Občas se stane, že se po opětovném zhlédnutí sníží hodnocení. A stejně to nastalo i v tomto případě. Původně to bylo z mé strany nadprůměrné, ale teď už se to dostalo i pod ten zlatý střed. Nepamatuji se, kdy jsem film viděl, ani kdy jsem četl knihu. Jediné, co tak nějak vím, bylo, že jsem se dlouho nemohl do románu začíst. Z Kingových předloh opravdu mám v hlavě jen takové spíše útržky. To je hlavní důvod, proč si ty všechny jeho knihy chci hezky od začátku opětovně přečíst. Když jsem Mrtvou zónu viděl teď podruhé, největší negativum nyní spatřuji v celkové pomalosti. Děj se tak nějak táhne a nic moc se neděje. Christopher Walken je ovšem skvělý a výborně se na tu postavu hodí. Z knihy jsem si pamatoval, že jednou z nejhlavnějších částí je politická kampaň Grega Stillsona. Jenomže ve filmu mi přišlo, že dostala přeci jen málo prostoru. Jasně, první polovinu my jako diváci zjišťujeme, jakou schopnost vlastně Johnny získal a jak se s ní vyrovnává. Dle mého se to ale strašně dlouho protahuje. Nevím, ale myslím si, že takový pocit jsem při prvním zhlédnutí neměl. Možná to bylo tím, že jsem film tuším viděl krátce po přečtení předlohy. I když bylo ve filmu tak nějak vysvětleno, co vlastně znamená ta ona „mrtvá zóna„, stejně jsem to moc nepochopil. Je to tedy změna budoucích událostí? A proč někdy Johnny viděl budoucnost a jindy minulost? Bohužel musím konstatovat, že při druhém zhlédnutí tohoto filmu jsem se často nudil. Herecké obsazení je ovšem dobré, to ale nezachrání z mého pohledu pomalé celkové tempo. Dřív jsem to možná viděl jinak, ale za mě to není bůhvíjak zapamatovatelný snímek. Navíc část je o politice, o kterou se absolutně nezajímám. Ale to samozřejmě není ten hlavní důvod, proč mě teď ten film tak nezaujal. Ale celkově mi to prostě přišlo takové nemastné neslané a bohužel se to ani v úrovni průměru neudrželo a spadlo to lehce pod něj. Další zhlédnutí rozhodně v plánu nemám a nechystám.
Cuja považuju za takový „spíše jednodušší“ Kingův příběh. Nemůžete tam hledat nějaké příliš hluboké myšlenky. Ale vše působí velmi reálně a asi by se to i mohlo stát. Ale nevím. U každého tohoto „nového Kingova zamyšlení“ zdůrazňuji, že si pak postupně musím (znovu) přečíst všechny knižní předlohy. Občas si něco pamatuji víc, ale obecně spíše méně, protože ve většině případů zjišťuji, že tyto filmové adaptace nemůžu úplně srovnávat s romány a povídkami. Ukažte mi jakýkoliv jediný film, který byl natočen podle knižní předlohy a který by úplně věrně zachytil veškerý děj i s jeho vedlejšími odbočkami. Na jednu stranu, v tom je síla knih – můžeme si to představovat úplně jakkoliv (a každý pokaždé navíc zcela jinak). Jenomže pokud nemáte v úmyslu udělat pěti-hodinový film, jako filmař musíte vypíchnout jen ty nejdůležitější momenty. Pro běžného diváka, „nezkaženého“ a neovlivněného předlohou, je hodnocení takového filmu jako každý jiný. Kingovi čtenáři, ale mají přirozeně tendenci to okamžitě srovnávat a hledat nesrovnalosti a rozdíly. Na jednu stranu to je asi dobře, ale pro mě osobně film nemusí být úplně přesnou kopií knihy. Musí prostě zaujmout.
Cujo není vůbec špatný film. Ale stejně teď při druhém zhlédnutí se mé hodnocení trošičku zhoršilo. Půl filmu se totiž řeší nevěrná manželka a s tím související rodinné problémy. Při prvním filmovém setkáním s tímto nemocným bernardýnem mi to tolik nevadilo. Teď už ano, protože mi to přišlo poněkud zdlouhavé. Naštěstí se vše změní, když na scénu vlítne samotný Cujo. Útoky na auto uprostřed farmy patří vlastně k tomu nejlepšímu z celého filmu. Trenéři odvedli ze všemi psy (prý jich bylo dohromady asi čtyři) skvělou práci. A k tomu samozřejmě i maskéři. Jak postupně vzteklina na bernardýna působí, tím je jeho vzhled „strašnější“. Jen jsem moc nerozuměl kompletně změněnému závěru, kdy v knize malý Tad na konci zemře. Ve filmu ne a koná se happy end. Proč? Diváci by to neustáli? Vždyť o tom horor je. Nemusí to přeci vždy skončit dobře. Ale jinak je to celkově dobrý film. I když ve většině Kingových knihách jsou antihrdinové lidé, ale občas to jsou i zvířata. Ale ty sami za to mnohdy nemůžou. Pes Cujo by pravděpodobně nikdy nikomu neublížil, nebýt infikovaného netopýra. Ale potom by to nebyl horor.
Nejsem si jistý, zda se na Cuja ještě v budoucnu znovu podívám. Možné to je, ale s aktuálním hodnocením bych pak už asi nehýbal. Obecně řečeno, v opětovném zhlédnutí můžete objevit další nedostatky (ale zároveň i pozitiva). Něco jiného je zhlédnutí filmu po několika letech. Jinak si myslím, že by měly platit úplně první dojmy. A když si něčeho napoprvé nevšimnete, nedělal bych z toho tragédii. Důležité je, jak na vás ten daný film celkově zapůsobí. A každé další zhlédnutí to vše může ovlivnit. Cujo je dobře natočený film, i když pro mě ne zcela stoprocentně skvělý. Ale klidně ho můžu každému doporučit.
Stačilo málo a dostalo by se to pod průměr. Vím, že Stephen King napsal i několik scénářů. A Creepshow je jeden z nich. Přiznám se, že nejsem příliš velký fanoušek povídkových filmů. Vždy by to mělo mít jedno téma společné (tady v tomto případě byl pojítkem popelník, který se prý objevil ve všech pěti povídkách, ale já jsem si ho všiml jenom v té první). Bohužel musím říct, že jsem od Creepshow čekal víc a dostal jsem poněkud zklamání. První povídka byla vskutku dobrá (ač nefalšované béčko), ale zase druhá, kde se sám King objevil v titulní roli – to byla prostě jedna celá katastrofa. Vím, že Romero Kingovi řekl, ať to hraje podle sebe, ale to amatérské přehrávání bilo do očí a vůbec se mi to nelíbilo. Beztak vím, že právě tahle povídka bude pro někoho nejlepší. To ta moje best je určitě ta následující, třetí v pořadí. Leslie Nielsena znám pouze jen z parodií a komedií a nikdy bych si ho nedovedl představit v nějaké vážné roli. Tady byl opravdu skvělý a jen tím dokázal, že to byl pan Herec. Je slizký, brutální a s ničím se nemaže. Upřímně toto byla opravdu velmi hnusná smrt – když se nemůžete hýbat a jen čekáte, až vás navždy spláchne vlna. Zatímco všechny ostatní povídky měly vždy v sobě nějaký ten humorný a komediální prvek, v této konkrétní opravdu nic k smíchu nebylo. Ale líbila se mi asi úplně nejvíce. Čtvrtá s tajemnou bednou navazovala na stejnou notu jako první. Dle mého byla ale tato o něco slabší než ta úvodní. Ale nebyla špatná. Poslední povídka byla moc fajn a super. Zápletka velmi jednoduchá, ale přesto přesto vůbec nenudila. Moc se mi líbilo zpracování. Všechno bylo jen v jeho v hlavě, ale přesto na konci tomu tak úplně nebylo. Povídka působila zvláštně, ale to se mi na ní právě moc líbilo a užil jsem jsi ji. Vím, že tímto filmem chtěli pánové King a Romero vzdát hold béčkovým a brakovým sešitovým komiksům a dost možná se jim to podařilo. Bohužel za mě byla nejvíc super jen jedna povídka (plus tedy ve velmi těsném závěsu ta poslední), ale musím snímek hodnotit jako celek. Líbilo se mi celkové propojení s otcem, který synkovi vyhodí ty brakové komiksy, ale pak sám na to doplatí. Jak jsem zmínil v úvodu, povídkové filmy obecně příliš nevyhledávám. Tím neříkám, že to bylo úplně špatné, ale některé věci bych prostě stejně upravil a vylepšil. Proto si myslím, že průměr je ode mě adekvátní hodnocení. Ale zase jsem na jednu stranu rád, že jsem to viděl a mohu si to odškrtnout jako splněné.
Jeden z nejlépe hodnocených hororů vůbec. Klasika žánru. Jasně, pan King jako autor má plné právo tento již kultovní snímek nenávidět. Mně nejvíc asi chyběla oživlá zvířata z živého plotu a taky svým způsobem posedlý kotel. Ale ani to při mém opětovném zhlédnutí nic nezměnilo. Stále to bude patřit k vůbec nejlepším. Stanley Kubrick si to udělal prostě po svém. Miluju Kinga, ale nesouhlasím s ním, že první adaptace jeho Osvícení byla špatná. V celém filmu prakticky nenajdeme jediný jumpscare. Navíc teď po letech to beru jako spíš více psycho než čistý horor. Teď jenom přemýšlím, jaký bych měl z filmu pocit, kdybych nejprve viděl Kingův na míru napsaný scénář k televizní verzi z roku 1997 a teprve pak ten s fenomenálním Jackem Nicholsonem. Mně tam vůbec nevadí. Ano, Nicholson je šílený v podstatě od začátku, ale jsem si jistý, že jiného herce by sám Kubrick nechtěl. Je to pro mě Herec s velkým H. Muž, který zahraje jakoukoliv grimasu. A zde se opravdu mohl naplno vyřádit. A když se mu pak do rukou dostane sekera, nemusí pak už říct ani slovo. Každému je jasné, že Overlook nad ním naplno převzal kontrolu. A Danny to věděl celou dobu, že tam vůbec nemají jezdit. A teď si vážně pokládám otázku – netrpěl Jackův syn náhodou také částečně schizofrenií? Nebo byl Tony prostě součástí jeho osvícení? Musím se přiznat, že po prvním zhlédnutí jsem moc nechápal, co to vlastně to ono osvícení znamená. Myslel jsem, že to je pro všechny takto obdařené stejné – jako měl kuchař Halloran, když si mohl telepaticky povídat. Jenže to vlastně uměl i Danny, když mu rozuměl. Jenže on měl ještě jako „hlavní specializaci“ to, že viděl, co se na daném místě stalo. Musím si knihu pochopitelně ještě přečíst (myslím si, že jsem ji kdysi četl, ale prakticky vůbec nic si z toho nepamatuju). Jako, že tam i to bude srozumitelněji popsáno, co to přesně to osvícení je. Ve filmové verzi totiž s tou schopností nevidím žádné praktické využití, jako by bylo například létání či změna minulosti či budoucnosti. Ale celkově stejně opětovně musím smeknout před dokonalou představivostí pana Kinga. Je opravdu fascinující, že lidská mysl dokáže vytvářet světy a věci, které se nikdy nestaly a neexistovaly. Ale samozřejmě při čtení si to můžeme různě představovat – vlastně každý čtenář to uvidí nějak jinak. A pak samozřejmě záleží na tom, zda to tvůrci ve filmu nějak dodrží. Když se adaptuje libovolné knižní dílo, vždy by měla být zachována základní myšlenka, hlavní postavy a z většiny i děj. Je prakticky nemožné přenést celou knihu do filmové podoby. Jasně, kniha se může rozložit například do minisérií. Ale i přesto taky tam nebude úplně vše obsaženo. A v tomto konkrétním případě se mi Kubrickova první adaptace Osvícení velmi líbila. Mělo to hlavu a patu i právě pro ty diváky, kteří románovou předlohu nečetli. A to, že tam nějaké menší či větší detaily chyběly nebo byly poněkud upravené, to mi vůbec nevadilo. Jak říkám, viděl jsem to teď opětovně, možná tak potřetí, ale nic to neztratilo ze své dokonalosti. Hlavně taky to je film, který je vhodný i pro ty, co se normálně na horory vůbec nedívají. Není tam žádné strašení, v podstatě vše je vsazeno na celkovou psychickou (či psychopatickou?) notu. Možná to má svoje mouchy, ale z této Kubrickovy verze se mezitím stal kultovní horor. Už teď jsem moc zvědavý na ten druhý, knize věrnější televizní snímek, který jsem dosud neviděl. Třeba budu mile překvapený, kdo ví. Ale vím, že přes to všechno se mi verze z roku 1980 nikdy neomrzí. Pan Kubrick odvedl skvělou práci.
Strašně dlouho jsem odkládal zhlédnutí tohoto snímku. Předlohu jsem četl již před před X lety, ale něco matně jsem si přeci jen z knihy pamatoval.Vůbec jsem netušil, že to natočil legendární hororový režisér Tobe Hooper. Tři filmy, které jsem od něj dosud viděl, získaly ode mě od průměrného po nejvyšší hodnocení (Poltergeist zatím zůstává průměrný, ale v budoucnu mu zároveň chci dát ještě jednu šanci). Salem’s Lot (zkrácený název pro Jerusalem Lot) je Kingův druhý román. Tentokrát se otevřeně inspiroval Drákulou. Tedy jen částečně, udělal si ho dost po svém. Upíři k hororu odjakživa patří. A Prokletí Salemu není příběhově vůbec špatná kniha. King si libuje v maloměstech, které vždy zaplní různorodými postavami. A když se do Salemu přestěhují dva cizinci, z nichž toho jednoho prakticky nikdo neviděl, vzbudí to ve starousedlících zájem. A když se po letech do městečka vrací bývalý rodák Ben Mears, přišlo mi, že pánové Barlow a Starker teprve až v tu chvíli začínají s únosy a vraždami. Jasně, Ben je hlavní postava, ale nějakým způsobem to je on, kdo to všechno odstartuje. Jenomže ve filmové adaptaci mi nějakou dobu trvalo, než mi začal být aspoň trochu sympatický. Nechci dopodrobna zde psát děj. Film celkem dobře utíká a má i několik skvělých scén (obzvláště legendární je škrábání na okno). Stejně jako v případě s Carrie si musím opět přečíst knižní předlohu. Ale i tak si myslím, že Tobe Hooper odvedl dobrou práci. Nebylo to úplně dokonalé a možná bych i zkrátil celkovou délku. U mě stejně celý film vedl elegantní Starker v podání Jamese Masona. Ten byl pro mě nejsympatičtější. Jak říkám, k plnému hodnocení mi pár věcí chybělo. Ale určitě to stojí za zhlédnutí.
Stephen King je bez pochyby můj absolutně nejoblíbenější spisovatel vůbec. Opravdu musím smeknout před jeho aktivitou. Je to nevysychající pramen perfektně vykreslených postav, míst a příběhů. Než jsem začal s četbou jeho jednotlivých knih, nejdříve jsem viděl pár zfilmovaných adaptací. Stále ale mám za to, že kniha by v tomto případě měla mít vždy přednost. Ano, některá zpracování jsou skvělá, ale stejně nikdo nemůže dokonale napodobit celou knihu. Někdo si buďto vybere jen takové ty hlavní části a mnohé důležité momenty vynechá nebo to celé pojme prostě po svém. Chápu, že filmy jsou primárně dělané i pro ty diváky, co vůbec nečtou. Ti následně pak hodnotí film jako každý jiný a nezastavují se nad nesrovnalostmi. Ostatní, kdo knižní předlohu znají, pak mají možnost srovnání, jak moc se lišila podoba určité postavy, když četli knihu a posléze, když ve filmu viděli herce, který danou postavu nakonec ztvárnil. Na jednu stranu si myslím, že vidění adaptace před přečtením předlohy taky má co do sebe. Divák ví, jak postava ve filmu vypadala a lépe si ji v knize přiřadí. Já osobně to mám tak, že když čtu první knihu, mám o podobách hlavních hrdinů jen velmi hrubou představu. A od chvíle, kdy to uvidím zpracované na filmovém plátně, už pořád v hlavě budu mít určitého herce přiřazeného k té postavě. Pravda, filmy nám poněkud ubírají z fantazie. Ale zase někdy nám může přinést i jiný vizuální zážitek (mám na mysli různé speciální efekty), který si v knize jinak musíme pouze hrubě představit.
Po dlouhém úvodu se konečně dostávám k samotnému zamyšlení. Carrie má u mě tu zvláštnost, že to bylo vůbec poprvé, co jsem nejprve četl knihu a teprve poté viděl první filmovou verzi od Briana de Palmy. Naposledy jsem snímek viděl asi tak před deseti lety a teď jsem si to pouštěl znovu. A přesto na svém původním hodnocení nehodlám nic měnit. Je pravda, že teď si pochopitelně už knihu úplně nevybavím. Ale o to víc mě to momentálně přesvědčilo, abych si v nejbližší době tu knihu znovu přečetl – ten první Kingův román, který dopsal díky své manželce, která rukopis Carrie vytáhla z koše a „donutila“ svého manžela dílo dokončit. To ona, Tabitha Kingová, měla asi ten nejzásadnější vliv na to, že se z Kinga stal jeden z nejslavnějších spisovatelů v žánru. Teď při druhém zhlédnutí má poněkud nevýhodu oproti tomu prvnímu, protože tehdy jsem knihu četl opravdu velmi krátce před filmem. Takže nemůžu teď srovnávat. Ale můžu hodnotit, co jsem viděl. Carrie je beze sporu zásadním Kingovým dílem. A pouhé dva roky po vydání tohoto prvorománu světlo světa spatřila první z mnoha a mnoha filmových adaptací Stephena Kinga. Je zajímavé, že při úvodních titulcích je spisovatelovo jméno psáno špatně – Steven namísto Stephen. Netuším, zda to byl záměr nebo jen prostá chyba. Carrie představuje postavu, kterou, jakožto typ, King použil ve více dílech. Tedy utlačovaný hrdina, který v zásadě není zlý a nechce nikomu ublížit, ale okolnosti ho k tomu donutí. Opravdu velmi musím pochválit Sissy Spacek, která byla za svůj výkon zaslouženě nominována na Oscara, ale slavnou sošku nakonec nezískala. Což je opravdu škoda, protože by si ji naplno zasloužila. Stejně jako druhá nominovaná, tentokrát jen ve vedlejší roli, Piper Laurie, která úplně neskutečně hrála její nábožensky fanatickou matku (svým způsobem mi připomněla jednu z postav z Mlhy). Takovou matku by opravdu nikdo nechtěl. Její výkon byl tak přesvědčivý a myslím si, že ji potkal osud, o který si říkala a plně si ho zasloužila. Samozřejmě nejzásadnější částí celé Carrie je asi maturitní ples. Tam se to, co Carrie držela celou dobu v sobě, uvolní v celé své síle. Myslím si, že i ona sama byla překvapená, co se v ní skrývalo. Celý film je vlastně o pomstě. Ono pak je ve výsledku úplně jedno, když to „odnesou“ i nevinní. Ponížili Carrie a ta se konečně rozhodne, že si to nenechá líbit. Nikdy nezapomenu na vytřeštěné oči Sissy Spacek. A následné promítání několika úhlů kamery najednou. To určitě ovlivnilo celý filmový svět. Vím, že vzniklo několik adaptací tohoto Kingova románu a já sám jsem kromě tohoto viděl i remake z roku 2013. Ale určitě tuto verzi od Briana de Palmy považuji za zdaleka nejzdařilejší. V kvalitě adaptace Stephena Kinga to je považováno za asi nejlepší, spolu se Zelenou mílí a Vykoupení z věznice Shawshank od Franka Darabonta. Opravdu skvělá práce.
První letošní horor v kině skončil průměrem – pravda o něco lepším, ale stále jen pouze průměrem. Tajně jsem doufal, že právě nový hororový rok 2024 začne úplně fenomenálně a bez chybičky. Nechci předbíhat, ale letošek opět bude na temné a strašidelnější snímky bohatý. Vše samozřejmě stejně vždycky záleží na daném zpracování a tak nechci předbíhat a nechám se překvapit (přesto stále skrytě doufám, že z větší poloviny to budou aspoň filmy nadprůměrné).
Těšil jsem se, že právě Night Swim bude tím prvním filmem, na který v roce 2024 půjdu do kna. Trailer jsem před koncem roku viděl několikrát a dost mě zaujal. A o to víc, když jsem se dozvěděl, že o produkci se postaraly má oblíbená studia Blumhouse a Atomic Monster, kterou založila žijící hororová legenda James Wan. Vždy po zhlédnutí ukázky jsem přemýšlel, o čem to celé vlastně bude. Začnu nejprve jedním negativem. A tím je celková pomalost snímku, než se něco skutečně začne dít. Je tam klasický začátek – tedy naznačení, co se tehdy stalo v roce 1992. Pochopitelně vše je jen v náznacích. Pak se přesuneme do současnosti. Bývalému profesionálnímu baseballistovi je doporučena po vážném zranění (které ale není nějak blíže vysvětleno) vodoléčba. A ejhle, rodinka si zrovna shání nové bydlení a narazí na dům s obřím bazénem. Realitní makléřka jim ho nejprve vůbec nenabídla. Rodina teprve až později zjistí, že se tam před lety utopila jedna holka. Díky bazénu se otec začne uzdravovat. Jenže nikdy nic není zadarmo – to si pamatujte (milé děti :)). Takhle by to mohl stále být super snímek. Jenomže zhruba v půlce se začne děj strašně vléct. Navíc když se poprvé v bazénu objeví to jakési monstrum, efekt leknutí vůbec nefunguje a je skoro až k smíchu. Bazén má ve filmu klíčovou roli, ale stejně by se tam mohlo odehrát více akčních (a děsivějších) scén. V tom bych ale hledal právě to hlavní takové negativum. Přeci jenom bazén nabízel více možností, jak naplno využít jeho potenciál. Víte, jak se také pozná dobrý film (a nejen horor)? I pár dní po zhlédnutí pořád máte v hlavě ty nejlepší scény a postavy. Jenže než jsem já jsem v ten čtvrtek dorazil z kina domů, prakticky všechno mi z hlavy zmizelo. Neříkám, že to byl úplně špatný horor. Jen prostě ničím zásadně nenadchl, ani neurazil. Upřímně jsem si hororový začátek představoval trochu jinak (a poněkud lépe). Není to film, který bych někomu s klidným svědomím právě doporučil ke zhlédnutí. Netvrdím, že nebude mít snímek své zastánce a fanoušky. A tak to je dobře, tak to má být. Mně osobně jedno zhlédnutí stačilo. Tak uvidíme, jak se nám ten nový hororový rok bude dále rozvíjet. Prvnička skončila průměrem. Víc k tomu nemám co říct.
Taková rodinná komedie s lehce hororovými prvky. Věděl jsem do čeho jdu, i když jsem tajně doufal, že by to místy mohlo být brutálnější a krvavější. Škoda nevyužitého potenciálu. Český název je schválně takový chytlavý, protože doslovný překlad – Něco je ve stodole – by upřímně třeba mě vůbec nezaujal. Názvy cizích děl se obecně musí přizpůsobit danému jazyku a publiku. Protože doslovný překlad ve velké většině případů prostě nefunguje. Každoročně před Vánoci již několik let zveřejňuji několik tipů na horory, které se buďto odehrávají přímo o Vánocích nebo prostě jen v zimě. Tento snímek tam pochopitelně přidám taky a to hlavně z toho důvodu, že byl natočen letos. Synopse i trailer vypadaly skvěle a tak to přeci musela být paráda, že jo? No, ne tak docela. Místy jsem se v hlavě v hodnocení ubíral lehce nad průměr, ale nakonec to u toho čistého středu zůstalo. Nedávno jsem v nějakém zamyšlení zmiňoval přístupnost. Mnoho filmů tak trpí, protože se pak tvůrci musí krotit, omezovat a některé scény kompletně sestříhat a vyhodit. A to je fakt škoda. Ono taky záleží, jak k tomu ten daný režisér přistoupí. Když chce udělat fakt brutální řež a krvák (jako například letos Thanksgiving či Evil Dead: Rise), je jasné, že přístupnost musí omezit. Vím, že horory by neměly být pro děti. Ale na druhou stranu se mi nelíbí, když vidím skvělý trailer na horor a když se pak podívám na přístupnost, je tam od dvanácti let. Z mé zkušenosti, když už mám hororů doslova nakoukány stovky, vím, že to prostě bude ochuzené o detaily, mnoho krve se tam taky nedočkáme a všechny vraždy (nebo minimálně absolutní většina) se odehrají mimo kameru. Možná si tvůrci takovýchto mladších diváků přístupných filmů myslí, že tím vydělají více, protože na ten snímek půjde právě třeba celá rodina. Neříkám, že všechny takto nastavené a sestříhané horory jsou špatné. Však horor není jen o krvi a jumpscarech. Ale mnohdy je takového omezení prostě škoda.
Takže Šťastné a krvavé považuji za takovou rodinnou komedii lehce otřenou hororem. Hned úvodní scéna s losem napověděla, že z větší části to bude komedie. Samozřejmě potkat takové mohutné zvíře v reálu asi není nic příjemného, ale tady to bylo samozřejmě udělané s nadsázkou. Bylo zajímavé, jak si tvůrci udělali legraci ze stereotypů Američanů (naivní až hloupí, narážky na střílení a nošení zbraní) a Norů (chlastání alkoholu). Tady dávalo smysl, že mnoho (v podstatě všichni) obyvatelé ospalého norského městečka nově přistěhované rodince rozuměli. Všeobecně se ví, že právě severské národy se hodně učí anglicky už od mala a tak není pro ně větší problém domluvit se. Líbil se mi vzhled jednotlivých „BarnElfů“. Všichni byli podobní a přeci jenom každý úplně jiný. Jen je škoda, že se na ně poměrně dlouho čeká (když nepočítám toho jednoho „zrádce“ ze začátku). Ke konci to tam slušně rozjedou, ale mohlo to být aspoň nějak trochu už i v první půlce filmu. Velké zklamání byla scéna s rampouchem, která mohla být úplně skvělá – je zajímavé, že padající rampouch by dvanáctiletým dětem vadil, ale když se pak v další scéně ukáže už zaražený skrz pusu, to už problém není. Ale o to víc mě pozitivně překvapilo přejetí místní šerifky skútrem. To byla v podstatě nejvíc krvavá scéna z celého snímku. Což je zatraceně škoda. A to jsem se právě divil, že konkrétně tato scéna tvůrcům prošla. Musím dát za pravdu několika komentářům na československé databázi, že jim řádění skřítků připomínalo legendární Gremliny. Jen si nejsem jistý jednou věcí. Když BarnElfové popíjejí alkohol, zdá se, že by poslouchali nahlas hudbu. Tím by ale samozřejmě porušili jedno ze svých pravidel. I když vlastně ne. Teprve teď, když jsem to napsal, ta hudba nahlas svým způsobem smysl dávala. Díky tomu se ještě více dokáží rozzuřit. Víceméně celou dobu při sledování jsem byl přesvědčený, že snímku udělím nadprůměrné hodnocení. Samozřejmě to na TOPku nemělo, ale i tak jsem si myslel, že by se to nad ten průměr dostalo. Nakonec se tomu nestalo. Proč? Již jsem zmiňoval přístupnost. Dále na můj vkus hodně komediálních prvků a scén (možná tak při jedné, dvou jsem se lehce pousmál). Málo krve, málo brutality. A hlavně, že to všichni ti hlavní na konci přežili. Nojo, ale to by jinak nemohlo být přístupné dvanáctiletým. Takže, abych to shrnul. Tím, že si snímek nakonec vysloužil z mé strany úplně čistý průměr, to neznamená, že by se jednalo o špatný film. Některé scény jsou i povedené a skřítci se opravdu povedli. Jenomže pak jsem si vzpomněl na loňský rok, kdy byla takhle před vánoci v kině Šílená noc. Ta sice byla také dost říznutá komedií, ale tam aspoň bylo mnoho akcí a brutálnějších scén. A když jsem si ty dva snímky poté srovnal v hlavě, nebylo by fér, kdyby si oba snímky odnesly totožné hodnocení. Ani jeden ze zmíněných filmů nedosáhl toho nejvyššího ohodnocení, ale ani jsem to prostě nemohl srovnávat. Na letošním filmu s BarnElfy se mi nejvíc líbí český název, který určitě zaujme a je skvělý. Ale jak říkám, víceméně jsem tušil, do čeho jdu a tak úplně zklamaný nejsem. Rozhodně by to mohlo být lepší. Na jedno zhlédnutí to je ale úplně v pohodě.
No teda! Přemýšlím, když jsem naposledy změnil hodnocení ve chvíli, když už přímo píšu zamyšlení. Ale v tomto případě to udělám. Plný počet si totiž ten film ale naprosto zaslouží. Nijak se netajím tím, že mám opravdu velkou slabost pro krváky a gore obecně. Problém některých hororů je, že buď vražda není přímo vidět anebo sice vidět je, ale žádné brutality se ve výsledku nedočkáme. Často to je kvůli přístupnosti. A velmi často to je opravdu škoda, protože „čistá“ scéna prostě tak dobře nepůsobí. V případě Thanksgiving mě velmi nalákal samotný trailer. Jasně, to je účel teaseru, ale tady se to velmi povedlo. Vraždících maniaků v maskách jsme už viděli spoustu. Ale přeci jenom tento konkrétní look záporáka stojí za to. Pro Američany je Den Díkůvzdání spolecně se čtvrtým červencem nejspíš nejvýznamnějším svátkem. Slaví totiž, jak první osadníci začali osidlovat břehy Ameriky a vlastně jejich první setkání s Indiány. Jenomže doba od Columba velmi postoupila a podobně jako Vánoce jsou tyto svátky více a více jen o komerci a penězích. Zatímco u nás je Black Friday takřka celý rok, v Americe v podstatě jen na jeden den. A tam navíc mají opravdové extra slevy. Slyšel jsem, jak v ten den lidi šílí a stojí kilometrové fronty a že to skoro vypadá, jako by měl nastat konec světa. Vždy jsem o tom ale jenom četl, nikdy jsem to neviděl. A právě úvodní scéna davového šílenství je prostě…šílená! Toaster zdarma pro prvních sto lidí! V tu chvíli i ti nejslušnější lidé ztratí veškeré zábrany a stanou se z nich zvířata. Dav sice byl již divoký předtím, ale stejně za ten masakr určitou měrou může těch pět, šest hlavních postav, kteří šli bočním vchodem, aby následně uvnitř supermarketu dav ještě více dráždili a provokovali. Takže úvodní scéna musela být úplnou spásou pro všechny brutalitu-milujících diváků. A tak by to mělo být – že vás začátek snímku doslova nakopne. A hned z první vraždy bylo jasné, že o další bruality nebude nouze. Ani se mi nechce pomyslet, jak by snímek vypadal, kdyby prostě dostal nižší rating. Naštěstí si Eli Roth prosadil svou. A to je setsakramensky dobře! Bylo super, že všechny vraždy byly různorodé – dočkali jsme se rozpůlení těla a vyhřezlých střev, useknutí prstů na cirkulárce, rozdrcení hlavy palicí, uškrcení a přetočení hlavy o 180 stupňů… Už jsem zmínil dokonalý vzhled záporáka. Sice trochu lehce připomíná Guye Fawkese, ale mě bavil a to hodně. Stejně jsem svým způsobem vždycky obdivoval všechny vrahy v maskách, když mnohdy mají velmi omezené vidění. A ano, přiznám se, že i tady v tomto snímku jsem spíše fandil Johnu Carverovi. A musím uznat, že mám „naštěstí“ schopnost nepoznat identitu vraha dříve, než ji ke konci filmu odhalí. Nějaké nápady možná mám, ale vždy jsem tak nějak překvapený, když zjistím, kdo se ve skutečnosti pod tou maskou celou dobu skrýval. Při sledování jsem věnoval pozornost tvaru a velikosti postavy a některé „adepty“ jsem vyloučil. Ale dále jsem tomu nevěnoval pozornost.
Původně jsem tomuto snímku dal hodnocení 4/5. A to především z toho důvodu, že tam pro mě bylo několik rádoby vtipných scén a opět některé hororové klišé (nejlepší je útěk před vrahem na zemi po čtyřech). Vím, že ty „humorné“ scény jsou tam pro odlehčení. Mně ale vyloženě vadí. Pokud se někdo chce bavit, ať se koukne na komedii. Takže to byl důvod, proč po návštěvě kina horor Thanksgiving nedostal ode mě nejvyšší hodnocení. A jak jsem zmínil v úvodu, ke změně došlo opravdu, když jsem napsal první větu tohoto zamyšlení. Prostě a jednoduše mě velmi zaujaly jednotlivé vraždy a že se na násilí, krvi a brutalitě vůbec nešetřilo. Opět pro mě totálně neznámí herci. Ale je stejně zvláštní, že ve většině případů se ten daný herec na tu konkrétní postavu velmi dobře hodí. Je pravda, že scéna u slavností večeře v závěru mohla být ještě trošku brutálnější (mohla při ní zemřít minimálně ještě jedna postava). Ale celkově naprostá spokojenost. A ano, jednoznačně film zařadím mezi mé TOP. Ke konci roku mám v plánu zveřejnit přehled toho nejlepšího hororového, co nám přinesl rok 2023. A vím, že právě Thanksgiving bude jednoznačně mezi prvními pozicemi. V tomto případě se jasně ukázalo, že někdy se vyplatí o daném snímku zpětně popřemýšlet. Dělám to sice spíše minimálně, ale někdy si to změnu hodnocení zaslouží. Toto bylo opravdu super!
Konec roku se nám neúprosně blíží a já se ptám: Kolik hororů se ještě letos zařadí k mým TOP roku 2023? Sice absolutní dokonalosti dosáhly asi jen celkem čtyři filmy, ale u hodně ostatních k nejvyššímu hodnocení moc nechybělo. Většina mnou viděných pochází z USA, a proto jsem byl rád, že se tentokrát jednalo o kompletní španělskou produkci. Není to tak dávno, co jsem slyšel v hororu norštinu. Španělština je krásný jazyk a dobře zní. A musím říct, že je poněkud znát, pokud je film natočený v Americe nebo v Evropě. Moc se mi líbí, když je ve filmech zobrazena velmi blízká technologická budoucnost (nebo možná spíš už přítomnost). A v tomto případě bylo fakt k neuvěření, že by postarší německý pár bydlel právě v takovém moderními vychytávkami nabitém domě. Když se poprvé ukázala jejich pravá tvář v novém bytě, trošku jsem se bál, že to bude říznuté komedií. To se naštěští nestalo. Je skvělé, když ve filmu není mnoho postav – čtyři hlavní úplně stačí, aby se dobře vykreslily jich charaktery. Němci jsou dokonale slizcí, mladý pár příjemný, i když hned zpočátku bylo vlastně naznačeno, že hlavní bude těhotná Anna. Když se nad tím tak zamýšlím, asi bych nechtěl, abych si s někým vyměnil byt. Přeci jenom bych si neustále kladl otázku, co tam právě v tu a tu chvíli ti dotyční doma dělají. I když upřímně – ten moderní německý byt bych bral hned. Navíc natočeno to je dobře. A to, že tam bylo dosaženo převtělení pomocí jakési temné magie mi vůbec nevadilo. Celkový nápad je opravdu povedený. Mnohdy je lepší, když se celý děj odehrává jen na jednom místě. Samozřejmě musí fungovat scénář. To je základní věc. A opravdu není potřeba, aby v hororu byla nějaká nadpřirozená monstra. Naopak, mohdy lépe působí, když je to čistá realita. Samozřejmě horor je postavený na tom, že by se to normálně asi nemělo stát. I když… Zdá se, že zde píšu jen samá pozitiva. Ale je to opravdu tak. Jak jsem se již zmínil, hodně tomu pomohly moderní technologie a vychytávky zobrazené v domě. Ale musím říct, že to je celkově velmi povedený snímek, který mě opravdu bavil. A o to víc jsem si film užil, když jsem v kině byl úplně sám. Částečně to je i psychologické. A to je přesně ten typ hororů, který mě velmi baví. Přesto si myslím, že konkrétně tento snímek nebude vyloženě pro mainstreamové publikum (už jen, že je čistě španělská záležitost). Já jsem si opravdu užíval každou scénu. A v podstatě k tomu nemám absolutně co vytknout. Doufám tedy, že ještě do konce roku bude v kinech další horor, který zase přiřadím mezi mé TOP.
