Achjo, tady to je spíš temnější thriller než nějaký horor. Robert Zemeckis je určitě hvězda režisérského řemesla. Většinu filmů pod jeho taktovkou jsem hodnotil velmi nadprůměrně. Jenomže občas se stane menší přešlap. Upřímně, u filmu What Lies Beneath jsem měl i problém s dokoukáním do konce. Je to takové nemastné neslané a ještě mi to přišlo takové utahané. Jak Harrison Ford, tak Michelle Pfeiffer se rolí zhostili dobře. Jenomže, když pak skřípe scénář (a párkrát jsem se při sledování podíval na hodinky, kolik času ještě zbývá), něco je špatně. Nevím, možná jsem na ten film nebyl dobře naladěn anebo nejsem cílovka. Za mě asi nejhorší slabinou je celková délka. Film se doslova vleče. Chápu a cením, když se postupně natahuje atmosféra. Ale v tomto případě mi to přišlo spíše nešťastné. Režisér pochopitelně chce, abyste si vytvořili vztah s Claire v podání Pfeiffer. Snažil jsem se, ale bylo mi pak víceméně jedno jak to dopadne, hlavně, když to skončí. Finále snímek trochu zachraňuje a díky tomu si to ode mě odneslo alespoň jednu hvězdu v hodnocení. Jak říkám, asi nejsem cílová skupina podobných filmů.
Co pokračování dva roky starého původního Tichého místa přineslo? V podstatě jen natahování původního námětu. V úvodu snímku je sice trochu více naznačeno, jak se alieni na Zem dostali. Ale je to bráno opravdu jen hopem. Tady záleží jak moc vám přirostla k srdci rodina Abbottových. V jedničce mě překvapila smrt otce jménem Lee. V prvním dílu jsem neměl vyloženě nejoblíbenější postavu, ale tato v podání Johna Krasinskiho mě celkem bavila. Ovdovělá matka se třemi dětmi? Jako určitě to znělo zajímavě. A to, že se nakonec hlavní postavou stala nejstarší hluchoněmá dcera Regan, vlastně ani tolik nevadilo. Zapojení herce Cilliana Murphyho do děje bylo dobré zpestření a jeho postava mě celkem i bavila, i když Murphyho jako herce nemusím. Ale když nad tím přemýšlím, co zásadně jiného přidal tento sequel? V podstatě mě nic moc nového nenapadá. Jasně, jakožto série musí být vzájemně propojená a vycházet z logiky původního snímku. Kamera je dobrá, i herci a opět monstra. Ale to jsem měli už v jedničce. Takže za mě poněkud zklamání. Ano, bylo to pár dobře natočených scén. Ale nic zásadního, co by se mi nějak zasadilo do hlavy. Jednička skončila dobře (v rámci možností), ale tady mi to pokračování přišlo více či méně nucené. Vyšel mi z toho slabší průměr. Věřím, že si to své fanoušky najde. A někdo to třeba bude považovat za ještě lepší než originální film z roku 2018. Mě to ale nepřesvědčilo.
Obecně se říká, že první díl jakékoliv série bývá ten nejlepší. Ohledně Tichého místa s tím víceméně souhlasím i když absolutního TOPu to nedosáhlo. Natočené to je ale dobře a i herečtí představitelé odvádějí dobrou práci. V dnešní době je poměrně obtížné přijít s nějakým novým nápadem, co se hororů týče. Většinou se točí jen remaky nebo díla, která okatě či trochu skrytě kopírují již nějaký v minulosti zpracovaný námět. Marně se pokouším vzpomenout na film, kde by zvuk (respektive ticho) byl v ději tak zásadní. Tady to je přímo na tom postavené. Trochu mě mrzí, že jsem neměl možnost snímek vidět v kině, protože by se mé hodnocení třeba díky tomu mohlo ještě zvýšit. Samotná monstra jsou dobře vizuálně zpracovaná. Toto zamyšlení opět (klasicky) píšu až doslova měsíce po zhlédnutí. Ale i tak si ani náznakem nedokážu vybavit, zda bylo nějak vysvětlen samostatný příchod alienů na Zemi. Hned od první scény jsme hozeni do děje bez bližšího vysvětlování a myslím si, že jsem nebyl jediný, komu to celkové ticho přišlo velmi zvláštní a zkoumal, zda nesleduje nějaký špatně nahraný film. Vše se ale brzy vysvětlí a my si jen můžeme užívat slušnou hororovou jízdu. Vlastně je dobře, že je film zaměřený jen na jednu rodinu. Jedna z nejzajímavějších scén pro mě byla ta, ve které děti hrají Monopoly s kostkami obalenými v molitanu. Navzdory děsivému světu venku si snaží udělat ten svůj, jak ho znali. A zakomponovat do scénáře porod, to byl přímo geniální tah. A vlastně to bylo i jakési takové zpestření. Bez toho by to bylo, no takové mdlé.
A Quiet Place jsem poměrně dlouho odkládal a vlastně nevím proč. Zajímavý nápad a dobře natočené. Johna Krasinskiho jsem dosud neznal a tohle první seznámení vůbec nebylo špatné. A ačkoli kromě dvou „Tichých míst“ žádný jiný hororový zářez jako režisér nemá, věřím, že by klidně mohl natočit něco dalšího z tohoto subjektivně nejskvělejšího žánru.
Jedná se o jeden z několika málo filmů, kdy jsem si opravdu dal s hodnocením hodně načas. Zpočátku chci uvést, že mě na tento snímek navnadila kolegyně Monča z práce, protože chtěla znát moji reakci. První, co mě v hodnocení napadne – zvláštní a poněkud bizarní film, který rozhodně není pro každého. Mám rád mysteriózní horory a pak zvláště ty, co jsou více psychologické a jdou více do hloubky. Tady jsme se dočkali obojího. Skoro celou dobu sledování filmu jsem se s dějem snažil spojit úvodní scénu s kukačkou. A upřímně si stále nejsem stoprocentně jistý. Úvod filmu byl ideálně krátký, abychom se jen narychlo seznámili s postavami (i když třeba doteď nevím, co za práci dělal Tom v podání Jesse Eisenberga). Ústřední dvojice Gemma a Tom působí velmi sympaticky a ladí jim to. Nic moc o nich nevíme, jen to, že hledají nový společný domov, kde by se mohli usadit. A třeba i později založit rodinu, i když to přímo ve filmu nezazní. Ohledně nově zbudované čtvrti Yonder jsou spíše skeptičtí, ale během prohlídky domu se jim to tam začíná i líbit. K tomu si dovolím menší poznámku. Osobně bych nechtěl bydlet ve čtvrti, kde desítky či snad stovky sousedních domů vypadá naprosto totožně. Ale velmi chápu autory scénáře. Když se pár snaží z Yonderu odjet, trochu jsem si tím připomněl skvělý seriál From, který minimálně zpočátku byl na obdobném principu také založen. Tím, že veškeré domy (včetně zahrad) jsou naprosto perfektní, dokonalé, a hlavně úplně identické, tím se víc ukáže celková bizarnost snímku. Ale to mě právě bavilo. Znovu musím ocenit tvůrce, že úvod filmu vzali opravdu hopem a bez většího zdržování jsme se dostali do ideální čtvrti, kde by chtěl žít každý (podobně jako v Českých Budějovicích). Vždycky je fajn sledovat, když se nějaké postavy (nejideálněji v nějakém partnerském vztahu) dostanou do situace, ze které pomalu začnou bláznit. Tady se to děje poměrně brzo. Klíčem celého snímku je samozřejmě „obdržení dárku v podobně dítěte“. Že něco není v pořádku je jasné i podle toho, jak dítě rychle roste. Z nějakého důvodu si najde cestu v podstatě spíše pouze ke Gemmě. Tom se také poměrně rychle od své partnerky oddělí kopáním jámy, která by podle něj všechno vysvětlila. Gemma stojí před těžší volbou mezi Tomem a dítětem, které ale není její a často mu tento fakt připomíná. Trochu přeskočím k ději až na konec. Dá se říci, že není vůbec nelogické, že to skončilo, jak to skončilo. Vlastně to i pak dávalo smysl.
V celkovém hodnocení mi vyšel velmi dobrý průměr. Původně jsem chtěl mířit trochu výše, ale díky několika faktům k tomu nakonec nedošlo. Je to tím, že po zhlédnutí snímku máte víc otázek než odpovědí. Zkusím zde některé nejpalčivější uvést a někdo, když si to třeba bude chtít někdy náhodou přečíst, k tomu může dodat odpovědi a vysvětlení. První si dokonce zkusím zodpovědět sám. Co to vlastně bylo za místo? Dle mého jedna z možností je, že se celou dobu jedná o nějakou šílenou simulaci či prostě jednoduše jen sen. Bloudění a kroužení páru mnoho hodin dokola po čtvrti je celkem logické a na to odpověď nepotřebuji. Je zvláštní, že ale v ději je několik časových skoků. Mám konkrétně na mysli, že když se chce dítě nechat změřit, je tam na stěně uvedeno 93. den. To by znamenalo, že by tam ten ústřední pár strávil víc jak tři měsíce. Ale čas tam očividně plyne rychleji, dle růstu dítěte. To, že dítě samo je mimozemšťan z jiného světa, je očividné a evidentní. Jak jsem zmínil, Gemma neustále tvrdí, že není jeho matkou. Proč se ale později v jedné scéně v podstatě poněkud nelogicky projeví a probudí její mateřský cit? Že by si na něj opravdu začala zvykat? Tom to řeší tím, že je neustále fascinován kopáním díry. Další otázka – proč při tancování za doprovodu nahlas puštěného autorádia dítě očividně úmyslně shodí Toma na obrubník? Ano, již dříve bylo naznačeno, že se cítí blíž s ženskou polovinou páru. A možná, že to je i ta odpověď. Z čeho Tom vlastně vážně onemocněl? Co měla znamenat ta televize s podivnými obrazci a šiframi (pravděpodobně komunikace malého mimozemšťana s ostatními jeho kamarády?). Proč ani jednomu z páru očividně nepřišlo divné, že dítě tak rychle roste a stárne? Proč se ke konci nemohou dostat do domu, když tam je již „dospělé dítě“? Šel by ten obrubník nadzvednout i dříve? To ovšem nedává vůbec zásadní odpověď – co tam pod těmi domy vlastně bylo? U mysteriózních filmů je dobré, když některé věci nedávají smysl a dávají v podstatě volnost divákově fantazii. Na druhou stranu mnoho nezodpovězených otázek také není úplně ideální. Za celým filmem jsem zkoušel najít nějaký hlubší význam a smysl. Byla to prostě jen kritika společnosti, kde chce každý mít vše dokonalé podle svých představ?
Je možné, že při opětovném zhlédnutí bych si více všiml nějakých podrobnějších detailů a na některé výše zmíněné otázky bych našel odpověď. Ale na druhé zhlédnutí se nechystám. Určitě ne v nejbližší době. Toto zamyšlení píšu několik hodin poté, co jsem film viděl, ale snímek a jeho děj mi v hlavě stále stejně rezonuje. Jsem ale rád, že mi byl tento spíše psychologický horůrek doporučen, protože si v tomto žánru rád stále a neustále rozšiřuji obzory. Tím, že ve výsledku dávám Viváriu průměr (i když velmi dobrý a lepší, než „klasický), je zároveň i jakási pocta. Celkem mě to příjemně zasáhlo a ještě nějakou dobu o tom všem budu přemýšlet a v hlavě si znovu budu připomínat jednotlivé scény. Určitě mě to zaujalo a už teď se těším na podobně laděný další film. Velmi chválím vybrané herce (i když to dítě mi pochopitelně pěkně lezlo na nervy) a vlastně i celkové vizuální zpracování. Když vynecháme úvod, je to film o čtyřech hercích (když započítáme i makléře Martina). Málo postav není na škodu, ba právě někdy naopak. Stojím si za tím, že tento film určitě není pro každého, protože určitě v sobě skrývá víc, než se nám snaží říct. Pěkně bizarní záležitost. Ale jinak vcelku spokojenost. Je to ten typ filmu, kdy jsem po uběhnutí závěrečných titulků dál zíral na prázdnou obrazovku a několik minut přemýšlel, co jsem to sakra vůbec viděl.
TOP6.: CIZINCI: KAPITOLA 1 (The Strangers: Chapter 1)
K Home Invasion hororům mám trochu respekt. A to z toho důvodu, že se to opravdu může stát i ve skutečnosti. Samotná série The Srangers je vcelku povedená, i když si není možné nevšimnout opakovacích se věcí. určitě to není typ hororu, který bych si pouště opakovaně. Ale na jedno zhlédnutí je to akorát. A tento poslední přírůstek je dle mého zatím nejlepší. Dobrá kamera, skvěle vybraní ústřední herci. Je téměř stoprocentně jisté, že se brzy dočkáme dalšího pokračování. V podstatě vždycky se na to dá nějak navázat. Ale rozhodně bych z toho nechtěl mít nekonečný seriál.
Zakončení trilogie jak má být. Byl to jeden z mých nejočekávanějších filmů roku 2024. A to hlavně z toho důvodu, že tato série má u mě (díky velmi slabé druhé Pearl) poněkud kolísavé hodnocení. V tomto případě by se vlastně dalo polemizovat zda se ještě jedná o horor nebo už ne. Ale nějaké té lehčí brutality se tady taky dočkáme. Hlavně tady pro mě největší pozitivum je ten celkový styl natáčení. Ty osmdesátky tam prostě cítíte. Jsem vždycky rád, když se film snaží být celkovým prostředím autentický dané době. Myslím si, že na Miu Goth bychom si měli dát dobrý pozor. Má již nastartovanou slušnou kariéru. A role Maxine (fucking) Minx jí sedla naprosto dokonale. Trochu mě mrzí, že se režisér Tiwest rozhodl ji rovněž obsadit do titulní role již zmiňované Pearl. To dle mého byl krok špatným směrem, protože já ji vždycky budu brát a vnímat jako Maxine. Jsem ale rád, že další díl už nebude. Tady totiž nevím, jak by se dalo dál smysluplně pokračovat. Ono méně je někdy více. Ale natočené to bylo skvěle. Užíval jsem si každý moment.
Sci-fi horory u mě mají zvláštní místo. A to z toho prostého důvodu, že je vlastně vůbec nevyhledávám. Ale někdy se prostě stane, že vás trailer skutečně naláká. Mě také velmi lákalo jméno samotného režiséra. Autor hitu Don’t Breath a mého loňského absolutního TOPu Evil Dead Rise Fede Alvarez se rozhodně narodil pro to být skvělým filmařem. Dalším z důvodů bylo prohlášení, že většina efektů bude praktických a ne CGI. Což vlastně byla největší pocta Ridleymu Scottovi, který se tentokrát ujal role producenta. Ve světě xenomorphů se příliš neorientuju a rozhodně jsem neviděl všechny díly. Jsem ale proto rád, že Alien: Romulus je v podatě samostatný film, ke kterému nepotřebujete znalost předchozích snímků. A rozhodně je to ideální film k vidění v kině. Nikdy jsem snad nezažil tak plný sál. A stálo to za to. Alien má již kultovní status a čestně patří mezi nejlepší hororová monstra, která kdy byla stvořena a vymyšlena.
Zde začnu naprosto nepochopitelným českým překladem. Proč se proboha čeští distributoři rozhodli pojmenovat snímek zrovna Sekáč?? Longlegs rozhodně zní lépe. Jinak se zcela jistě jedná o mé největší letošní překvapení. Zhlédnutí traileru jsem se vyhýbal co nejvíce to šlo. A jsem tedy rád, že jsem nebyl ničím ovlivněn. A Nicolasi Cageovi bych okamžitě z fleku dal Oscaru. Ten jeho výkon sériového vraha, který vlastně nikdy nevraždí je naprosto dokonalý. Je to typ herce, který do každé role jde naprosto naplno. Líbil se mi i styl natáčení a jak jsem se o vrahovi dozvídali postupně. O hodnocení jsem rozhodně nemusel vůbec přemýšlet. Tady to jasně vyplynulo samo.
Letošní rok bohužel začal s horory průměrné a podprůměrné hodnoty a kvality. Musel jsem čekat do května, kdy jsem poprvé jednoznačně dal nejvyšší možné hodnocení. A jsem rád, že jsem v kině snímek viděl dokonce dvakrát. Tarot dokonce dlouhou dobu aspiroval na absolutní TOP 2024. A ačkoli oficiálně skončil až na druhém místě, svým způsobem si zaslouží stejné umístění jako Art. Jasně, každý z těch filmů je jiný, ale tady třeba musím pochválit skvělou vizuální stránku. Hnidopiši by tam jistě našli nějaké nelogičnosti a chyby, ale já si to užil naprosto dokonale. A opětovné zhlédnutí není vůbec na škodu – právě naopak, protože si pak všimnete věcí, které vám předtím úplně unikly. Opravdu to na mě velmi zapůsobilo a z okolí mých hororových známých jsem zdaleka nebyl sám.
Zde začnu citací hororového webového magazínu Dread Central, který Arta označuje „jako prakticky stejně velkou ikonu jako je Michael, Jason a Freddy“. A já se pod to tvrzení milerád podepíšu. Pro mě to je tedy současně ta vůbec nejlepší postava. Je brutální a každou vraždu si dokonale užívá. A jeho největší zbraní je vlastně absolutní němota. Není z tohoto světa a díky tomuto třetímu pokračování se vlastně dozvíme ještě více o jeho minulosti. A hlavně jeho představitel si ho už tak přivlastnil, že nikoho jiného si v té roli nedokážu a nechci představit. Kdyby jste mi tak dva tři roky zpátky řekli jméno David Howard Thorton, absolutně bych se nechytal. Art the Clown mu sedl naprosto dokonale. Má skvělé grimasy a díky tomu nepotřebuje vydat ani hlásku (v tom je vlastně podobný právě Michaelu Myersovi). Líbí se mi, že se v současné době stále točí gore horory. To je má absolutní vášeň. A Terrifier 3 je jednoznačně dosud tím nejbrutálnějším dílem. Musím se přiznat, že při prvním zhlédnutí tam byla jedna scéna, ze které dokonce i mně bylo poněkud nevolno a musel jsem odvrátit oči – trubka a krysy, víc k tomu nemusím dodávat. Jsem rád, že je již potvrzený i čtvrtý díl. Tady to je vlastně potřeba, protože se jedná o skvělý hororový universe. Režisér Damien Leone měl pravdu, že tento třetí díl bude drsnější než ty dva předešlé. Takže pro něj je to vlastně taková výzva, aby i další pokračování si zachovaly stejnou brutální úroveň. Díky tomuto vánočnímu dílu má laťku nastavenou opravdu vysoko. Na úplný závěr si dovolím vyjádřit absolutní ignoraci českého názvu.
Další filmy, co stojí za zmínku, ale těsně se nevešly (hodnocení 4/5)
Letos musím oslavit menší jubileum. Je to již desáté vydání této tradice. A stále mě baví každoroční hledání těchto specifických hororů. Musím se přiznat, že jsem všechny dosud ještě neviděl. A v tomto čase si neustále kladu tu stejnou otázku. Co když náhodou žádný tematický horor nenajdu? Ale naštěstí vždy se něco objeví. Pojďme se tedy lehce postrašit… Mimochodem, vzhledem k výročí této mé tradice se sluší uvést i celkový počet zde doporučovaných vánočních hororů a to včetně letoška. Tato milá kolekce dosud čítá 96 titulů. Takže o zábavu na dlouhé zimní večery je myslím si bohatě postaráno.
Přemýšlím, kdy naposledy jsem u některé hororové série měl tak kolísavé hodnocení. U X z roku 2022 jsem si užíval styl natáčení – tam ten feeling 70. let byl dobře znát a to určitě mělo také vliv na celkové hodnocení. To nejvyšší si to sice ode mě neodneslo, ale i tak to byla super podívaná. Zato u Pearl (která se natáčela souběžně s X) to byla úplná katastrofa (no dobře, vyloženě odpad to nebyl, ale i tak hodnocení 1/5 mluví za vše). Jednak to já nepovažuji přímo za horor, ale spíš nějaké drama. Ale největší problém vidím v tom, že se tam opětovně objevuje Mia Goth (která je mimochodem skvěle vzkvétající hororová hvězda). Oba již zmíněné snímky jsem viděl krátce po sobě a tak jsem stejně v roli Pearl viděl stále Maxine Minx (ano, obě hrála Goth) – no a to mě asi nejvíc mátlo. Ale prostě i ten celkový příběh Pearl byl takový hodně zvláštní a vůbec mě vlastně nenadchnul.
Co se týká snímku MaXXXine, absolutně jsem nevěděl, co mám čekat. Samozřejmě, že po bídném předchozím dílu (který je vlastně prequel) jsem doufal v něco lepšího. Trailer jsem viděl několikrát, nevypadal vůbec zle a zaujal mě (což je v podstatě definice traileru). No a tadá – o pěti hvězdičkách jsem nemusel ani chvíli přemýšlet. Podobně jako u X musím velmi pochválit a ocenit celý ten styl, v jakém to bylo natočeno. Sám jsem sice osmdesátky nezažil (a kór v USA v Hollywoodu), ale myslím si, že režisér a scénárista v jedné osobě – Ti West – si s tím poradil na jedničku. Ta 80. léta tam prostě cítíte – ať už stylem oblečení, hudbou či auty, kterými se v té době jezdilo. To je známkou dobrého dobového filmu. Ano, celkový vizuál hodně ovlivnil můj finální pocit a hodnocení. Ale práce s kamerou není jediný kladný bod. Hodně mě potěšilo do děje zasazeného Night Stalkera neboli Richarda Ramireze – známého sériového vraha, který v té době skutečně v Californii řádil. A za jeho účast ve filmu jsem měl radost, protože přímo o něm mám povídku Hotel Orientu (pardon za vlastní reklamu :D). Pochopitelně si ho tvůrci trochu upravili pro potřebu snímku. Film ukazuje, že když si jdete za svým snem, dříve či později se vám splní. Už od snímku X Maxine touží, že z ní bude hvězda. Sice je poměrně úspěšnou pornoherečkou, ale sama cítí, že má na víc. A jestli chcete ve filmovém průmyslu v USA něco znamenat a prorazit, opravdu byste měli začít ve státě California, ve městě Los Angeles a konkrétně ve čtvrti zvané Hollywood. A Maxine se ten sen skutečně stane realitou, když zazáří na hororovém castingu. Jedná se sice již o pokračování známějšího a úspěšného filmu, ale i tak to pro začínající hollywoodskou herečku není špatný start. Tvůrci míchají fikci s realitou a nebo si přímo realitu poněkud mění dle potřeby děje. Pokud divák není vyloženě expert na dobový filmový průmysl a obecně život v Hollywoodu, takové změny od skutečnosti nejsou vlastně na škodu. Mně to tedy absolutně vůbec nevadilo. Zpočátku jsem trochu „zápasil“ s úpravou Night Stalkera. Ale na druhou stranu se to tam takhle přímo hodilo. Největším tahákem snímku je pochopitelně titulní Mia Goth, ale celkem slušně jí šlape na paty role, kterou ztvárnil Kevin Bacon. A vlastně nakonec dostal, co si zasloužil.
Pevně věřím, že další pokračování této franšízy už nevznikne. Podle mě by to už bylo zbytečné natahování. A nedovedu si představit, že by se děj přesunul do současnosti. Slušně to začalo, pak to (tedy aspoň z mé strany) dost ztratilo zbytečným prequelem a závěrečná část Westovy trilogie je vyloženě lahůdka. Na samotného režiséra se chci více zaměřit, protože kromě této trilogie jsem od něj viděl pouze dva filmy (které ode mě dostaly diametrálně odlišné hodnocení). Nicméně si myslím, že by mohl být součástí nové skvělé mladší hororové generace. Konkrétně MaXXXine považuji za jeho dosud nelepší zářez.
Na pokračování (resp. prequel) snímku A Quiet Place jsem byl celkem zvědavý. Když jsem před lety viděl první díl, příliš mě nezaujal a vyšel mi z toho jen průměr. Při nedávném opětovném zhlédnutí jsem své hodnocení musel přehodnotit a trochu zlepšit. Chystal jsem se kouknout i na druhý díl, ale to jsem bohužel dosud nestihl. Podobně jako na nedávné Strážce jsem na tento nový přírůstek počínající série trailer v kině několikrát viděl. Jenže na rozdíl od zmiňovaného hororu od dcery M. Night Shyamalana mi opětovné zhlédnutí tohoto traileru vlastně vůbec nevadilo a spíš mě to na samostatný film více nalákalo. Přiznám se, že jsem tento horor chtěl vidět hlavně z toho důvodu, že tam jednu z hlavních rolí hraje má oblíbená Lupita Nyong’o (fenomenální zejména v Us a Little Monsters). V sérii Tichého místa mi ještě chybí zhlédnutí právě druhého dílu. Ale celkově musím bohužel konstatovat, že se to asi nikdy nestane mou oblíbenou sérií. Ačkoli oproti původnímu dílu se děj z lesa přesunul do New Yorku, stejně celkově mi to přijde stále jednotvárné a žádných změn (kromě postav) se nedočkáme. A Quiet Place: Day One byl propagován především proto, že se konečně diváci dozví, jak to celé vlastně začalo. Jenže my se právě nic takového vlastně nedozvíme. Je jen rychlá scéna, kdy na obloze uvidíme padající meteority (což bylo mimochodem ukázáno a v předešlých dílech) a pak prostě propukne chaos. Očividně ale New York nebyl prvním zasaženým městem touto vesmírnou invazí. Jak by jinak armáda mohla vědět a varovat lidi, že monstra neumí plavat a mají extrémně vyvinutý sluch? Když toto s přimhouřeným okem pominu, opravdu byl celý tento snímek o tom, jak si chce Samira (btw, její celé jméno ve filmu ve skutečnosti nezazní) přes počínající apokalypsu zajít na kousek pizzy? Jako vážně? Navíc má sebou němou kočku, která přes hodinu a půl trvajícího snímku ani jednou nezamňouká? A připojení Erica je opravdu nešťastné. Scénáristé očividně nechtěli, aby měla Lupita Nyong’o sólo roli a tak jí tam přidali cizince v podání Josepha Quinna. Jenomže právě to připojení k hlavní hrdince působí dost uměle. Chemie absolutně nefunguje (vím, že nebylo v plánu, aby se z nich postupně stal pár, ale stejně). Monstra jsou ale opět povedená, i když je pravda, že bychom si scén s nimi zasloužili víc. Snímek bohužel nepřináší vůbec nic nového, co bychom již dříve neznali z původních snímků. Ale zase chválím změnu prostředí, která si ode mě vysloužila pozititvní bod navíc. Ale stejně celkově se mi to vyšplhalo pouze na čistý průměr. Hlavní zápletka s pizzou je fakt ubohá a konec doslova zklamal. Samira má rakovinu a tak si nedělá žádné naděje. Ale to opravdu musela čekat až na konec snímku? To se nemohla nechat zabít již dříve? CGI efekty jsou celkem povedené a osobně na mě nepůsobily nějak zvlášť uměle. Nevím tedy, jaké jsou prozatím finanční obraty tohoto snímku, ale tak nějak tuším, že tvůrci a producenti z toho budou chtít vytřískat co nejvíc a určitě se už mluví o dalším pokračování této série. První díl jsem musel vidět dvakrát, aby se mé původní hodnocení malinko zlepšilo. Ale jinak ta zatím celé zůstává v čistém středu. Osobně předpovídám, že se dalších dílů z univerza A Quiet Place v nějakém nepříliš vzdáleném časovém horizontu dočkáme. Na další díly se pravděpodobně také kouknu, ale určitě to nebude moje top priorita. Jak jsem zmínil – pro mě dosud viděné dva díly nepřinesly nic moc nového a žádný zásadní vývoj se tam neděje. A myslím si, že čistě průměrné hodnocení tohoto letošního prequelu není vůbec špatná známka.
Tak to byla fakt nuuudaaa. Nějak si nevzpomínám, kdy naposledy jsem tak často viděl trailer na jeden konkrétní film. V tomto případě to bylo stoprocentně nejméně třikrát. A ani jedno zhlédnutí mě nijak nenalákalo snímek vidět, spíše naopak. Ale jelikož chodím rád (občas i trošku z povinnosti) na veškeré hororové kinopremiéry, šel jsem na to s tím, že od toho nic nečekávám. A bohužel to stejné jsem taky dostal. Filmy M. Night Shyamalana jsou takové zvláštní a za mě většinou velmi průměrné, jen asi ve dvou nebo třech případech to lehce malinko překročilo ten pomyslný střed. A je vidět, že Shyamalanova dcera Ishana se potatila. Snaží se vyprávět velkolepý příběh, ale to se jaksi nedaří. Celý film mi nějak nedržel pohromadě. Nejzajímavější na snímku je asi ten poloskleněný úkryt uprostřed lesa. Žádná z postav mi vůbec nepřišla sympatická, ale to pochopitelně není vina herců, kteří se snaží držet nudného scénáře. Vlastně po hodně dlouhé době jsem z kina odcházel zklamaný. Vyložený odpad to nebyl, pár dobrých scén by se tam našlo, ale jinak opravdu žádná sláva. Celý koncept zlých elfů mi prostě přišel až moc přitažený za vlasy. Největším pozitivem asi byla přítomnost skvělé irské herečky Olwen Fouéré, kterou jsem tedy paradoxně upřímně poprvé viděl necelé dva měsíce zpátky ve fenomenálním Tarotu (který mj. aspiruje na TOP horor letoška). Celý příběh na mě působil až příliš nereálně. Samozřejmě, že se obecně v hororu nejčastěji setkáváme s bytostmi a skutečnostmi, které ve skutečnosti pochopitelně neexistují. Jenomže já jsem tentokrát na tuto hru nepřistoupil. Přiznám se, že toto zamyšlení píšu až asi po dvou týdnech po zhlédnutí. Ale vím, že by to můj pohled na celkový film nezměnil. Co bych tedy na filmu změnil, aby byl lepší? Určitě rozvést více minulost postav. Je to tam řečeno narychlo jen v pár větách. Ale jak se ostatní (konkrétně Ciara a Daniel) do úkrytu vlastně dostali? Přeci jenom ten film je také o nich. Dále menší výtka může být, že jsme až přibližně v půlce snímku poprvé viděli elfí monstra (která se ale celkem povedla). Některé scény mi přišly zbytečné a zdlouhavé. A celkově to je takové nemastné, neslané. Dlouho jsem se tak u hororu v kině nenudil. Bohužel to s čistým svědomím nemůžu nikomu doporučit. Já na tom prostě nic moc pozitivního nenašel.
Francouzi umí. Nikdy jsem se nepovažoval za arachnofobika. Ale zároveň vím, že bych se nikdy dobrovolně nedotkl chlupatého sklípkana. Říká se, že každý (byť sebehnusnější) živočišný druh je svým způsobem krásný. Já se s takovým tvrzením tedy vůbec neztotožňuji. Vzhled některé havěti je pro mě naprosto odpudivý. Ale pochopitelně ve filmech to zas tak hrozné není. Tam víte, že ne všechno je skutečné, živé a reálné. Vermines v celkovém hodnocení trochu pokulhává velmi těžko uvěřitelnou rychlostí rozmnožování pavouků a jejich absurdní neustálé zdvojnásobování velikosti. Ale přesto jsem byl se snímkem spokojený a rozhodně jsem z kina neodcházel zklamaný. Líbilo se mi jednoduché umístění celého děje do jednoho činžáku na poněkud špinavé francouzské předměstí. Předpokládám, že jsem nebyl jediný, koho zaujal architektonicky unikátně podaný vzhled bytového domu. Ale ve srovnání s našimi klasickými paneláky tam těch bytů určitě bylo přes stovku. Trailer na Havěť možná prozradil trochu více, než by bylo žádáno, ale přesto se v konečném filmu objevilo několik velmi povedených scén. Je potřeba to celé brát poněkud s nadhledem. Nejsem odborník na pavouky, ale občas se mi jejich chování zdálo opravdu neuvěřitelné. Co naopak musím velmi pochválit, tak celkový zvuk. Opět jsem byl skutečně rád, že jsem snímek viděl v kině, kde bylo skvěle využito různě umístěných reproduktorů po celém sále, čímž se vytvořil perfektní 3D audio zážitek. Opravdu jsem měl občas pocit, že pavouci „vylezli“ ven z plátna a začali rejdit po sále. Celkový film je pochopitelně zaměřen na pavouky a boj s nimi, ale je možná škoda, že na úkor nich byly utlumené detailnější charakteristiky jednotlivých postav. Za celou dobu sledování jsem si prostě nenašel svého oblíbence, kterému bych vyloženě fandil. Z úplně úvodní scény filmu na poušti (která mě příjemně nečekaně překvapila), jsem neměl absolutně žádnou představu, jak bude probíhat zbytek snímku. V tu chvíli jsem si vlastně okamžitě vzpomněl na můj první horor, ke kterému se hrdě hlásím – Vymítač ďábla z roku 1973. Ten také začíná na poušti kdesi v Iráku a potom se přesouváme do Washingtonu D.C.. Ale přesto u obou těchto snímků je každý jednotlivý začátek velmi důležitý. Stejně je zajímavé, že se do našich kin Havěť dostala až skoro půl roku po francouzské premiéře. Ale měl jsem od toho hodně očekávání. A čekání se vyplatilo. Bylo to velmi povedené a celková atmosféra byla dost dobrá a byť to nedosáhlo absolutnímu vrcholu (tomu zatím letos z mého pohledu vévodí Tarot), při sledování jsem se nenudil. Musíte se prostě oprostit od občasných nelogičností hlavních postav a také samotných pavouků. Závěr je možná trošku přehnaný, ale já musím hodnotit celkový dojem, co mi tento snímek dal. Chválím skvělý zvuk a také kameru. A někdy je prostě lepší, když se celý příběh odehrává v podstatě v jednom prostoru. Současně to je ale pro tvůrce poněkud výzva, aby se i na takto omezeném místě divák nenudil. Pavouci (když nepočítám ty opravdu přehnaně velké) vypadají pěkně a reálně. Takže po vizuální stránce nemám co vytknout. Příběh má možná poněkud pomalejší začátek, ale dočkáme se pak i slušně rozjeté akce. Možná vše nepůsobí úplně uvěřitelně, ale přesto se Havěť povedla. Já jsem byl spokojený, i když nepředpokládám, že bych se na snímek ještě někdy podíval znovu. Ale stálo to za to. Fun fact: Po návratu domů z kina na mě ve vaně čekal pavouk. Tak jsem mu zamával a poslal ho tobogánem do útrob trubek SčVaKu. 😀 😀
