To mu teda dělat neměla! Co si o sobě vlastně vůbec myslí?! Děvka!!
Gordon Britt se výjimečně vrátil z práce dřív než obvykle a když odemkl dveře do bytu, uslyšel tlumené sténání. Ten zvuk poznal okamžitě. Zlostně rozrazil dveře do ložnice, i když v podstatě už věděl, co uvidí. Jen nevěděl s kým. Už pár týdnů měl takové tušení.
„Počkej, vysvětlím ti to…“ začala zbytečně Connie, když Gordonův šéf byl v podstatě ještě v ní.
Gordon práskl dveřmi, z šuplíku si vyndal klíče a nakvašeně vyšel z domu. Tělo měl plné vzteku. Děvka jedna! Zamířil k bledě modrému Jeepu Cherokee. Sedl si a prsty zlostně bubnoval po volantu. Ne, musel prostě pryč. Nastartoval, chvíli naslouchal pravidelnému vrčení motoru, pak zařadil jedničku a pomalu se rozjel. Věděl přesně, kde si vyčistí hlavu.
Po asi dvaceti minutách jízdy, tak patnáct kilometrů za městem, vjel do oblasti Avion Dessert. Byla to vyprahlá část Ameriky, takřka bez života, ale Gordon se tam cítil naprosto uvolněně a fantasticky. Po chvíli sjel na menší prašnou cestu a po dvou minutách dorazil do cíle. Vypnul motor a pomalu šel k malému hangáru, přičemž si neustále pohazoval se svazkem klíčů.
Gordon byl letadly fascinován už od mala. Jeho děda byl pilotem v armádě a párkrát se s ním proletěl. Hodně si spolu rozuměli a malý Gordon strašně rád naslouchal vyprávění o různých akcích, co dědeček zažil. Proto ho velmi zasáhla jeho smrt. Nechápal, proč je život tak krutý…
Muž odemkl dveře hangáru a paprsky odpoledního slunce částečně osvítily jeho milovaný dvouplošník Stearman N2S-5 Kaydet v nachově zeleném provedení. Gordon se prsty lehce dotkl pravého křídla a láskyplně po něm přejížděl. Odemkl dveře a nastoupil do kabiny. Chvíli jen tak seděl a užíval si vůni milovaného stroje. Pak nastartoval. Motor se hlasitě rozvrčel a listy vrtule se nejdříve líně začaly otáčet, ale za okamžik již nabíraly na rychlosti. Letadlo se začalo rozjíždět po široké prašné ploše. Netrvalo dlouho a stroj se zvedl do výšky.
Gordon létal často. Ve vzduchu se cítil naprosto svobodný. Vždycky záviděl ptákům jejich volnost. Sice se jim nikdy nedokázal zcela vyrovnat, ale byl tomu blízko. Vrtule letadla lehce krájela vzduch. Gordon se usmíval a pomalu se mu z hlavy vytrácela scéna s nevěrnou Connie. Náhle motor začal lehce vynechávat. Muž tomu nevěnoval příliš velkou pozornost, protože letadlo, ač udržované, mělo již svá léta. Po chvíli opět měl pravidelný rytmus. Gordon se už pomalu chtěl začít vracet, ale rozhodl se, že si dnešní vzdušný trip prodlouží, než normálně. Minul malý ostrov s majákem, kde se běžně otáčel na zpáteční cestu a letěl stále dál. Důvod, proč tak miloval létání, byl prostě a jednoduše ten rozhled na krajinu pod ním. Slunce se stále posunovalo níž a níž a na hladině tvořilo blýštivé obrazce. Ve značné dálce za dvouplošníkem byly už sotva patrné obrysy mrakodrapů na pobřeží.
Vše tikalo, jak hodinky. Letadlo se začalo pomalu různě naklánět, protože tam byly mírné turbulence. Teprve pak si pilot uvědomil, že se nachází v čím dál hustší mlze, ale vůbec si právě neuvědomoval, kdy do ní vlétnul. Chvíli o tom přemýšlel, ale z myšlenek ho náhle probrala prudká rána na spodku letadla. Gordonovi se občas stávalo, že do něj někdy lehce narazil pták, jenže tohle bylo mnohem silnější. Muž se díval z kokpitu dolů, ale nic nezahlédl. Jen tu zpropadenou mlhu. Přesto s letadlem o něco klesl. Zdálo se mu, že kousek před sebou dole vidí vzdálené obrysy nějakého ostrova. Letěl stále dál, když v tu náhle čelním sklem prudce proletěla jakási tyč. Gordon zaječel a letadlo se zakymácelo, jak nad ním na chvíli ztratil kontrolu.
„Co to kur…“ začal roztřeseným hlasem, ale v tom okamžiku znovu hlasitě vykřikl, protože si náhle uvědomil, že necelých deset centimetrů před obličejem má ostrý hrot té tyče. Jenže v tu chvíli se mu rozšířily oči a téměř přestal dýchat. Na druhém konci oštěpu byla skrz pusu nabodnutá lidská hlava! Až na jeden zub byly všechny ostatní vymlácené. Muž se bezděčně podíval na oči, jenže žádné tam nebyly – civěly na něj prázdné jamky, ze kterých stále odkapávala krev. Gordon vykřikl, když spatřil další letící oštěp, jak vlétl přímo do vrtule motoru. Rotor byl ale silnější a přelomil dlouhý klacek vedví. Jenže o okamžik později na kabinu letadla letěl nálet asi pěti oštěpů najednou. Dva z nich se zasekly přímo do motoru a tentokrát byly silnější než vrtule. Rotor se marně snažil otáčet, ale ozývalo se jen chrčení, které stále sláblo. Letadlo začalo velmi prudce klesat. Gordon se ho snažil nějak (jakkoliv) zvednout. Ručičky tachometrů a ukazatelů šíleně kmitaly nahoru a dolů jako pominuté. Stroj se stal naprosto neovladatelným. Gordon ječel. Snažil se odpoutat, aby se mohl nouzově katapultovat, ale pás byl prostě zaseklý. Muž zběsile cvakal ve snaze zbavit se bezpečnostního zajištění. Letadlo stále nabíralo na rychlosti a spirálovitě se střemhlav nemilosrdně blížilo k zemi. Celý svět se točil a Gordon si náhle uvědomil, že se za pár setin jistojistě roztříští. Třicet šest let není bůhvíjaký věk. Jistě, mohl toho ještě dost zažít. Ale i tak byl svým způsobem spokojený. Najednou zatoužil, aby s ním v kokpitu byla i Connie.
Proud jeho myšlenek přerušila obrovská rána a náhle všude byla pouze naprostá tma…
Kolem byla cítit nasládlá vůně mokrého dřeva. Zem tvořila jemná kůra. Zmateně otevřel oči a zamžoural. Lekl se, když vše kolem viděl rozmazaně. Chtěl vykřiknout, ale zjistil, že prostě nemůže mluvit. Opřel se rukama, aby vstal, ale byl příliš slabý. Celé tělo měl úplně ztuhlé. Byl zcela vyčerpaný a bez energie. Náhle si uvědomil, že je nahý. Jen kolem pasu měl jakýsi velice jednoduchý kilt. Jenže za žádnou cenu si prostě nemohl vůbec vzpomenout, co se vlastně stalo. V tu chvíli se odhrnul rákosový závěs a mužovu tvář prudce osvítily ostré paprsky slunce. Gordon tlumeně vykřikl, protože ho začaly lehce pálit oči. Když se mu po chvíli povedlo zaostřit zrak, spatřil dva muže s podivně červeno-šedou kůží a s uhlově černými vlasy mikádového střihu. Nosy byly široké, až jaksi rozpláclé, ale jinak celkově měli tváře zcela bez výrazu. Chvíli tam jen tak stáli a posléze pomalým krokem vykročili k ležícímu muži. Jemně ho vzali pod rameny, každý z jedné strany, a zvedli ho. Chvíli počkali, až se stabilizuje, a pak s ním pomalu vyrazili ven z primitivního obydlí. Ostré slunce téměř nesnesitelně pálilo. Když si po chvíli Gordonovy oči navykly na okolní světlo, spatřil, že kolem dokola je asi tak dvacet žen a mužů. Všichni byli stejně prostě oděni jako Gordon. Dokonce i ženy měly zakrytý jen pas.
Pilot neustále přemýšlel, co se přesně stalo, ale hlavu měl úplně prázdnou. Věděl, že byl v letadle a poté došlo k jakési nehodě. A teď stojí uprostřed pustiny mezi jakousi podivnou komunitou, takřka nahý, bez žádných osobních věcí.
Oba muži, kteří Gordona podpírali, s ním mezitím došli doprostřed „náměstí“. Všichni se na muže upřeně dívali. Mlčeli. Gordon se znovu pokusil promluvit, ale opět bez úspěchu. Náhle se odkudsi ozvalo intenzivní bubnování na bonga, které se stále stupňovalo. Všichni kolem stáli zcela bez hnutí jako sochy. Gordon byl rád, že ho podpírají, protože se cítil úplně a zcela vyčerpaný. Neměl ponětí, co se vůbec děje. Vnímal jen bubny, které byly stále hlasitější. Náhle si všiml, že na jednom místě lidského řetězu se obyvatelé trochu odestoupili. Do kruhu vstoupilo nejdřív asi pět mužů, s prsty stále bubnující na bonga. Za nimi pomalým houpavým krokem šel vysoký muž. Spíš by se dalo říct přímo obr, protože oproti ostatním byl opravdu gigantický. Skrz mohutný nos mu trčela jakási namodralá, nahoru ohnutá kost. Kolem krku měl nějaký náhrdelník z pestrobarevných kamínků a kostí. Vlasy měl husté a uhlově černé. Svalnaté tělo zakrýval pouze barevný kilt a nepatrný šátek, zakrývající část mohutných ramen. Na hlavě měl čelenku s různě dlouhými ptačími pery.
Císař. Císař Pustina, problesklo Gordonovi nesmyslně hlavou.
Bubny náhle ustaly. Pilot zamžoural. Myšlenky měl rozlítané a vůbec se nemohl soustředit. Vůdce udělal dva kroky směrem ke Gordonovi. Pohlédl nejdřív na jednoho, pak na druhého muže, kteří pilota podpírali. Ti okamžitě beze slov zatlačili Gordonovi na ramena, aby si kleknul. Muž neměl sílu jim odporovat. Proč taky? Ani nezaregistroval, že dvojice mezitím odešla, aby se zařadila do lidského řetězu.
Gordon se upřeně díval Císaři do očí. Byl jimi úplně fascinován. Byly velké a jasně hnědé, ale bylo v nich zároveň i něco tajemného, až nebezpečného. Přesto ho přímo fanaticky přitahovaly.
Gordonovi začaly pálit oči. Přesto však nedokázal odvrátit zrak ani o milimetr. Pilotovi z očí začaly kanout slzy a pak dokonce i krev. Ničeho z toho si ale nevšímal. Byl úplně jako v transu.
Císař se mírně skrčil a položil mu obě ruce na ramena. Gordon měl pocit, že se mu ty horké prsty prostě musí propálit skrz pokožku. Neměl sílu, ani vůli odporovat. Změnilo by to něco? A chtěl vůbec proti tomu bojovat?
Vůdce náhle znovu zvedl ruce a pomalu si sundal ten zvláštně zdobený náhrdelník. Malou chvíli si ho prohlížel a potom ho zapnul kolem pilotova krku. Ačkoli Císař měl vskutku mohutný krk a Gordonovi byl volný, muž měl ale prostě pocit, že se přímo škrtí. Najednou cítil, jakoby mu všude po těle vyvstaly různé boláky. Opatrně zvednul trochu ruce a přidušeně s hrůzou v očích vykřikl, když zjistil, že to je strašná pravda. Pokožka se mu zbarvila do podivného modrofialového odstínu a všude měl mokvající boule a vředy. Cítil, že mu celý obličej nesnesitelně nabobtnul. Začalo se mu zatmívat před očima. Než úplně ztratil vědomí, zvedl hlavu. Spatřil Císaře, jak do něj doslova zapichuje zrak, ty jeho magické oči, a poprvé se zcela široce usmíval. Gordonovi spadla hlava na hruď.
Pilot otevřel oči. Tentokrát byl už úplně nahý. Ruce měl nad hlavou pevně svázané k silnému kůlu. Opět se ozvalo bubnování bong.
A přišel Císař. Zase se pohyboval takovým tím houpavým způsobem. Došel až ke Gordonovi. Chvíli stál přímo před ním, tak necelých deset centimetrů od pilotova nosu. Muž se krátce podíval Císaři do očí, ale byl totálně vyčerpaný, takže mu hlava zase rychle klesla. Jenom zaregistroval jakýsi svistyvý zvuk.
Císař totiž vytáhl zahnutou mačetu. I když toto byla spíš primitivní zbraň, jakoby podomácku vyrobená.
Gordon náhle zaječel. Byl to až nelidský křik, který vůbec nepřestával. Prudce otevřel oči a s hrůzou si uvědomil, jak se v pase úplně zlomil a ohnul se až k připoutaným nohám. Nepřestával ale řvát. Cítil, jak mu z ramenou rychle tečou silné stroužky krve. Stále ze sebe vydával mohutný křik. Chtěl si ještě trošku jen tak (nesmyslně) protáhnout prsty. Vtom mu hlas začal prudce přeskakovat, až ochroptěl úplně. Žádné prsty ani ruce už neměl. Císař mu je nemilosrdně uťal a ty zůstaly stále spoutané viset nahoře na kůlu.
Vůdce udělal jakýsi mlaskavý zvuk. Dva muži, kteří předtím podpírali Gordona, k Císaři okamžitě přišli. Ten znovu mlaskl a ukázal na pilota, který byl pořád bezděčně ohnutý k nohám, protože mezitím ještě navíc ztratil vědomí.
Oba muži chytili Gordona za neustále krvácejí pahýly paží a narovnali ho. Stále ho drželi za ramena a pomalu obešli kůl, až stáli za ním.
Císař opět zvedl mačetu.
Slunce víc a víc pálilo a neúnavně se odráželo od čepele zbraně.
Císař vítězoslavně zakřičel a jedním prudkým pohybem pilotovi amputoval obě nohy najednou. Oba muži tělo stále drželi ve stejné poloze na kůlu. Z dálky to skoro vlastně až vypadalo, jako by tělo bylo neporušené. Tedy až na krvácející nohy. A na chybějící ruce samozřejmě.
Císař na muže kývl a ti pilotovo tělo okamžitě pustili. Torzo s hloupým zvukem dopadlo na udusanou zem. Gordonova hlava sebou náhle začala škubat. Císař se na to chvíli pobaveně díval. O pár okamžiků později se s mačetou rozmáchl a pilotovi ji uťal. Vzal hlavu za vlasy a s vítězným gestem ji zvedl do výšky. Dav propukl v jásot. Vůdce hlavu opět pustil.
Dvakrát tleskl. Z kruhu vyběhli asi tři muži a začali připravovat ohniště. Již brzy bude hostina…
konec