Rituál [2025]

Kolik již bylo natočeno hororů o exorcismu? Opravdu velmi mnoho. Pochopitelně asi nejznámějším a jedním z nejlépe hodnocených je bezpochyby ten z roku 1973 s Lindou Blair, do níž vstoupil démon Pazuzu. Otázka tedy zní: může v dnešní době ještě vymítání ďábla zaujmout? Já jsem si jistý, že ano, když se k tomu přidá správný scénárista a režisér. Důležitá je ta správná atmosféra a příběh. Snímek Rituál je možná zvláštní tím, že se celý děj vlastně odehrává na jednom místě. A tím je františkánský kostel ve městě Earling v americké Iowě. Když to kupříkladu srovnám s ikonickým Vymítačem ďábla, tak ten má záběr různých prostředí daleko širší – počínaje vykopávkami v severním Iráku přes hlavní část děje ve Washingtonu D.C. Největší problém příběhu na jednom místě je, aby to prostě nenudilo. Tady bylo zajímavé, že jsme viděli celkem asi šest rituálů, při kterých se démon pokaždé choval trochu jinak. Ano, někdo by mohl tvrdit, že snímek The Ritual vlastně nepřináší nic nového, nic, co jsme už někdy předtím neviděli. Přesto jsem byl z něho nadšený. Proč? Já si myslím, že film není jenom o náboženství. Je o víře obecně. Možná i o poznání sebe sama. Sám mladý kněz je od začátku k exorcismu skeptický. Jelikož se s ním osobně nikdy nesetkal, považuje dívčiny projevy za nějakou psychickou nemoc (logicky). Ono totiž je zvláštní, že se démon projevuje pouze jakmile starší a s praktikováním exorcismu zkušenější otec z Řádu menších bratří kapucínů Theophilus Riensinger v podání Al Pacina začne citovat úryvky z Bible. Jinak je dívka vlastně normální. Pacino si celý film krade tak trochu pro sebe. Při pohledu na jeho hnědou kutnu se mi okamžitě vybavila postava otce Školastyka z mé nepříliš oblíbené pohádky Hrátky s čertem. Jinak určitě musím vyzdvihnout efekty a taktéž celkový hudební doprovod. Konec je sice trošku předvídatelný, ale i tak potěšil. Za mě je tento Rituál opravdu velmi povedený a bez ostychu ho můžu zařadit přímo po boku k již výše zmíněnému kultovního snímku z roku 1973. Určitě ho zařadím mezi mé TOP horory roku 2025. Totální spokojenost.

Stáhni a zemřeš [2019]

Svůj první mobil jsem dostal, až když jsem v prváku na střední. Ne, že by za mě neexistovaly (není mi 105 :D), ale prostě jsem ho nepotřeboval. Bylo to véčko, Nokia, takový červenohnědý a po čase používání a hraní jednoduchých java her bylo tlačítko s pětkou úplně nečitelné. Možná, že někde doma ještě stále je a věřím, že bude stále funkční. Ne nadarmo se říká, Nokie jsou nezničitelné. 🙂
Sice mi je teprve 31, ale svým způsobem se můžu považovat za menšího pamětníka. Sice si nepamatuji přesný rok (což je vlastně takový protimluv k té předchozí větě), ale zažil jsem přechod tlačítkových telefonů na smartphony. Mladší populace se na to přirozeně rychle adaptuje (proto také umějí i s počítači lépe než důchodci), ale ti starší – minimálně v tom boomu „změny / výměny“ mobilů – s tím měli určitě větší problém. Ale je to přirozený vývoj. Když se vrátíme v čase o sto let zpátky (co o sto let, klidně stačí jen padesát let mínus od současnosti), je úplně fascinující a svým způsobem neuvěřitelné, kam jsme se jako lidstvo celkově posunuli. A teď si představme zase opačný posun – tj. plus padesát let. To, co je dneska moderní, bude pochopitelně už zastaralé a na denním pořádku budou technologie, které si dnes třeba ani nedovedeme představit.

Po delším úvodu konečně několik vět k samostatnému filmu. Chytré telefony má dneska prakticky každý. A máme tam milion aplikací a i když třeba všechny nepoužíváme, čas od času si stáhneme něco nového. A kdo by mohl odolat appce, díky které se dozvíme, kdy zemřeme? (Třeba já). Mělo to poměrně dobrý potenciál. Ze začátku pochopitelně nikdo nevěří tomu, že by to mohlo opravdu fungovat.
První výtku mám s podobností holky z úvodu, která se stala první obětí aplikace, s tou hlavní postavou. Bylo vidět, že ta „úvodní“ zemře a hned v následujícím záběru byla ta druhá (Quinn). Mohla mít aspoň jinou barvu vlasů. Ale pro mě nejhorší byl potrhlý kněz, který hlavním hrdinům měl pomoct s odehnáním zákeřné entity. Do té doby to mohl být celkem slušný horor, ale tímhle to úplně zazdili. Opravdu za každou cenu to od té chvíli měla být komedie? Podle mě je celý film cílený na mladší diváky a ti se určitě s knězem museli bavit. Pro mě to ale bylo trapné a okamžitě se díky tomu rapidně snížilo hodnocení.
Ne, nakonec z toho nevyšel odpad, ani druhé nejnižší hodnocení na ČSFD, ale pod průměr to u mě spadlo. S tím duchem to už bylo poněkud přehnané. Mohlo to být trochu udělané ve stylu Final Destination – že na každého po skončení odpočítávání bude čekat „osud“, který si pak pro něj přichystá nějakou nehodu. Tady se tvůrci snažili být trochu inovativní. Opět – komu se to líbí, tomu to rozhodně brát nebudu. Ale mě to moc nebavilo. A štve mě taková drzost filmařů, kteří na konci filmu počítají s tím, že budou mít velké zisky a tudíž si hned připraví zadní vrátka pro pokračování. Když to končí trochu otevřeným koncem, ještě to tak nějak beru. Ale když při posledním záběru Quinn vytáhne telefon a tam má oznámení na aktualizaci aplikace na Countdown 2 – jinými slovy, že už tvůrci chystají druhý díl. A zrovna u tohoto filmu nepovažuji pokračování za nutné, protože si nedovedu představit, v čem by se ten příběh mohl ještě rozvinout. Takže celkový pocit? Zklamání. Čekal jsem to daleko lepší a určitě se na to znova dívat nehodlám. A možná kdyby se z toho z půlky nestala komedie, dopadlo by to z mého pohledu lépe. A navíc mi to zpracování přišlo prostě celkově nezajímavé.