Lars von Trier. Pro mě absolutně neznámý režisér, kterého znám jen podle jména. Ale pochopil jsem, že by to svým způsobem mohl být vlastně „brácha“ Davida Lynche. Oba totiž točí takové jakési „filmy náročného diváka“. Samozřejmě ne každému to vyhovuje (já mám třeba s Lynchem problém dosud, i když některá jeho díla jsou i z mého pohledu lepší a pochopitelnější). Nicméně tento konkrétní film jsem měl v hledáčku už dlouho. A určitě tomu nedám stoprocentní hodnocení. Musíte se přizpůsobit tomu, že je to vyprávěno z pohledu sériového vraha. To je samozřejmě zajímavá myšlenka. Nemůžu říct, že by mi to přímo vadilo, ale zpočátku pro mě bylo trošku zvláštní rozdělení filmu na asi pět kapitol, tzv. incidentů. Ale zase to mělo výhodu, že ty jednotlivé dílky postupně tvořily celek. Každý incident představoval jiný časový úsek. Pro mě byla nejzajímavější asi třetí část, kdy Jack má díky vousům totálně změněnou image a – co mě překvapilo nejvíc – dokonce i rodinu (kterou tedy stejně obětuje). Nikdy jsem ve filmu neviděl vraha (jako bych ho někdy viděl v reálu, haha), který by měl obsesi dokonale uklízet místo svého činu. A to i za cenu, že by se nechal přitom chytit.
Škoda jen, že některé scény mohly být více brutální. Nějakou dobu jsem přemýšlel pouze o průměru, ale nakonec se to dostalo lehce přes. Je to takový těžší film a určitě ne pro každého. Navíc zde je hrdina vrah. Musím ale pochválit casting, protože Matt Dillon se na roli slizkého Jacka hodí dokonale. Sám bych měl problém ho po tomto výkonu obsadit třeba do komedie. Konec snímku s peklem byl možná přeci jen trochu přehnaný, ale na druhou stranu to tam tak nějak logicky patřilo. The House that Jack Built není dokonalý film. A rozhodně mě už jeho „znovuzhlédnutí“ neláká. Neměl jsem problém s tím, že hlavní hrdinou příběhu je vrah. Spíš to na mě místy bylo až moc filozofické. Vím, že v názvu zmíněný dům měla být nějaká metafora čehosi, ale to už jsem moc nepobíral. Na konci filmu jsem přemýšlel – co by se stalo, kdyby Jack úspěšně přešel peklem a znovu a znovu začal vraždit? Režisér jasně ukázal, že když je někdo zlý člověk, čeká ho v pekle to nejhorší.
Opět se musím přiznat, že s tímto zamyšlením jsem zase nějaký čas otálel, protože jsem potřeboval chvíli na vstřebání dojmů. Pokud bych nad snímkem ještě dále přemýšlel, možná by se moje hodnocení změnilo (spíše tedy snížilo). Takže mé jediné větší výtky jsou k menší brutalitě při vraždách a že je to opět film, u kterého je nutné myslet s čistou hlavou. Nejsem schopen ho komukoliv doporučit, protože to je individuální na každém, jak snímek přijme. Nepochybuji, že bude mít své skalní fanoušky, který na něj nedají dopustit. U mě rozhodně platí, že jednou a dost.
