Rubrika: Zamyšlení

Substance [2024]

Dost povedené. A velmi zaujmou i zajímavé plakáty. Určitě bych to neoznačil za mainstream. Právě naopak bych to viděl spíše někde při tajných nočních promítáních v různých fanouškovských klubech. Je to lahůdka, která nás ale nutí k zamyšlení. S rozvojem nových a nových sociálních sítí (já jsem poněkud za staré školy a mám jen Facebook – na ostatních se vlastně ani nikdy neplánuji registrovat) stále stoupá požadavky na dokonalost. Všichni ti „líní-lidé-nechtějící-si najít-normální-práci“ aka „influenceři“ musí mít každý svůj příspěvek naprosto dokonalý, aby vždy byli vzorem pro své ovce. A tahle ta neustálá honba po dokonalosti vede jen k tomu, že lidé přestanou vnímat skutečnou podstatu věcí. Na všechno se používají filtry a jde jen o to, aby vše bylo zcela bezchybné. Opouští se od přirozenosti.
A to celé je vlastně samotným tématem celého filmu. Zpracování je tedy opravdu působivé. A body horory jsou taktéž mé oblíbené (jasně, v tomto subžánru je král Kanaďan David Cronenberg). Ale tady to byl velmi povedený zástupce. Režisérka Coralie Fargeat má včetně tohoto pouze dva režírované snímky, ale myslím si, že tady by jí to mohlo otevřít dveře do velkého světa hororu. A tím víc, že to bylo velmi dobře ceněno na různých filmových festivalech (především v Cannes). A to je na hororový žánr co říct. Jenomže tady to je o to děsivější, že velmi brzy to může být naprostá realita v našich životech. Všemožný vývoj technologií je opravdu uchvacující. Jasně, celé to je myšleno jako satira na moderní společnost. A Demi Moore (jejíž kariéru kromě Ducha vlastně moc neznám) zde podává naprosto strhující výkon. Skvěle ji sekunduje i její mladší hot verze s tváří Margaret Qaulley. A celé to je opět zrcadlem dnešní společnosti a doby. Někteří budou naprosto pečlivě dodržovat nastavená pravidla, jiní je hned zpočátku zcela ignorují a pak tu je ještě třetí skupina, kteří to nejdřív dodržují, ale pak (třeba i při nepozornosti) od pravidel také opustí. Tady je krásně ukázáno a pro každého položena otázka, zda opravdu ten mamon po neustálé dokonalosti skutečně stojí za to. Ano, získáme hodně přátel a možná i slávu (pro celebrity společně s penězi naprosto prvořadá kombinace), ale zároveň pak ztratíme část sebe. Jenže problém je, že čas rychle běží – co bylo ještě před rokem in, to už je dneska out.
Ve finálním hodnocení jsem musel nakonec jednu hvězdu ubrat – a to za přehnaný konec. Trošku to tam vlastně pasovalo, když nad tím teď přemýšlím. Myslím si, že tohle bude jeden z filmů na který se klidně znovu podívám. Koneckonců, je to teď lehce přes rok, kdy jsem to viděl. A bylo to zaslouženě nadprůměrná podívaná. Takže určitě někdy v nejbližší době si to opětovně pustím

SOS [2026]

Možná je brzy po uplynutí teprve prvního měsíce roku 2026 tvrdit, že se tady jedná o překvapení roku. To loňské osobně přišlo až mnohem později. Ale tady v tomto případě si nemůžu pomoct. Sama Raimiho mám vlastně rád. Díky němu je pro mě jediný Spider-Man pouze Tobey Maguire (jiné díly jsem neviděl) a jeho oblíbeným hercem (a mým vlastně také) je Bruce Campbell. I v tomto případě měl v jeho novince menší cameo (byť jen na fotce). A kdo aspoň trochu zná tvorbu tohoto michiganského rodáka, může tak nějak tušit, co může očekávat. Už má poměrně dobře rozpoznatelný rukopis, i když třeba mě osobně stále dokáže překvapovat. A tady to překvapení bylo opravdu veliké. Ty zvraty! Ale nebudu předbíhat.
Rachel McAdams jsem sice dle hodnocení v některých filmech již viděl, ale vůbec jsem si ji nedokázal nikam přímo zařadit. Dylan O’Brien je na tom ještě hůř – objevil se pouze ve dvou mnou viděných snímcích. Takže taktéž není nikterak zapamatovatelný. Ale musím říct, že tady tom vztahu šéf-podřízená jim to fungovalo úplně bezvadně. On je namachrovaný týpek, zatímco ona taková ta pracovnice, co vždy odvede hodně práce, ale nikdo ji za to neocení. Ale ty role se kompletně změní po ztroskotání. A to je vlastně také taková značka Sama Raimiho. Z outsidera se najednou stane boss. A v tu chvíli právě začíná má neoblíbená horrorcom. Jenže kupodivu v tomto případě mi to vlastně nevadilo a bavilo mě to. Nutno ale podotknout, že zpočátku mi z tohoto filmu vycházel v podstatě průměr. Také mi po zhlédnutí celkem dlouho trvalo, než jsem se finálně rozhodl hodnocení poněkud navýšit. Protože mě fakt bavily ty zvraty. Náhle vidíme, že Linda není tak úplně nevinná. Pochopitelně největší vtip tkví v tom, že všechny techniky pro přežití zná pouze z televize. Jenže to by nebyl Raimi, aby do svého snímku nepřidal svůj typický humor. Trošku mě zamrzelo minimálně ve dvou případech do očí bijící CGI – při pádu letadla a lov na kance.
Takže z kina jsem odcházel trošku rozpolcený. Ale nakonec celkové klady zvítězily. A konec byl dalším obřím překvapením, které to všechno ještě více otočilo. Ano, je to dobrý film. Nenazval bych to úplně popcornovkou, i když trošku vlastně je. Je to film, u kterého se dobře pobavíte. A to už je co říct, když to říká opravdový nemilovník horrorcomů. Jenže Sam Raimi stále dokáže natočit dobrý film, který si prostě užijete. Mně se to líbilo.

Death of a Unicorn [2025]

Jennu Ortegu mám rád. A už má za sebou celkem dost filmových zářezů, mnoho z nich i hororových. O tomto snímku jsem už nějakou dobu věděl a byl na něj hodně zvědavý. Nakonec mi z toho vyšlo něco, čemu jsem začal říkat popcornovka – není to špatné, ale ve výsledku jedno zhlédnutí vcelku bohatě stačí. Zabaví to, ale zase to není něco extra. I když tady v tomto případě to je rozhodně lepší průměr. A to hlavně z toho důvodu, že celkově je podobný příběh opravdu neokoukaný a svým způsobem originální. Jenže tady to opět narazilo na jakousi mou averzi vůči kombinaci komedie a hororu (kolem a kolem komedie jako takové obecně také vůbec nevyhledávám). Druhá půlka byla mnohem lepší a akčnější. Vlastně osobně bych to celé označil spíše za pohádku. Jsou tam ti hodní a ti zlí. Mluvím samozřejmě o lidech, ne o jednorožcích. Ale líbilo se mi, jak černá barva obecně může zdaleka změnit celý charakter. Za mě ta mýtická stvoření nepůsobila jako pěst na oko – jakože dobře použité CGI. Jen efekty blesků asi tvůrci obecně ještě neumí, aby to působilo věrohodně (vždy je to minimálně úsměvné). Příběh je jednoduchý, ale občas některé chování postav mi příliš logické nepřišlo.
Vždy jsem potěšen, když se dozvím, že se na filmu podílelo studio A24. Ti obecně mají dost originální snímky a většina, co jsem viděl, se mi dost líbila. Tady mi to celé přišlo spíše dětské – taková trochu temnější pohádka. Vlastně až na jednorožce to moc zajímavé není a za mě spíš vítězila nuda. A to jsem si přitom po úvodu říkal, že by to mohlo být dost dobré. Otec v podání Paula Rudda mi přišel až přehnaně hloupý. Jasně, že to byl především on, kdo do filmu měl přidat nějaké ten komický prvek. Ale jeho chování bylo opravdu směšné, bohužel ale v tom negativním smyslu. Jeho a vlastně ani Ortegu bych neoznačil za hlavní hrdiny. Možná jsem jen nebyl patřičně naladěný. Je ale pravda, že některá zabití od jednorožců se dost povedla. Film má naštěstí standardní délku, ale klidně bych ho o některé scény ještě zkrátil. Musím tedy konečně zůstat u průměru, byť o něco lepšího. Za mě to tedy moc extra nebylo. Ale na jedno zhlédnutí celkem fajn.

Silent Hill: Noční můry [2026]

Začátek roku 2026 bude na horory bohatý. A zatím start musím hodnotit dost kladně.
Teď důležitá otázka – kdy si konečně zahraju původní počítačové hry? Celkově již jsou tři filmové Silent Hilly. Tento poslední by měl být čistou adaptací druhého dílu. Sice jsem již osobně zaslechl některé větší rozdíly mezi videohrou a filmem, ale stejně jako předchozí adaptace to hodnotím celkově čistě jen pouze jako film. A tento nejnovější si stejně jako dva předešlé drží vysokou laťku a nadprůměr padl velmi jednoduše. Vlastně když se na to dívám zpětně, tak každý další díl byl pocitově v něčem lepší než ten předešlý. Všechny filmy si ode mě lehce zasloužily lehce nadprůměrné ohodnocení. Je to prostě skvělá série. Pochopitelně hodně lidí se těší především na úchvatného Pyramid Heada. Ten tam prostě nesmí chybět. Často je propagován na plakátech. O to víc jsem zvědavý, jakou roli vlastně má v originálních videohrách. K tomuto třetímu dílu mám jednu větší výtku. Proč tam nezazněla ta ikonická znělka? Je to škoda. A přitom je přímo skvělá.
Velkou výhodou tohoto zpracování je, že vůbec nemusíte znát původní filmy (ne jak u dvojky). Tentokrát je hlavní postavou sympaťák James. Co zůstává stejné je, že se tam stále objevuje nějaký kult. Trošku mi chyběla informace, po kolika letech se James do Silent Hillu vrací. Lehce úsměvné mi přišlo, že mu ta místní monstra nepřišla nijak extra zvláštní. Pohyby nestvůr jsou opět dokonalé. A jsem rád, že se k tomu nepoužilo CGI, ale normální herci v kostýmech. V tomto dílu byl velmi zajímavý konec. Byl to tedy vše jenom sen?
Série obecně mívají tendenci klesající a stoupající kvality. Silent Hill si ale za mě drží stále skvělou lehce nadprůměrnou úroveň. Nebudu si stěžovat, když se natočí další, třeba úplně odlišný díl. Určitě se na něj rád kouknu. Má to dobrý příběh, atmosféru, postavy i monstra. Určitě to bude jedna z mých dost oblíbených sérií. Všechny filmy mě bavily a jejich sledování jsem si opravdu užil.Jen tak dál.

P. S.: Jaký bláznivý důvod vedl české distributory k pojmenování druhého dílu Návrat do Sillent Hillu, když je to přitom doslovný název originálního třetího dílu? Tomuto obřímu nesmyslu se opravdu musím smát.

Návrat do Silent Hill 3D [2012]

Vlastně super. Toto mě možná bavilo o kapku více než první Silent Hill. Určitě je až skoro nutná znalost původního dílu, jinak se v tom budete ztrácet. I když tady je to vysvětleno také dobře. Pravdou je, že úvod je trošku zdlouhavý a má spíše pomalejší rozjezd. Ale užil jsem si to, to tedy ano. Stále to je za mě jasný nadprůměr. V přechozím díle měl Sean Bean více prostoru, ale stejně jako v jedničce ani tady není jeho role nějak výrazná. I když své místo tam také má. Tady vlastně ještě více. Jediné, co mě trošku mrzí je, že příliš nebylo vysvětleno jak se přesně Sharon aka Heather dostala ze Silent Hillu (vůbec si to nepamatuji, možná mi to jenom nepatrně uniklo). Taktéž škoda, že nebylo přesně uvedeno po kolika letech se druhý díl odehrává od událostech z prvního filmudílu. Naštěstí mám už trošku nastudovanou celou historii původního Silent Hillu a tak dost věcí vím. Tady si myslím, že změna režiséra je dost znát. Celý příběh je vyprávěn poněkud odlišně. Opět tu je sice mnoho stejných monster, ale to k této sérii prostě patří. A vůbec mi nevadila absence Rose z prvního dílu. Sharon ji naprosto skvěle nahradila. Příběh celkově je dost zajímavě podaný. A opět se o samotném městečku Silent Hill dozvíme mnohem více. V kinech to bylo uvedeno jako 3D film a některé efekty o to možná až křečovitě usilovaly. Tady ani speciální brýle nepotřebuji. Děj dobře odsýpá. Vlastně celý scénář a dialogy byly dobře napsány. Už se nemůžu dočkat, až se někdy dokopu k tomu, abych si všechny originální hry zahrál. Otázka je – změní to pak nějak můj pohled na filmy? Osobně si to moc nemyslím. A jelikož zatím předlohu neznám, hodnotím to čistě jen jako film jako každý jiný. A z tohoto ohledu jsem byl dost spokojený. Asi bych to nezařadil k mému TOPu roku, ale určitě ho klidně můžu doporučit. Pokud vás totiž bavila jednička, řekl bych, že tento kousek si oblíbíte také. Jasně, některé dějové postupy a prostředky mohou být podobné tomu, co už bylo natočeno a předloženo. Ale stejně tomu dejte šanci. Už od prvního Silent Hillu jsem nemohl odtrhnout oči a stejný pocit jsem měl u tohoto pokračování. Rozhodně to nenudí. A nebudu se zlobit za každé další pokračování. Dokud neznám videoherní předlohu, nemůžu říct, jak moc to by mohla být jen ždímačka peněz. Ale obdobné horory jsou fajn. Baví mě to.

Silent Hill [2006]

Tohle se dá označit za velmi čistý horor bez nějakých subžánrů. Líbilo se mi to celkové zpracování. Na film jsem se podíval podruhé po dlouhých čtrnácti letech a to hlavně z toho důvodu, že se chystá třetí pokračování (které by na to sice vůbec nemělo navazovat, ale rozhodně originální snímek je lepší pro pochopení celého světa toho prokletého města). Již tehdy poprvé jsem horor hodnotil lehce nadprůměrně a to jsem nijak neměnil ani teď po těch letech. Jen je to ten typ snímku, u kterého je za mě lepší znát i originální videohru. Když vynechám ty velké odlišnosti filmu a hry, tak snímek i nezasvěcenému fanouškovi v rámci možností celý svět Silent Hillu osvětluje. Za mě osobně to ale místy přišlo zmatečné a přidávám se k asi většině diváků, pro které samotný závěr vyvolal spíše více otázek než odpovědí. Ano, líbilo se mi to tehdy a líbilo se mi to i teď po opětovném zhlédnutí, ale i tak mi ten děj přišel mnohdy zmatečný a moc jsem ho místy nechápal. Ono pak na konci se všechno postupně propojí a svým způsobem to i dává smysl, ale pro úplné pochopení jsem si musel na internetu najít podrobného vysvětlení celého filmu (těch online najdete mnoho). Náhle mi všechno bylo jasnější. Stále se jedná o nadprůměrný horor se skvělými monstry, kteří vlastně ani nejsou těmi hlavními, ale spíše doplňujícími postavami. Velmi se mi líbí celkový vizuál. Je to sice lehký nadprůměr, ale die-hard-fan ze mě nikdy nebude. Největší roli v celém filmu vlastně hraje náboženství (ač ta odvrácená – kultovní – strana). Ale konkrétně já osobně to považuji za zvrácené z jakékoliv strany.
Časem bych si určitě rád zahrál i videoherní předlohu. Možná bych si to pak i více oblíbil. Já vlastně upřímně nevím, co si úplně o tomto filmu myslet. Rozhodně to není špatné a je tam dobré obsazení. Jen dějově mi to přišlo prostě poněkud složitější. Nejoblíbenější postavou je určitě Pyramid Head a taktéž skupina sestřiček s trhavými pohyby. Když tak teď nad tím přemýšlím (a to i z ohlédnutím na fakt, že už vcelku dobře znám celý děj dost podrobně), tak asi další zhlédnutí se z mé strany už konat nebude.

28 let poté: Chrám z kostí [2026]

Páni! Takový otvírák roku 2026 jsem tedy nečekal. A k tomu má tento snímek další zářez – myslím si, že celkově to je teprve třetí, na kterém jsem byl v kině dvakrát (rekord zatím drží Joker z roku 2019, jenž jsem v kinosále zhlédl dokonce třikrát).
Bylo evidentní, že se prvních 28 let poté točilo současně s tímto pokračováním. Tady děj navazuje přímo tam, kde jednička končila. Klidně by to mohl být jeden dlouhý film, i když v případě sequelu se děj více soustředí na skvělého Ralpha Fiennese a pak „kultovní“ partičku kolem Jimmyho Crystala, kterého bravurně ztvárnil Jack O’Connell. Ten si tu roli vyloženě užíval. Vlastně se dá říct, že celá zombie nákaza se velmi upozadila stranou. Ale to mi ani nevadilo. Mně se líbí celý ten svět. Z úplně původních 28 dnů poté se stal kult v žánru. Vždycky jsem měl slabost pro zombie. Ale tady je fajn, že se to není jen o zuřícím viru, ale je to více zaměřeno na lidi samotné.
Určitě je pozitivní, že u série nadále zůstávají scénárista Alex Garland a Danny Boyle – byť on opět pouze v roli producenta. Osvěžující bylo, že se na režisérském křesle vystřídala talentovaná Nia DaCosta (která je taktéž podepsaná pod – z mého pohledu naprosto fenomenálním – novým zpracováním Candymana). Ano, bylo to trošku jiné, než kdyby to natáčel Boyle. Ale osobně mě toto pokračování bavilo mnohem více. Předchozích 28 let poté bylo dost nadprůměrné, ale tady to bylo ještě o kousek lepší a výše. Pokud bych musel říct aspoň jedno negativum, zpočátku mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl na ty dvě střídající scény – první s Jimmyho partou a druhou s dr. Ianem Kelsonem a jeho Samsonem. Jimmy je vůdce jedné jako z mnoha nesmyslných násilných sekt. A scény s tím a jeho nohsledy bylo rozhodně akčnější než s doktorem. Už od počátku je jasné, že ve svého „boha“ vlastně ani sám nevěří, ale má obrovský vliv na své následovníky, kteří v něm skutečně vidí toho syna vyvoleného. Proto mě opravdu naprosto pobavila scéna, kdy mu Kelly aka Jimmy Ink říká, že Kotelníka skutečně viděla. Při tom (a posléze při prozkoumání chrámu z kostí dalekohledem) je krásně vidět, že si to své „náboženství“ pouze vymyslel. Jimmy Crystal je ten typ vůdce, co špinavou práci nechá dělat své následovníky.
Pokud bych měl film nějak rozdělit, druhá půlka je celkově přeci jenom trochu akčnější. Vše ale samozřejmě vyvrcholí setkáním Jimmyho sekty s Kelsonem. Vlastně se dá říct, že právě doktorova show s Kotelníkem byl také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl na film po dvou dnech jít znovu do kina (a do technicky lépe vybaveného sálu). Iron Maiden tam seděli naprosto perfektně.
Když jsem si teď četl různé komentáře a hodnocení jiných diváků, oni ten film celkově hodnotí spíše průměrně a dokonce i hůře. S tím já ale naprosto nesouhlasím a jen mi to utvrdilo v názoru, že podle hodnocení jiných nebudu předem hodnotit libovolný film. Tady jsem poměrně velmi brzy věděl, že se mi to bude naprosto líbit a budu z toho nadšený. O nejvyšším hodnocení nemohlo být pochyb. Nebyla tam jediná scéna, která by mi přišla hluchá a zbytečná.
Chrám z kostí je zcela fantastické pokračování, které budu mít ještě dlouho v hlavě. Úplný závěr taktéž potěšil, protože přeci jenom Cillian Murphy k této zombie série prostě patří. Jsem zvědavý, jak se celkový příběh bude ještě vyvíjet. Film se určitě vyplatí vidět v kině, ale myslím si, že si ho užijete i doma. S čistým svědomím ho můžu zcela určitě a naprosto doporučit.

Krokodýl 2 [2002]

Už první film z roku 2000 (ač v režii věhlasného Tobe Hoopera) byl čistý průměr. Takovéto filmy se opravdu nemůžou brát vůbec vážně. Jenže problém je, že se u toho ani vlastně neodreaguju. Jednoznačně můžu říct, že oba Krokodýlové jsou o stupínek lepší, než třeba všechny možné druhy „Sharknád„. Kdo má vlastně potřebu podobné věci vůbec točit?. A víc, kdo má nutkání a potřebu tyto snímky vyhledávat a sledovat? Není ale slušné soudit jiné. Každý ať si dělá a kouká, na co má chuť. Jenže já s tím mám celkem zásadní problém. Samotný scénář je opravdu velmi bídný a jakoby ochotnický. Jedněmi z prvních zástupců tohoto hororového žánru jsou bezesporu Spielbergovi Čelisti. Ty v době uvedení musely vyvolat velký poprask, protože do té doby nic takového prostě nebylo. Když jsem se na ně díval znovu po několika letech, stále to je lehký nadprůměr, ale z dnešního pohledu působí animatronický žralok minimálně úsměvně. To ovšem nic nemění na skvělém scénáři a celkovém příběhu. Je ale trochu smutné, že po téměř třiceti letech vznikne snímek, který co se efektů týče za zmíněnými Čelistmi dost zaostává (tady to skoro zní, že naopak příběh je výborný, což absolutně nikdo nemůže myslet vážně a není to pravda). Nejsem velkým fanouškem podobných céčkových blafů. Vím, že je to primárně určené k pobavení a odreagování. Jenže to u mě opravdu vůbec neplatí a je mi vlastně líto všech dobrovolně zúčastněných herců, kteří do podobného projektu šli. Jasně, chápu, že všechny tyto filmy jsou opravdu velmi nízkorozpočtové a tvůrci si nemůžou dovolit kdovíjaké speciální efekty. I když jsem zmínil, že žralok z Čelistí dnes už může pro někoho působit až směšně, je třeba si uvědomit, že v době vzniku se ještě dělalo dost praktických efektů a v tomto případě trikaři odvedli vynikající práci. Jenomže když v moderní době vznikne film, kde je loutka jasně vidět, není to pro tvůrce dobrou vizitkou. Pro mě to jsou opravdu jen paskvily, na které, když narazím, je to čistě jen z důvodu, že čas od času má pro každého z nás vesmír připravené překvapení, které nám prostě přihodí do cesty. Pokud se v tomto případě budu držet čistě konceptu příběhu (pominu-li především nelogické chování postav), je to ještě ucházející. A jen z toho důvodu to sice bylo dost podprůměrné, ale samotného dna to ještě nedosáhlo. Toto je vlastně jen velmi, ale opravdu velmi volné pokračování původního, o dva roky staršího Krokodýla. Už ten nebyl rozhodně žádná sláva, ale tento trošku novější jde s kvalitou o další velký kus níže.
Je mi jasné, že tvůrci si budou za filmem stát. A u mnohých fanoušků bude bezesporu patřit mezi kultovní horory. Takovéto filmy rozhodně dobrovolně nevyhledávám. Vždy se tam snažím najít aspoň špetku něčeho pozitivního, ale velmi často bojuji sám se sebou, abych snímek vůbec dokončil. Je to prostě hororová kategorie sama o sobě a mě tedy vůbec neoslovuje.

Sám v temnotě [1982]

Slasher k hororovému žánru patří již mnoho desetiletí. Já ho vnímám úplně v pohodě. Někdy sice může dojít k velmi obdobnému napodobování. Přeci jenom přijít s něčím opravdu originálním není jen tak. V tomto konkrétním případě se jedná o hezký průměr (ale lepší). Běžně v tomto žánru je jen jeden vrah. Tady jich byli rovnou čtyři. A ještě k tomu poněkud mentálně vyšinutí. Úvodní útěk díky výpadku elektrického proudu patří skoro k tomu nejlepšímu z celého filmu. Velmi se mi líbila role Donalda Pleasence, který mimojiné zazářil jako Dr. Loomis v Halloweenu. Vlastně to celkově ani špatné nebylo. Díky utečencům z psychiatrické léčebny to dostalo pěkný náboj. A režisér Jack Sholder nás pěkně drží v napětí. Oproti již zmíněného Halloweenu tady v tomto případě je stáří filmu poměrně znát. A za mě můžu říct, že jedno zhlédnutí je tak akorát. Nebudete křičet strachy, ale i tak si myslím, že se nudit vyloženě nebudete. Je tam mnoho různých postav, kterým můžete fandit. Možná lehce zamrzí trošku předvídatelný konec. Je to ale jeden z těch filmů, který neurazí ale vlastně zároveň ani nijak extra nenadchne. V žánru slasher jsem viděl už i lepší kousky (obecně Noční můra v Elm Street či třeba vybrané části Pátku třináctého). Tady jsou sice občas hezké zvraty, ale ve skutečnosti se nic moc nového nepřidává. Trochu mi už dochází slova. Potěšil celkem rychlý úvod. A samozřejmě nejzásadnější je druhá půlka, kdy se doktorova rodina brání před agresory.
Zajímalo by mě, zda se tvůrci herní série Alone in the Dark inspirovali právě tímto filme. Hry neznám, ale osobně si myslím, že ne. Celý snímek jsem zařadil k filmům, které jsem viděl, na konci řekl OK a uložil ho do šuplíku, ze kterého už nebudu vytahovat. Fakt nemám potřebu toto dílo vidět znovu. Opravdu to není špatné, ale to mé rozhodnutí o průměru nezmění. Vlastně se dá říct, že slasher obecně není ani nejvíce ani ani naopak nejméně mým oblíbeným hororovým žánrem. Drží se prostě čistě ve středu.

Godzilla -1.0 [2023]

Co si jako první představíte, když se řekne Japonsko? Určitě sushi, různé čaje, vysoká životní úroveň, manga, anime, nejlidnatější město na světě (Tokio), všeobecný pořádek a preciznost. Co se týká filmů, má Japonsko také něco originálního. Už od třicátých let minulého století se začaly objevovat snímky, kde ústřední roli hrály tzv. kaiju. Zjednoduše se dá říct, že se jedná o monstra gigantických rozměrů a síly. Nejznámějšími zástupci jsou především King King, Gamera či právě Godzilla. Je jich samozřejmě ještě mnohem více a dohromady takovýchto specifických filmů opravdu vzniklo už velmi mnoho. Musím se přiznat, že japonskou filmografii (či asijskou obecně) vlastně vůbec nevyhledávám. Ale občas jsem nějaký film odtamtud viděl.
Jako Godzilly samotné jsem viděl pouze dvě – tuto a velmi průměrně hodnocenou americkou verzi od Rolanda Emmericha z roku 1998. Ale ta pravá japonská byla o dost lepší. Není to můj oblíbený žánr a tak to nedostalo hodnocení nejvyšší. Líbilo se mi celkové zapojení armádního pilota a že se to neodehrávalo v současnosti. Kaiju mají tu zvláštnost, že klasické (byť i nějak vylepšené) zbraně na ně takřka nemají žádný vliv a akorát to v těch gigamonstrech vyvolává větší a větší agresi. V tomto případě se mi moc líbila postupná regenerace. Tím se stala prakticky nezničitelnou. Ale to by nebyla Godzilla, aby nebyla nakonec nějakým způsobem poražena. I když tady to dávalo smysl. Postupným útokem totiž nebude mít dost času, aby si všechny rány a šrámy obnovila.
Film jsem si pustil již s určitou představou. Asi nikdy nebudu fanouškem takovýchto podobných snímků, ale jednou za čas to není úplně k zahození. Jasně, celé to je přehnané, ale to právě filmy s kaiju dělá takové jedinečné. Z mé strany to tady skončilo s lehkým nadprůměrem. Ještě před zhlédnutím jsem si říkal, co může Godzilla ještě přinést nového v dnešní době. Ale zase upřímně budu radši sledovat ji, než různá Sharkanada a podobné céčkové kýče.
Určitě takováto gigantická monstra k Japonsku patří. A určitě to má mnoho fanoušků a obdivovatelů. Kaiju filmy rozhodně vyhledávat nebudu, ale když už mi nějaký ten snímek přijde do cesty, určitě ho zkouknu. Byť ne cíleně.