S Annabelle to mám jako na houpačce. První díl z roku 2014 byla pro mě úplná katastrofa. Vůbec mě to nebavilo, neodsýpalo to a každou chvíli jsem se díval na hodinky, kdy bude konec. O tři roky později bylo oznámeno pokračování, i když se vlastně jednalo o prequel. Pravděpodobně bych to nechal být. Ale moje přítelkyně, která by se na horor sama nikdy nedívala, chtěla jít na něco do kina a vybrala právě Annabelle 2: Zrození zla (je zajímavé, že když už jde se mnou do kina, tak prakticky vždy vybere horor 😀 ). Já jsem pochopitelně souhlasil, i když se mi příliš nechtělo, vzhledem k mým převažujících negativních pocitů z prvního dílu. A výsledek? Naprostá a totální spokojenost. Nebylo to poprvé, kdy jsem pocítil sílu kina. Mám na mysli, že jsem zvyklý chodit na čtvrteční premiéry (ovšem pouze a jen na horory). A ať je ve výsledku film jakkoliv natočený či napsaný, vždy si ode mě odnáší bonusový bod už jen za to, že jsem ho viděl v kině. Protože ta atmosféra v sále má prostě taky co do sebe. A je to rozhodně jiné, než když se na film kouknu doma na notebooku či tabletu. Ale abych to nesváděl jen na kino, dvojka Annabelle je povedená, má dobré lekačky a vůbec samostatný děj. Opravdu se mi ten film líbil.
V úvodu jsem mluvil o houpačce. A přesně to dopadlo i s třetím pokračováním prokleté panenky, v originálu nazvaném Annabelle Comes Home. Na pomyslné křivce je první film ve velkém mínusu pod čarou, poté prudký vzestup a následně zase pokles, i když ne v naprosto totožné rovině jako první snímek (ale není od něj daleko). Já nevím, občas (nebo možná spíš většinou) mi přijde, že natahování jednoho filmu do víc sérií je naprosto zbytečné a tvůrcům jde převážně jen o zisk, byť třeba samotná kvalita upadá. James Wan je špičkový hororový tvůrce, scénárista a producent v jedné osobě a jeho duchařské filmy jako Insidious či The Conjuring jsou divácky velmi dobře hodnocené, protože James dovede divákům zprostředkovat mrazivou atmosféru, zajímavé postavy a skvělý děj. No a ostatní tvůrci na něj a jeho úspěch pochopitelně chtějí navázat. Již teď existuje celé univerzum Conjuringu. Mám rád různé záhady a tajemno. Ed a Lorraine Warrenovi bezpochyby patřili mezi nejslavnější lovce paranormálních jevů. A i když především na duchy ve skutečnosti nevěřím, filmové zpracování případů zmíněné slavné dvojice mě víceméně vždycky bavilo.
Ale právě na tom stálo i to, že manželé Warrenovi byli součástí celého děje. Ale to bohužel ve třetí Annabelle nebylo. Byli tam jen ze začátku a pak prostě kamsi odjeli (pravděpodobně za dalším případem nebo nevím, to jsem totiž nějak vůbec nepochytil). Nevím jestli se o tom nějak zmiňovaly i jiné filmy, ale osobně až tady jsem se dozvěděl, že Warrenovi měli dceru. Vím, že především v USA je velmi populární babysitting. Proto si kdykoliv kamkoliv můžete odjet a starost o ratolesti a celou domácnost dáte do rukou chůvy. Klidně i přes noc…
Nebudu teď dopodrobna popisovat děj. Ale musím říct, že to bylo zase jedno velké zklamání. Byl to takový mišmaš. Tím, že ve filmu byly tři hlavnější postavy, tvůrci se rozhodli, že tam dají co nejvíc monster a duchů, co je budou jednotlivě honit – které Daniela vypustila, když se dotýkala různých předmětů v uzavřeném pokoji s artefakty manželů Warrenových. Ale právě takové kvantum posedlých věcí nebylo z mé strany dobrým tahem, protože pak jsem se tam začal v ději trochu ztrácet. Navíc prakticky všechny lekačky byly takové předvídatelné, že pak vlastně ani nefungovaly.
Ve finále to bylo o malý chlup lepší než první film s Annabelle z roku 2014. Ale opravdu to žádná sláva nebyla. Dokonce se to u mě na pomyslný průměr nedostalo. Já nevím, celé mi to přišlo takové nezajímavé a nezáživné. Nebyla to vyloženě katastrofa, ale teď si jen odškrtnu, že jsem ten film viděl a víc ho řešit nebudu.
Bude Annabelle 4? No, asi to nebude můj must-watch film. Ale kdo ví. Potřetí se vracím k úvodní houpačce. Když tento třetí přírůstek nic moc nebyl, může to znamenat, že se případné následující pokračování vyhoupne vzhůru mezi mé TOP filmy?
