www.hororovy-pavilon.cz

Ajéje, to zas byla blbost. Proč dobrovolně stále hledám a ukládám si některé hororové komedie, když se mi tato kombinace víceméně příčí? Jsou pochopitelně i světlé výjimky, ale to není případ u horůrku Teeth. Strašně dlouho trvá, než se něco rozjede. Problém hororové komedie je, když se v děsivých scénách nebojíte a v komických nesmějete. Tady to tedy tak rozhodně z mé strany platí. Příběh není vůbec propracovaný. K žádné postavě jsem si nevytvořil žádný vztah. Kromě scénáře samotného je u filmů obecně velmi důležitý i výběr herců. Hlavní hrdinka v podání Jess Weixler mi nebyla vůbec sympatická. Ale to samozřejmě nemusí hned znamenat špatný film. Ostatně námět samotný zněl přinejmenším zajímavě. Ale zpracování se moc nepovedlo. Je to rozhodně spíše komedie. Já opravdu nevím, co bych na tom našel pozitivního. Prakticky celou dobu jsem se nudil. Herecké obsazení mi bylo nesympatické, příběh je takový nemastný neslaný, tempo je pomalé a na to, že to má být horor, mi tam chybělo nějaké to napětí. Scénář by mohl a měl být lepší. Věřím, že své příznivce si to najde, ale myslím, že se z toho dalo vytěžit mnohem víc. Za mě bohužel absolutní kravina. Vlastně mám pouze jednu jedinou pozitivní věc – aspoň mi to zmizelo ze seznamu hororů, které chci vidět. 😀

Tak jsem se přece jenom dočkal! Dosud byl celkově letošek na horory velmi dobrý. A co jsem se teď díval na své hodnocení na csfd.cz, tak „nejhorší“ horory roku 2022 si ode mě vysloužily hodnocení 4/5*. A ačkoliv jsem si již sestavil letošní žebříček tří TOP hororů, budu to muset ještě pozměnit. Jednak teď navíc mých petihvězdičkových hororů mám čtyři, ale taky hlavně, že mám (dosud) absolutního letošního krále. A ano, je to toto aktuální zamyšlení na delikátní horor The Menu.

Ralp Fiennes je skvělý a charakterní herec. Kromě role Voldemorta v sérii o Harry Potterovi, ho znám třeba z filmu Schindlerův seznam či Ave, Caesar!
Mám rád takové ty „klasičtější“ horory s příšerami a duchy, ale zároveň lehce nad nimi vévodí takové, které spíše sází na psychiku. A to je případ i tohoto filmu. Sice mě trošku odrazovalo spojení hororu a komedie (které opravdu samovolně nevyhledávám). Ale zase na druhou stranu jsem samotný trailer na film viděl už tolikrát, že jsem tomu prostě musel dát šanci. A to bylo super rozhodnutí! Ze začátku tam tedy rozhodně převažuje ta komediální stránka (trošku mi to připomínalo satirický snímek Trojúhelník smutku, který jsem sice neviděl, ale dle ukázek tak nějak vím o čem je a na co se zaměřuje). I tady je plno černého humoru a satiricky si dělá legraci s lidi, kteří jsou ochotni velmi zaplatit za zážitek (kdo by nechtěl dát $1,250, tedy něco přes 29 tisíc Kč za jednoho?). Ale jo, takoví lidi se ve skutečnosti také najdou. V tomto případě to budou páry, kteří na ten zážitek dosmrti nezapomenou. Do této jedinečné a exkluzivní restauraci se totiž dostanete jen v páru.
Asi tak do poloviny snímku je to černá komedie. Ralp Fiennes má v podstatě celý film pro sebe. Jeho šéfkuchař Slowik je mistr ve svém oboru, ale na úplný vrchol má dokonale připravené menu, které ovšem naruší neplánovaný host Margot, kterou ztvárnila herečka Anya Taylor-Joy. Tady si dovolím menší odbočku. Dosud jsem nevěděl, že právě jméno Margot se správně vyslovuje jako „Margó“. Když si tedy teď půjdu do obchodu pro svou oblíbenou sušenku, aspoň budu vědět, jak ji mám nazvat. 🙂

Dá se říct, že se mi líbily všechny postavy v tomto filmu. A že byly charakterově velmi pestré – kritička, díky jejímž recenzím muselo zavřít mnoho restaurací; vyhaslá filmová hvězda, která se chce znovu prosadit a která se zároveň snaží vyžehlit partnerskou krizi; trojice podvodníčků, kteří tak trochu pracují pro majitele Slowikovi restaurace; no a také postarší pár, kde je hned od začátku jasné, že mezi oním pánem a Margot v minulosti „něco proběhlo“ a tím pádem se tak trochu poodkryje pravá tvář mladé dámy, která dělá jen doprovod právě nezadanému Tyleru.

Budu se opakovat, ale Ralph Fiennes je v tomto snímku skutečně dokonalý. A skvěle sekunduje i Anya Taylor-Joy. Dost mě pobavil i konec s cheeseburgerem (skoro jsem si až i původně myslel, že takový šéfkuchař, který dělá velmi neobvyklé pochutiny, nezvládne tak jednoduché fastfoodové jídlo). Horor má skvělé scény a i efekty. A aspoň pro mě to je jeden z filmů, ke kterému si moc nedokážu představit předem napsaný scénář. Tím bych chtěl takovýmto zručným scenáristům složit velkou poklonu. Opravdu jsem s hororem Menu převelice spokojen. Skvěle natočeno, výborně vybrané obsazení a dobrý konec. Sice ještě rok 2022 není u konce (a minimálně na ještě jeden horor se těším), ale tento snímek se za mě zaslouženě umisťuje na první pozici nejlepších hororů letoška.

Japonské horory zas tak úplně nevyhledávám, prakticky vůbec. Když mi ho ale někdo doporučí – neváhám a zhlédnu to. No, hned ze začátku musím říct, že mě to příliš neoslnilo. U cizojazyčných filmů je taková menší nevýhoda, že když ten daný jazyk aspoň v základech neovládáte, jste čistě závislí na titulcích. Duchařiny obecně se mi spíše líbí. Není to sice můj TOP hororový žánr, ale i tak z mého pohledu patří mezi ty klasické. V tomto případě bych se asi nebál použít spíše výraz fantasy. Sice tam nejsou žádní skřítci nebo elfové, ale úvodní scéna působila skoro až pohádkově. Řeknete nějaké zaklínadlo (v tomto případě jakousi modlitbu) a rázem se ocitnete v nějakém jiném světě. Prokletá škola a duch bývalé školačky? To zní dobře, ne? Ano, ale zpracování se mi moc nelíbilo. Nejen, že jsem si nepamatoval jednotlivá jména, občas mi to přišlo celkem zmatečné. Jakou roli měl v celém příběhu školník? Byl to opravdu on, kdo zabil všechny ty děti? Ač se mi pak ke konci zdálo, že dovedu zodpovědět tyto otázky, vůbec to nepřispělo k tomu, že bych si film užil. Ale zase na druhou stranu se mi líbily efekty a nějakého toho gore a krve se tu dočkáme. Proč se ale všichni v podstatě vrací zpět do běžného života předtím, když minimálně jedna studentka neměla původní útržek při společné modlitbě v úvodu snímku, který měl být pro návrat klíčový? A také jsem nějak nedokázal rozluštit, zda se jednalo o střední školu či základní. Mělo to tedy vše působit jako sen či halucinace a nic z toho se ve skutečnosti nestalo?
Z celkového hodnocení mi vyšel pěkný průměr. Moc mě to nebavilo, sympatických postav také mnoho nebylo, příběh občas zmatečný. Ale zase krev a efekty obecně to zase naopak trochu zvedly. Chvíli jsem přemýšlel i o nižším hodnocení, ale úplný odpad to nebyl. Nevím, jelikož se na duchařiny z Japonska (či spíše filmy obecně) prostě nezaměřuji. Jinak bych to asi taky vnímal jinak. Pro mě to bylo prostě jednou a dost.

Co se hororových žánrů týče, na předním pozicích se vždy objeví exorcismus. Patří mezi mé velmi oblíbené. I když si to upřímně přesně nepamatuji, za můj první horor považuji kultovní klasiku Vymítač ďábla z roku 1973. A od té doby tento žánr mám velmi rád. Prey for the Devil je po dlouhé době další takovýto do sbírky. A za mě osobně musím říct, že se to povedlo a to velmi. Ano, možná mi při sledování jiných snímků s exorcismem unikl takový ten detail, že daný obřad vždy dělali prakticky pouze muži a ne ženy. Ale nikdy jsem se nad tím nezamýšlel. Proto ani nevím, zda tomu tak je i ve skutečnosti (i když popravdě je pro mě exorcismus stále jen otázkou filmu a fikce). Tady se v podstatě celý děj odehrává na jednom místě. Ale to mi ani nevadilo. Nenudil jsem se, ani jsem vlastně nenašel jediné hluché místo. A navíc se mi velmi líbilo, jak se vymítaný démon dostal do vymítače. Ať přemýšlím jak chci, nepamatuji se, že bych to už někdy dříve viděl. Pro větší přehlednost se film zaměřuje pouze na jedno vymítání (pokud nepočítám sestru otce Danteho), ale možná by šlo do toho zapojit i více lidí. A opravdu jsem netušil a překvapilo mě, že Natalie je ve skutečnosti dcera Annie. Konec snímku na mě sice působil trochu otevřeně, jako by to bylo připravené na další pokračování, ale jinak spokojenost. Nějaké ty lekačky se tam najdou a postavy jsou celkem sympatické a vesměs se chovají logicky. Kromě Virginii Madsen se opět jedná o obsazení pro mě neznámých herců. Ale to vůbec nevadí. Nic to totiž nemění na faktu, že jsem z kina odcházel spokojený. Úplně asi na 100% to hodnotit sice nemůžu, ale celkově to je super.

Tak nám zabili Michaela… Nebo ne? Nejsem příliš velkým milovníkem předělávek a remaků. Ale občas se to povede a je to dobré. U Halloweenu se mi líbily i verze od Roba Zombieho. Ale stejně Michael Myers (alespoň pro mě) asi nikdy nebude na úplně top místech v hororových postavách. Ano, je to klasika a je dost populární – ostatně když někde vidím nějakou anketu oblíbenosti, můžu v podstatě dopředu říct, že když je tam on, tak to s největší pravděpodobností vyhraje. Pomalu se ploužící maniak, který vás beztak vždycky dostane. Ale i tak to je geniální postava, kterou v roce 1978 stvořil John Carpenter (spolu s Debrou Hill). Od té doby se série pěkně rozrostla. Ale baví mě, že skoro ve všem je alespoň trochu stále zapojený i samotný Carpenter – minimálně, co se soundtracku týče. Samotná znělka je přímo dokonalá a ačkoli i z jiných hororů jsou poměrně zajímavé, na tuhle prostě nic nemá a dle mého názoru nikdy nic mít nebude. A fakt, že v každém filmu se vždy trošku liší (stejně tak jako samotná Michaelova maska), je prostě jen důkazem, jak moc je populární.

Nová Halloweenská trilogie je myslím dost povedená. Zajímavé je, že naprosto ignoruje veškerá dosud vzniklá pokračování a v podstatě pouze navazuje na originální snímek, jen se přesuneme o 40 let později do současnosti. Ale tady si neodpustím jednu takovou poznámku, že v tom případě si nemyslím, že by Laurie Strode byla na svého bratra tak připravená, pokud by se pravidelně rok co rok nevracel do rodného Haddonfieldu. Ale to nechme stranou. Podobně jako Jason Voorheese ani Michael nemluví a v podstatě se nijak neprojevuje. Opět si neodpustím poznámku, že podle mého by Laurii dávno normálně zabil jako ostatní, kdyby chtěl. Ale to zase nechme stranou. Je vidět, že David Gordon Green je zručný režisér. Na svém kontě má jak komedie, tak i vážnější dramata. Ale rád bych od něj viděl i více hororů – a to originálních. Ale zase musím říct, že konkrétně s Halloweenem si poradil dobře. Z té jeho nové trilogie se mi asi nejvíc líbil druhý, tedy Halloween Kills (zvláště úvod s hasiči). První byl pro mě spíš průměrný, protože jsem si říkal: Nojo, jen další remake. Laťka se tedy sice zvedla, ale na konci zase poklesla. A to hlavně z toho důvodu, že Halloween je především o Myersovi a v závěrečném snímku v podstatě celou dobu není vidět a naplno si ho užijeme až takřka v poslední patnáctiminutovce. Jako jo, je zde hezky ukázáno, jak člověk (v tomto případě Corey) může snadno a velmi rychle propadnout zlu. Ale Michael stejně měl dostat prostě více prostoru. Ale zase je hezké, že jsme konečně naplno viděli, jak skutečně vypadá. A myslím, že bychom měli všichni smeknout před tím, že navzdory tomu jak byl zdeformovaný, sílu a bystrost v podstatě ani moc neztrácel.

A přes to všechno nevěřím, že je to naprostý konec. Trošku mě to vábí přirovnat k Dětské hře, kde se Chucky na konci každého dílu zničí, aby se mohl v tom následujícím zase nějakým způsobem oživit. A producenti tak budou známé značky ždímat a ždímat stále dál, dokud to jen půjde. Vím, že se David Gordon Green momentálně připravuje na remake kultovní klasiky Vymítač ďábla. A dost možná toho také bude trilogie, ostatně jako u původního snímku. Věřím, ale že to bude v dobrých rukách. Celkově totiž tuto novou Halloweenskou trilogie hodnotím pozitivně. A i když to místy mělo i své mouchy, nemohu říct, že by to byla úplná katastrofa, jak to občas u jiných předělávek bývá. Ale vlastně v tomto případě se v podstatě ani přímo o remake nejedná, spíše to je sequel. Ale povedený.

Režiséra Davida S. Goyera znám spíše jako scénáristu (i když popravdě jméno samotné mi nic neříká :D). Film The Unborn je teprve čtvrtý pod jeho taktovkou. A ač má podprůměrné hodnocení, mně se celkem líbil. Ze začátku jsem se bál, kam to celé bude směřovat. Ale vzhledem k tomu, že první oficiální horor, ke kterému se hlásím, je klasika všech klasik – Vymítač ďábla z roku 1973, jsou mi horory s vymítáním velmi blízké. Občas to ale bylo lehce přehnané a nepřišlo mi vůbec zajímavé údajné napojení na Osvětim. Ale možná právě díky podle mě povedené scéně s vymítáním jsem tomu dal vyšší hodnocení. Jinak celkově je scénář takový, že jen tak tak drží pohromadě. To, že se tvůrcům podařilo do filmu dostat větší herecké jména jako Gary Oldman a Idris Elba, je sice pěkné, ale jinak bych trošku scénář ještě přilepšil. Bez již několikrát zmíněného vymítání by se pravděpodobně jednalo o čistý průměr.

Herci jeli podle slabšího scénáře, takže obsazení jinak hodnotit nemůžu. A ačkoliv se film jistě inspiroval jinými snímky, ale měl i svou atmosféru. Také efekty mohu pochválit. A když osm z deseti lidí vidí film podprůměrně a spíš až negativně, je dobře, že tu stále je někdo, komu se to i přesto (nebo právě proto) líbí. Neříkám, že to nemohlo být lepší, ale za mě jinak spokojenost.