Před pikolou, za pikolou [2023]

Nečekal jsem nic, dostal jsem hodně. Svým názvem na první pohled možná úplně neupoutá pozornost a přiznám se, že jsem na ten film do kina šel hlavně z toho důvodu, že se prostě jedná o horor. A musím říct, že jsem vůbec nebyl zklamaný. Od kultovního Vymítače ďábla z roku 1973 mám prostě slabost pro posednutí. I přes to, že v tomto případě se nejedná o exorcismus, ale je tam posednutí předmětem. Pokud chcete zaujmout, zasaďte příběh do nějakého profláklého města s temnou historií (Salem) a máte takřka vyhráno. Když tak nad tím přemýšlím, nejsem vlastně velkým milovníkem, když film začíná závěrem a vy vlastně víte, jak to dopadne. I když v tomto případě to příliš mnoho neřekne, protože by se to v podstatě obešlo i bez toho. Vlastně to tam působilo trochu divně. Celý děj by se dal odvyprávět maximálně třemi větami. Je vždycky zajímavé využití dětských her v hororové realitě. Na hřišti se vám nic (pravděpodobně) nemůže nic stát. Když to pak ale hrají dospělí či dospívající, může se to lehce zvrhnout. Myslím si, že ve filmu byly použité celkem čtyři různé hry. Princip na schovávanou a oběšence netřeba vysvětlovat. Zaujala verze hry na babu s baterkami, i když popravdě nevím, jak se to přesně hraje. No a nakonec pro mě zcela neznámá Red Rover (do češtiny doslova přeložená jako Červený tulák). Trochu jsem pátral a zjistil jsem, že se u nás té hře říká Král vysílá své vojsko. U popisu se dočtete, že k tomu potřebujete aspoň deset hráčů. Proto teď dodatečně nechápu, jak to chtěli hrát jen ve dvou. Ale je možné, že v zahraničí se to prostě hraje trochu jinak.
Snad jediné, co mě trochu zarazilo, byl fakt, že bylo řečeno, že malému Danielovi byl vytrhávány postupně všechny zuby jeden po druhém, ale v následujícím záběru bylo jasně vidět, že má všechny zuby. To až později v démonické podobě. Ale to v celkovém hodnocení nehraje roli. A ačkoliv to u mě nedosáhlo na úplný TOP, vůbec to nebylo špatné. Pro mě to byla taková příjemná jednohubka, která i rychle utekla. Tohle bych klidně doporučil všem, i těm, kdo třeba ještě váhají, zda se začnou obecně dívat na horor. Myslím si, že to je úplně ideální jako první film a vůbec seznámení se s tímto velkým žánrem, kterému se říká horor. Pár lekaček tam je (malá část z nich i nepředvídatelná) a hlavně celkově to má dobrou atmosféru.
Jak jsem říkal na začátku – moc jsem nečekal a stejně mě to mile překvapilo. Tvůrci si možná nechali malá vrátka na případné pokračování, ale to by bylo podle mého zcela zbytečné, protože film sám o sobě působí dobře. Tohle se povedlo.

Sledovaní [2022]

Tak se nám Greta dostala do filmu! Ona totiž ta podobnost s hlavní hrdinkou v podání Molly Nutley je dost velká. Obě jsou pro mě po fyzické stránce a vzhledově naprosto nesympatické 😀 Před dvěma měsíci jsem možná poprvé v hororu slyšel norštinu a nyní pro změnu švédštinu. Od filmu jsem prakticky nic nečekal. Nic jsem si o něm schválně nechtěl zjišťovat, ani trailer, prostě nic, protože to mnohdy je lepší. Člověk totiž může být zklamaný jen ze špatného zpracování. A když synopsi znáte, máte tak aspoň hrubou představu. Samozřejmě to není pravidlem, ale může to mít vliv na celkové hodnocení. A já právě spíše preferuji, když do něčeho jdu právě detailně neobeznámen. A líbí se mi, že česká kina uvádějí kromě amerického mainstreamu i filmy z jiných zemí. Sice se občas stane, že snímek k nám dorazí třeba i s ročním zpožděním (jako je třeba případ tohoto filmu Feed), ale to myslím vůbec není na škodu. Nejdůležitějším aspektem jakéhokoliv filmu je kvalitní scénář, na kterém se odráží celkové zpracování. Nemusí tam být úplně ti nejznámější herci – nicméně v tomto případě se může jednat o nastupující švédskou mladou filmovou generaci. Co vlastně v hororu znamená pojem mainstream? Že je v lese sériový vrah? Že je film nadupaný samými lekačkami? Že jsou tam démoni a jiná klasická monstra? Že producenti od filmu očekávají velké zisky? Že je to z USA? Já myslím, že takových filmů už máme všude kolem dost. A proto jsem rád, když mám možnost v kině vidět film z jiné země. Skandinávie obecně je známá svými temnými a syrovými detektivkami. Dalo se tedy očekávat, že to bude i v tomto případě. Já to ale osobně vnímám jako film pro většinové, tj. mainstreamové publikum. Což ovšem automaticky neznamená špatný snímek. Protože tady to z mého pohledu absolutně neplatí. Právě naopak – dokonalý horor, který mě ve všech ohledech bavil a rozhodně se na něj vyplatilo jít do kina.

Zpočátku jsem se trochu obával, že se bude jednat o found footage – tedy hororový žánr, který příliš nemám v oblibě. Naštěstí tyto obavy byly liché. Sice žiju v době, kdy v podstatě každý má Instagram či TikTok, ale já je nemám a účet na těchto „sociálech“ si vytvářet nehodlám. Mám Facebook, ale stejně ho příliš moc nepoužívám. Proto nerozumím těm, kteří svou „práci“ označují termínem vloger či influencer. To jsou jinými slovy lidé, kteří pracovat nechtějí a přežívají jen díky propagaci různých značek. Sice to bylo jedním z ústředních témat celého filmu (minimálně důvod cesty na „kemp“ na malebném ostrově), ale naštěstí to nestálo jen na tom. Kolik už bylo natočeno filmů, kde byla nějaká místní legenda, která se stala skutečností. I když to tady vlastně úplně neplatilo. Ale zase mě to velmi chytlo – tím celkovým pojetím a zpracováním. Věděl jsem (no dobrá, možná jen tušil), že za čarodějnicí utopenou v jezeře nebude něco nadpřirozeného. Ale tipoval jsem špatně, kdo se skrývá za tou železnou masku se zvonečkem. Nejvíc mě potěšil závěrečný zvrat, kdo že to byl synem majitelů ubytování na ostrově. Jen jsem věděl, že závěrečný útěk nebude jen tak – to by u mě jinak to hodnocení asi trochu pokleslo. Tady jsem se ale celou dobu bavil. Vím, že úvod by měl do celkového příběhu nalákat, ale možná by to mohlo být rovnou o té čarodějnici. Ale nevadí. Často totiž úvody nemají moc společného s celkovým dějem. Jak říkám, slouží to spíš jako takové lákadlo. Pokud bych přeci jenom měl aspoň jednu věc vytknout – když došlo k zabití, často to bylo vidět mimo kameru a pak byl pohled na zraněné tělo oběti. A taky se dalo předpokládat, že minimálně hlavní hrdinka přežije. Teď jsem si vzpomněl ještě na jednu takovou nelogickou věc. Když jedna holka z party při útěku do sauny zakopne a spadne na zem, nikdo jí nejde pomoct a nechají ji ležet (sama to sice říkala, že hned příjde, ale logické mi to moc nepřijde). Zvláště když vás někdo honí…
Ale stejně to jsou spíše takové maličkosti, které neměli absolutní šanci překazit můj dokonalý filmový zážitek. Chci více těchto „mimo mainstreamových“ hororů. Protože tady se to povedlo. Skvěle natočeno, dobrá „monstra“, hezké prostředí. Líbilo se mi to. A peněz za lístek do kina určitě nelituji. Stálo to za to. Před dvěma měsíci v půli června jsem viděl norský horor a teď další ze stejné části Evropy. Je vidět, že tyto státy mají temné vypravování v krvi. A svědčí jim. Sice Feed se letos neobjeví na mém trůnu nejlepšího hororu (tam stále nepřekonatelně zůstává Evil Dead Rise), ale i tak se umístí na velmi dobré příčce. Budu se těšit na další horůrek ze Skandinávie. Protože tyto národy umí natočit kvalitní filmy, které zaujmou. Tady se mi to opravdu velmi líbilo. Jen tak dál!