O dva roky starší dánský originál neznám. Nemůžu tedy srovnávat. Trailer jsem párkrát viděl, nicméně mě ani moc nenalákal na to jít do kina. Ale tam jsem nakonec přeci šel hlavně z důvodu, že žádný jiný horor v té době nebyl a také kvůli Jamesovi McAvoyovi. Ten se mi především líbil v roli dospělého Billa Denbrougha v povedeném It: Chapter Two.
Speak No Evil vlastně ani za horor nepovažuji, spíše hodně temný thriller. Hranice mezi těmito žánry je občas dost tenká a někdy záleží prostě na pohledu každého. U některých snímků to dovedu rozlišit, ale tady v tom jsem nic hororového neviděl. Líbilo se mi postupné budování a zvedání napětí. McAvoy si roli šíleného psychopata vyloženě užívá. Určitě to celé je lehký nadprůměr. Přesto ale určitě nemám potřebu to zhlédnout znovu. Řekl bych, že obdobných filmů již vzniklo mnoho. Tady se mi líbila celková atmosféra. Přemýšlím, jestli se mám někdy časem podívat i na originální snímek ze Skandinávie. Protože jestli toto je vyloženě remake, viděl bych něco jiného? Na druhou stranu jsem rád, že jsem do kina zavítal, protože tam v podstatě chodím jen a pouze na čistokrevné horory. Tady si nějak nevybavím žádnou konkrétní scénu, která by mi uvízla v hlavě. Jedno zhlédnutí je za mě akorát. Líbilo se mi, jak se postava Paddyho postupně mění a my jen vidíme, jaký je ve skutečnosti psychopat. To pozvolné vykreslování napětí se povedlo a možná právě kvůli tomu jsem tomu dal lehce nadprůměrné hodnocení. Ale jinak to v podstatě není pro mě vyloženě zapamatovatelný snímek. Zkrátka jednou a dost.
