rameno. V dnešních filmech je prakticky běžné doprovázet obdobnou scénu děsivým zvukem či hudbou. Dříve to tak mnohdy ani nemuselo být.
Ale abych se již konečně dostal ke konkrétnímu filmu – Hrůza v Connecticutu 2: Duch Georgie. Zpočátku jsem (ač marně) hledal nějakou spojitost s prvním dílem. Už po pár minutách jsem si trochu říkal, že to bude tak nějak víc akčnější. Mnozí si stěžují, že se každou chvíli objevovali různí duchové a že jich bylo mnoho. To mi ale vůbec nevadilo a akorát mě to víc navnadilo na celý film. Zápletka ohledně „přednosty stanice“ mi přišla velmi zajímavá a neokoukaná. Všichni herci se mi líbili a přišlo mi, že tam přesně patří. Nejradši mám ty filmy, které vás hned od počátku připoutají k obrazovce, a nepustí a nepustí, a postupně vás víc „vplétají“ do děje. Přesně jak jsem dříve očekával, akčních scén byl dostatek a byly dobře zpracované. Efekty byly na opravdu skvělé úrovni a přišly mi i zajímavé různé barevné filtry a jejich prolínání. Dle mého názoru je atmosféra tohoto dílu temnější než toho „předešlého“. Zarazil mě snad jen jediný fakt. Když Lisa vídávala duchy (a brala na ně prášky), proč jí přišlo divné, že duchy vidí i její dcera Heidi, když bylo zmíněno, že tento dar se v rodině dědí a stejně to má i Lisina setra Joyce? To je ale jen drobná vada (pokud napočítám samotný název), která ale můj celkový dojem z filmu zkazit nemůže. Dlouho jsem již neviděl tak pěkný horor, kde byl zajímavý děj, dostatek akce a skvělé triky a efekty. Určitě bude patřit mezi mé oblíbené. Kdo čeká pokračování první Hrůzy v Connecticutu, bude asi zklamaný, ale jinak je to velmi povedená duchařina. Je to jen můj názor a kdo si o tom myslí něco jiného, nebudu mu to vůbec brát.
